WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

16. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. září
Koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Bohoslužba v Betlémské kapli

Při příležitosti 602. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa proběhla 6. července 2017 bohoslužba v Betlémské kapli v Praze. Vedl ji patriarcha Církve československé husitské dr. Tomáš Butta s brněnským biskupem Mgr. Jurajem Dovalou a farářkou dr. Lenkou Selčanovou. Kázání pronesl olomoucký biskup Mgr. dr. Rudolf Göbel. Během liturgie vystoupil pěvecký soubor Polyfonion. Na varhany doprovázel dr. Zdeněk Kovalčík, úvodní chorál zahrál dechový kvintet „Žestě Pražského hradu“. Bohoslužbu vysílala v přímém přenosu Česká televize a Český rozhlas. Kázání bratra biskupa Göbela: Sestry a bratři, co teď? Co máme dělat, ptají se lidé, v naší vlasti, a po celé Evropské unii? Přes sedmdesát let byl v západní Evropě mír. A postupně blahobyt, zdá se, že ztučnělého srdce. Na následky podvýživy se u nás umírá málokdy, zato na přejídání docela často. A teď se zdá, že se nad naším kontinentem smráká. I když jsme u nás skoro jako u pánaboha za pecí, začínáme se bát. Co se to děje v bohatých západních zemích? A máme strach. Víme, že když moře urve kus hlíny, je Evropa o něco menší. A výbuch v Londýně anebo v Berlíně slyšíme velmi dobře i v Praze. Před šesti sty a dvěma lety, když byl umučen český kněz a vysokoškolský učitel, který se jmenoval Hus, lidé řešili úplně jiné problémy, než my. Jejich životní postoje byly tak jiné, že bychom byli možná zděšeni, kdybychom se s někým z nich setkali. A oni by nejspíš byli zděšení z nás. Ale záleží na tom, jestli naše životy pro nás dávají smysl. To platí pro naše předky i pro nás a nezáleží na tom, zda žijeme ve Svaté říši římské nebo v Evropské unii. Od počátku patnáctého století si Jan Hus začne uvědomovat, že zavládla krize, že řád i náš způsob života je otřesený, že je ohrožen právě těmi, kdo ho měli sami udržovat. Představitelé církve se nade vše povýšili. Začali kázat vodu, a pít víno - a ztrácet důvěryhodnost. Mistr Jan Hus, představitel naší národní elity, vyzývá k nápravě věcí. Hus káže – a každému otevřenému srdci ukáže cestu z té krize ven. Východiskem už mu není, co předkládá k věření církevní autorita, nýbrž sám Kristus, Boží slovo, které podle vlastního svědomí přijmeš z biblické zvěsti. Začíná reformace. Sestry a bratři, celý náš způsob života stojí na duchovní zvěsti křesťanství. Jeho kulturní odkaz nás utváří od raného dětství. I v ateistických rodinách se strojí vánoční stromek a o Velikonocích je na stole beránek. Na všech obydlených světadílech přibývají noví křesťané, jen v Evropě nás ubývá. Připomíná mi to příběhy ze Starého Zákona: vždycky, když se starozákonnímu lidu vedlo dobře, odpadli od Hospodina a sloužili Baalům a Aštartám. Ale pak přišly časy zlé… Severní království Izrael vymazali z mapy Asyřané, a jižní Judské království zničili Římané o osm set let později. Nedivím se, že i my máme strach. Jana Husa doopravdy potřebujeme. Pro dnešní dobu, jako vzor. Tak jak ho náš národ potřeboval už kolikrát. A je to právě naše odpovědnost křesťanů, ukázat všem, kdo u nás mívají ten vánoční stromeček, že jejich i naše hodnoty mají stejný křesťanský základ a ten že je třeba v naší vlasti chránit. Že právě ta dvoutisíciletá tradice obětavosti a solidarity, které vyplývají z lásky k bližnímu, vytvořila náš svět – i se vší jeho tolerancí a osobní svobodou, ve které tak samozřejmě žijeme. Hus je symbolem této tradice v naší vlasti. Slova: ´láska k bližnímu´ mnoha lidem znějí jako pustá fráze, ale nejde tu o žádné „citové plápolání“. Jde o naprostý respekt k osobě toho druhého. Proto jedině v křesťanské tradici je například rovnoprávnost žen. A nenechme ani žádnou veřejnou moc vytlačit křesťanství z našeho světa. V EU se například objevily oficiální unijní kalendáře, ve kterých jsou uvedeny svátky buddhistické, islámské i židovské, ale křesťanské svátky tam chyběly. Řekli pak, že na ně zapomněli… Sestry a bratři, co dál? Naše časy požadují, abychom svůj strach přemohli, tak jako svůj strach přemohl Hus a pro lásku Kristovu poskytli pomoc lidem v nouzi. A nenechme se při tom manipulovat, je třeba, abychom mohli sami rozlišovat mezi žadateli. Když o pomoc žádá potřebný, poskytněme ji s láskou k bližnímu a nehleďme na to, jakou víru ten člověk v nouzi vyznává. Velký křesťan Albert Schweitzer napsal, že křesťanství, to je přesný opak darwinovského ´boje o život´. Naší současné podobě kapitalismu se křesťanství, zdá se, hodí tak akorát jako záminka k vánočním trhům. To nic. Připomíná se mi obraz, který vymyslel americký filosof Will Durant: Historie, to je mohutná krvavá řeka, která se valí svým korytem. Ale na březích toho proudu žijí lidé, kteří udržují vlastní kontinuitu dějin. My jsme na tom břehu a mezi námi je Kristus, naše cesta, pravda a život. Pravda vítězí. Na závěr se modlím s Mistrem Janem Husem: Všemohoucí Bože, jenž jsi cesta, pravda a život, ty víš, jak málo je těch, kdo v těchto dobách chodí s tebou. Málo je těch, kdo tebe, svou hlavu, napodobují v pokoře a tichosti, v chudobě a čistotě, v pracovitosti a trpělivosti. Otevřela se cesta Satanova a mnozí po ní kráčejí. Přispěj maličkému svému stádci, aby tě nezrazovalo, ale úzkou cestou tě následovalo až do konce. Amen.