WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

8. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Neh 2,17-20 Nehemjášovo dílo obnovy

Kázání k 28. říjnu – Hradec Králové, říjen 2009 Žd 10,32-36; J 8,31-36

Sestry a bratři, na dnešní státní svátek vzniku našeho novodobého státu je zvoleno biblické čtení ze Starého zákona z knihy Nehemjáše o jeho úsilí a díle obnovy Jeruzaléma v 5. století před Kristem.
         Z Bible poznáváme, jak Bůh povolává různé lidi ke svým úkolům. Nehemjáš nebyl žádnou zvláštní mimořádnou duchovní osobností, nebyl knězem, nebyl prorokem. Pocházel ze zcela světského prostředí. Byl královským číšníkem na perském dvoře (Neh 1,11; 2,1). Byl zvyklý na život v přepychu, hýření, hodování, jak se tím perský dvůr vyznačoval. Ale ani ve vzdálené zemi, v tomto prostředí nezapomněl na svou původní vlast, nezapomněl na Jeruzalém. A Bůh právě tohoto člověka najednou posílá z plných hodovních síní do zřícenin, ruin, neobydleného a pustého místa. Právě on má uskutečňovat dílo obnovy zpustlého města. Náhle se totiž k obnově a znovuvybudování Jeruzaléma naskytly nečekaně příznivé podmínky.
         Ve 2. kapitole má důležitou roli perský král (Artaxerxés). Král jako představitel světské politické moci má v příběhu zvláštní postavení a úkol. Nehemjáš potřebuje povolení krále, který nad tehdejším územím vládl. Potřebuje dokonce jeho podporu. A tak se zde objevuje problém světské moci, vztahu církve a státu, víry a politiky. V každém případě vidíme z Bible, že světská moc je potřebná. Je ale samozřejmě důležité, jak se projevuje, zda nechává dostatek svobody lidem, zda užívá své postavení odpovědně k dobru druhých. A také je důležité, jak se projevuje církev ve vztahu ke státní moci a politikům. Na jedné straně je nebezpečí zbabělé přizpůsobivosti a zištné podbízivosti. Ale na druhé straně se může projevovat u věřících lhostejnost vůči státu a jeho představitelům nebo dokonce odpor až neuctivost. Světská moc má svou funkci, jak poznáváme z Bible (Ř 13,1-7). Nemá jistě božský charakter a neomezenou moc, ale i ona může sloužit Božím záměrům. Nehemjáš se pohyboval na královském dvoře a získal si sympatie a podporu krále. Dostává od něho ochranné listy a dokonce s ním král posílá svůj doprovod.
         Kladný vztah naší církve ke státu, především k první republice, byl dán i vytvořením prostoru pro svobodný náboženský život. Ideálem je spolupráce státu a církve v dobrých vztazích a vzájemném respektu. Ale zažili jsme i dobu, kdy církev jako nežádoucí byla z veřejného života stále více a více vytěsňována a zahnána do ghetta. Konec konců naštěstí církev nežije z přízně či nepřízně mocných, ale jen z Boží vůle a milosti.
         Nehemjáš přichází do Jeruzaléma a naskýtá se mu smutný pohled. Vidí všude jen rozvaliny a trosky. Prohlíží si je tři dny. Trosky, torzo stavby naznačuje, jak musela kdysi vypadat. Jak v předcházejících dobách byl Jeruzalém nádherným rozlehlým městem plným nejrůznějších staveb! A především v něm stál velkolepý Hospodinův chrám! Nyní bylo vše v troskách. Ruiny jsou sice zajímavé – například pro archeology nebo turisty, ale nedá se v nich bydlet. Jsou bez života, pusté, prázdné. Tak jako tehdy byl Jeruzalém neobydlen. A přece Boží moc je i nad troskami. „Vybuduji to, co je v troskách,“ slyšíme jasně Boží slovo (Iz 58,2; 64,4). Hospodin vyhledá to, co zašlo (Kaz 3,15). V tomto ujištění je síla k novému začátku. Vždyť to, co nám může připadat jako navždy ztracené, odepsané, pusté a prázdné, Bůh může naplnit svým životem. Nehemjáš se obrací k obyvatelům Jeruzaléma s výzvou: „Pojďte a stavějte.“ Nestačí však jenom tato lidská výzva. Kolik výzev k budování zaznělo, kolik různých představ se objevilo a kolik velkých slibů bylo vysloveno. K nějakým budovatelským výzvám jsou již lidé hluší. To by nestačilo. Nehemjáš ujišťuje o Boží pomoci. Mluví o Boží pomocné ruce, o dobrotivé ruce Boží, která pomáhá a žehná. Říká: „Dobrotivá ruka Boží byla se mnou.“ Tuto pomoc Nehemjáš ve svém životě zakusil, na ni spoléhá při obnově Jeruzaléma. Protože platí: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé“ (Ž 127,1).
         Čtený oddíl ze Starého zákona končí slovy: „I vzchopili se k dobrému dílu.“ Lid v čase Nehemjáše začal opravovat, budovat a stavět Jeruzalém. Sestry a bratři, většina z nás, kteří jsme sem do Hradce Králové, do husitského sboru přišli nebo přijeli, můžeme o sobě říci, že jsme věřícími lidmi. Hledíme duchovním zrakem – řečeno biblickým obrazem - k nebeskému městu, k věčnému Jeruzalému (Žd 12,22). Ale jsme současně občany této země, tohoto konkrétního státu Evropy. Žijeme v určitém místě, ke kterému máme vztah a které je naším domovem. I tento náš pozemský domov, pozemský stát, pozemské město, pozemská obec má odrážet a přibližovat podobu nebeského Jeruzaléma – života v dobru a pokoji. Svoboda má být využita k dobrému dílu. V církvi jsme voláni k dobrému dílu, které vyrůstá z evangelia. Dobré dílo je takové, které je konáno pro Boha, v souladu a spolupráci s ním. Dobré dílo činí Bůh, neboť co on stvořil, bylo a je dobré. Ale co činí lidé, není někdy moc dobré, ale krátkozraké, povrchní či dokonce zlé. Dobré dílo slouží druhým, slouží k plnosti života. Nestačí jen dílo začít a pak v něm nepokračovat, když se objevují překážky. Je třeba začínat vždy znovu a znovu, vzchopit se jako lid v čase Nehemjáše. Není to totiž dílo naše, ale Boží. Jak nás ujišťuje apoštol: „Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“ (Fp 1,6). Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 24.11.2009 08:47 zobrazeno: 2124x