WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Krista Krále


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Život s divadlem

V příštím roce oslaví divadelní režisér, pedagog, textař, ředitel, umělecký vedoucí a porotce (mj. Thálie) Jiří Fréhar své kulaté životní jubileum (Brno, 29. 1. 1938). Léta končící číslem osm se mu stala od narození osudovými. V roce 1958 nastoupil do svého prvního divadelního působiště v Šumperku, takže rok 2018 bude i profesním jubileem, kdy oslaví 60 let naplno prožitých s divadlem. Vystudoval divadelní režii na DAMU a v roce 1967 nastoupil do divadla Jaroslava Průchy na Kladně (1967–1969), kde své režijní začátky prožil v euforii roku 1968. Podobně se situace opakovala v letech 1988–1989. Tehdy působil jako ředitel v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze na Smíchově a k 70. výročí vzniku republiky připravilo divadlo z iniciativy režiséra Karla Kříže a dramaturgyně Vlasty Gallerové inscenaci s názvem Res publica aneb Jak jsme nezažili léta první republiky (premiéra 27. 10. 1988). Vzpomínka na toto představení a jeho pokračování Res publica II, byla jedním z okruhů, jimž se režisér Fréhar podrobně věnoval v pořadu Život s divadlem v přednáškovém cyklu Setkání 3. věku dne 25. 4. 2017 v zasedací místnosti NO CČSH Karlín, kde je cyklus pořádán ve spolupráci s literárně dramatickým klubem Dialog na cestě, Pražským klubem spisovatelů při Obci spisovatelů a Městskou částí Praha 8. Představení Res publica bylo montáží, v níž byly připomenuty myšlenky mj. T. G. Masaryka, scény z forbín a her V+W, prvorepublikové trampské písně, význační umělci té doby. Přizváni byli pamětníci např. filozof Karel Machovec, spisovatel Jaroslav Foglar, herec Svatopluk Beneš anebo automobilová závodnice Eliška Junková. Všechno mělo přísný harmonogram. Každý z nich měl k dispozici 30-40 minut. S paní Junkovou bylo domluveno, že některý z herců bude za oponou jakoby točit volantem, že je čas k odchodu. Paní Eliška se místo vzpomínek na automobilové závody dlouze rozpovídala o svých studentských zážitcích z Francie a o pěstování modrých růží, když herec v zákulisí začal pomyslně točit volantem. Znejistěla, ale svůj výklad neukončila „…Už točí volantem a já ještě chtěla mluvit o pěstování hyacintů“. Na pomoc museli přispěchat herci „O hyacintech si budeme povídat někdy příště…“. Takových úsměvných historek zažil režisér Fréhar hodně. Jak říká „pět minut smíchu je jako pět let života“ a vzpomíná na divačku ze Znojma, která se v dopise svěřila, že při jeho představení Cizince omládla o 25 let. Nicméně, za skutečně fascinující na divadle označil zázrak souznění herců s publikem, pospolitost, ono čapkovské „od člověka k člověku“. Režíroval více než 163 inscenací s nesčetnými reprízami, kdy panoval mezi jevištěm a hledištěm dobrý kontakt, ale ono osvícení shůry, skutečné osvícení okamžiku a souznění v pravém smyslu, kdy se hrdlo stahuje a člověk nedýchá, bytostně cítí přesah, takové okamžiky se dostavují jen vzácně. Proto ctí jako režisér autora i herce, vyznává shakespearovské „Život je hra“. Režisér Jiří Fréhar připomněl své dětství, jako první vnuk byl vychováván babičkou a dědečkem, který byl ctitelem T. G. Masaryka a také členem Církve československé husitské. Ačkoli období války a následující léta nikdo nepovažuje za šťastná, zavzpomínal pan režisér i na toto období s láskou. Jak ho tety už ve čtyřech letech učily číst, když něco neuměl, musel se za trest mýt studenou vodou, zdokonalovaly jej povinným předčítáním nápisů na obchodech. S dědou, správcem hřiště a kinosálu Sokola Vyškov, chodili na fotbal a na dozor večerních filmových představení. První divadelní zážitek – živí lidé na jevišti poskakovali a divně se tvářili, on se za ně začal stydět a schoval se pod zábradlí balkónu. Děda ho vytáhl za vlasy zpět: „zaplatil jsem lístky, tak se dívej!“ Vzpomínal na první přečtené knížky Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka Ondřeje Sekory. Na první návštěvu vyškovského fotografa Endeho a na svou první fotografii s fotbalovým míčem. Do poslední části karlínského odpoledne připravil režisér Fréhar společně s Ing. Václavem Strachotou projekci scény z divadelní hry George Taboriho Mein Kampf. Děj se odehrává ve vídeňské noclehárně pro chudé, kde se ubytovává mladý vesničan Adolf Hitler, který přijíždí studovat malířství. Pečuje o něho židovský prodavač Biblí Šlomo Herzl. Na oplátku za jeho přátelství mu Hitler uzme myšlenky, název knihy i lásku Markétku. Roli Markétky ztvárnila Vanda Hybnerová a záznam scény byl natočen v divadle Labyrint na počátku 90. let. Tečkou na závěr byla projekce divadelních fotografií z inscenace Křupani inspirovaných obrazy vlámského malíře Pietera Brueghela. Pořad uvedla a zakončila PhDr. Olga Nytrová, která mimo jiné připomněla principy výstavby dramatu, nastíněné již Aristotelem v Poetice; jsou to expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa a následuje rozuzlení a očištění (katarze). Také návštěvníci cyklu Setkání 3. věku odcházeli spokojeni, osvěženi a naladěni na přátelskou notu. Pan režisér Fréhar měl na Setkání připravenou ještě spoustu fotografií, chtěl je také oživit svými vzpomínkami. Ale čas byl neúprosný. Proto snad ještě někdy příště, třeba při příležitosti jeho kulatých životních jubileí. Mgr. Zuzana Havelková