WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Šestá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mk 16,1-7 Tři vyznání velikonoční víry

Velikonoční kázání – duben 2010

Sestry a bratři,
         zdravím vás všechny při slyšení velikonočního evangelia, které nás má povzbudit a posílit v naší víře. Chtěl bych zaměřit vaši pozornost na tři postavy z velikonočních událostí. První je římský setník, druhá Marie Magdalská a třetí apoštol Tomáš. Jejich projevy víry jsou nepřehlédnutelné a jejich vyznání nepřeslechnutelné. Právě na těchto postavách vidíme, jak se během velikonočních událostí rodí víra a vyznání Ježíše Krista jako Pána a Božího Syna.
         Nejprve je to římský setník. Tento voják byl při ukřižování Ježíše a stál mu nablízku. Když druzí Ježíše tupili, on naopak po jeho smrti vyznal: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn“ (Mk 15,39). Nebyl to apoštol Petr, kdo pronesl takové vyznání před křížem. Ten se naopak schovával a o Ježíšovi řekl: „Neznám toho člověka“ (Mk 14,71). Ale byl to Říman a ještě k tomu voják. Oceňoval Ježíšovu statečnost, jeho klid, jeho obdivuhodnou vyrovnanost a odevzdanost, s jakou snášel utrpení. Viděl také jeho láskyplný postoj a odpouštějící soucit i vůči těm, kteří mu působili muka. Přesto jeho vyznání není úplné. Vyznal o Ježíšovi, že „byl“ Boží Syn, nikoli, že „je“. Naše lidská vyznání spočívají v přesvědčení, že Ježíš byl významný člověk, jedinečnou osobností lidských dějin, ale tím to pro mnohé končí. Jenomže Ježíš je živý. Je vzkříšený. Nepodléhá času, smrt nad ním nemá moc.
         Druhé vyznání bylo vysloveno Marií Magdalskou. To nedělní ráno byla Marie velmi smutná. Smutek a žal patří k velikonočnímu příběhu, stejně tak jako k našemu životu. Život není stálé jásání. Jsou skutečnosti a hodnoty, kterým nás může naučit jenom zármutek. Teprve v žalu objevíme, zda je víra pouhou ozdobou nebo základem našeho života. Marie se setkává v nedělní ráno s Ježíšem v zahradě. Zprvu ho nepoznává. Pak ale zvolá: „Mistře!“ Je užito aramejské „Rabbini“ ve smyslu „Mistře“, „Učiteli.“ (J 20,16). Titul však odkazuje na pozemské působení Ježíše. Ježíš je považován za učitele, který nás učí správné životní cestě. To jistě ano, ale on je nejen Učitel, nýbrž i Spasitel, který „zlo světa i smrti přemohl“ (Velké vyznání víry CČSH).
         Třetí vyznání je apoštola Tomáše. Toto vyznání zní velmi věhlasně a zvučně, neboť vyznává panství a božství Ježíšovo. „Můj Pán a Můj Bůh“ (J 20,28). Apoštol Tomáš po všech pochybnostech, námitkách a nejistotě poznal Ježíše jako živého. Nezůstal v hrobě, ale dal se poznat jako vzkříšený nejbližším učedníkům v jeruzalémském večeřadle, a také Tomášovi, když tam byl s nimi. Jenomže Ježíš ani tak moc Tomáše nechválí. Říká mu: „Protože jsi mě viděl, tak věříš.“ On měl mimořádný zážitek, mimořádnou zkušenost, proto ho takto vyznal. Ale více jsou ceněni ti, kteří nic neviděli, a přesto v živého Krista věří. My jsme nebyli v nedělní ráno u prázdného hrobu, nebyli jsme při tom, když se dával ženám, apoštolům a všem svědkům zvláštním způsobem poznávat. Přesto i naše víra a její vyznání mají hodnotu. Žádný prožitek víry a její vyznání nemůže v plnosti uchopit a zachytit velikonoční tajemství. Vidíme to na těchto třech postavách – římského setníka, Marie Magdalské i apoštola Tomáše. Tři postavy – tři různé zkušenosti a podoby víry. Římský setník byl na úplně opačné straně. Patřil k Římanům, nikoli k Izraelcům věřícím v jediného Boha. A přesto ho Ježíš oslovil. Marie Magdalská prožívala velký smutek a apoštol Tomáš byl zase plný pochybností. A všichni tři zakusili v setkání s Kristem něco neobyčejného. Byla posílena jejich víra a oni Ježíše vyznali jako Božího Syna, Učitele, Pána a Boha – jako Učitele pravé cesty života, jako obětujícího se Božího Syna a jako Pána nade vším – i nad smrtí. I my jsme v různých životních situacích. Různými způsoby přistupujeme k Ježíšovi a k velikonočnímu tajemství. Někdo je zcela mimo společenství církve a zachovává si odstup, někdo prožívá vnitřní smutek a jiný z nás má pochybnosti. Kdo by někdy pochybnosti neměl? Vždyť kříž a prázdný hrob byl prubířským kamenem víry i pro učedníky. Přesto jejich život byl prostoupen září velikonočního rána a nesen poselstvím „Byl vzkříšen.“ (Mk 16,6)
         A tak prosme, aby Kristus posílil i naši víru. Aby ji provedl tmou ke světlu, zármutkem k radosti a od pochybností k vyznání, že on kvůli našim hříchům zemřel, byl pro nás vzkříšen a je živý na věky věků. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 22.04.2010 02:06 zobrazeno: 1881x