WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

4. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

5. července
Pouť na Ostravici

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Jk 1,2-12 Husova osvědčenost v rozmanitých zkouškách

Kázání při ekumenické bohoslužbě v Husinci – 6. 7. 2010

Sestry a bratři, buďte pozdraveni všichni, kteří jste přišli na tuto ekumenickou bohoslužbu, ať již z Husince nebo jste přijeli z jiných třeba velmi vzdálených míst. Milost vám a pokoj! (1Te 1,1)

            V nejstarším životopise Mistra Jana od husitského kněze Jiřího Heremity je uvedeno: „Věrný a svatý člověk Mistr Jan Hus byl rodem z městečka řečeného Husince, člověk z chudých rodičů (Mistr Jan Hus. Listy a projevy. Životopis od Jiřího Heremity. K tisku připravil F. M. Bartoš, Praha 1947). A my se dnes v tomto jeho rodném kraji setkáváme jako věřící z různých církví, abychom se zamýšleli nad jeho živým odkazem, abychom vzdali díky Bohu za tohoto Kristova svědka v našem národě a spojili se v naslouchání Božího slova a ve společných modlitbách.

            Mistr Jan Hus procházel ve svém životě až do posledních chvil nejrůznějšími zkouškami. Jaké to byly zkoušky?

            Nejprve prošel zkoušením ve škole. V nedalekých Prachaticích zřejmě získal první vzdělání, a pak skládal bakalářské a magisterské zkoušky na Karlově univerzitě v Praze. Zkoušení ve středověkých školách bylo jistě značně náročné. Zkoušky ve školách i dnes přinášejí stres a vypětí, ale některé zkoušky v životě jsou těžší. Hus se stal knězem, byl úspěšným kazatelem v Betlémské kapli, stanul dokonce v čele Karlovy univerzity jako její rektor. Ale přesto na něho přicházela jedna zkouška za druhou.

            Jednou z těchto zkoušek byly pomluvy. Hus byl pomluven. Vyjadřuje se k tomu v jednom ze svých listů. „Ač pomluva, která je převrácené mluvení o člověku, /na cti/ utrhá, přesto neškodí, jestliže ji člověk trpělivě snáší a usiluje o bezúhonnost života“ (Listy Husovy. B. Mareš, Praha 1901, s. 16). Proti pomluvám se dá těžko bránit. Jestliže je to však planá pomluva, časem se to prokáže.

            Další zkouškou byla ztráta přátel, či přesněji řečeno jejich zrada. Hus zakusil o, že ti, kteří původně s ním stáli na jedné straně, se postavili proti němu. To se může stát, že z největších přátel se stanou největší nepřátelé, jak to také Hus poznal. Jestliže člověk některé přátele a blízké lidi ztratí, je to sice velká zkouška, ale zase jiné získá a jejich přátelství a skutečný vztah se v rozhodující chvíli projeví. Jedno přísloví říká: „Nepoznáš, kdo je tvůj přítel, dokud se s tebou neprolomí led.“ I Hus měl kolem sebe přátele, kteří ho podporovali a posilovali.

            Těžkou zkouškou bylo pro Husa, když se ocitl ve vězení a věděl, že ho čeká odsouzení k trestu smrti. Nátlakem i rádoby přátelským přemlouváním byl veden k tomu, aby přece jen odvolal a zřekl se svého přesvědčení. Hus si v tomto svém rozhodování kladl otázku? „Já, jenž jsem tolik let kázal o trpělivosti a stálosti, měl bych upadnout ve lži mnohé a křivou přísahu a dát pohoršení mnohým synům Božím? “ (Listy Husovy, cit. s. 232). Jestliže čteme listy Husovy, které psal z Kostnice, pak můžeme poznávat, jakými skutečně těžkými zkouškami vnějšími i vnitřními tento Kristův svědek procházel.

            V tento památný den k nám zaznívá čtení z Bible z listu Jakubova: „Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti… Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce, když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují“ (1,2.12).

            Apoštol Jakub mluví o zkouškách, o vytrvalosti, o osvědčení se a o věnci života či koruně vítězství. Toto biblické poselství z listu Jakubova najdeme v jednom z posledních dopisů mistra Jana Husa, který psal z vězení svým přátelům. Napsal ho v okovech dne 23. června roku 1415. Hus vidí toto slovo apoštola Jakuba ve spojitosti s Kristovým slovem o radosti i v pronásledování (L 6,22-23). Hus cituje apoštola Jakuba a dodává k tomu: „Blahoslavený muž, který snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdo ho milují.“ Té koruny, doufám pevně, učinil mne Pán účastna spolu s vámi, milovníci pravdy nejvřelejší, se všemi, kdož pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, který trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho“ (Listy Husovy, cit. s. 244). Také ve 2. listě Timoteovi je řečeno: „…Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce“  (4,8). Vavřínový věnec je od dob starověku znamením vítězství a ocenění. Věnec, koruna je znakem mučedníků – jejich věrnosti, vytrvalosti a osvědčení se (Zj 3,11). Hus často mluvil o ochotě trpět a chápal své utrpení jako utrpení Kristova mučedníka. V tomto světě měl kacířskou čepici, ale v království Boha Otce je korunován korunou Kristových mučedníků, jak je to výtvarně vyjádřeno v utrakvistickém Litoměřickém graduálu z počátku 16. století. V dobové malbě vyjadřující úctu husitů ke kostnickému mučedníkovi je znázorněno, jak andělé v nebi mu nasazují na hlavu korunu (Iluminované rukopisy doby husitské. Praha 1991, s. 68  a 180).

            Dnešní den, který je státním svátkem, i toto město Husinec, svědčí o stále živém odkazu mistra Jana.  Řečeno s listem Židům „ještě mluví, ač zemřel“ (11,24). Husa nelze trvale vyloučit, potupit ani vymazat z našich dějin ani přítomnosti. Ale na druhou stranu si nelze Husa přivlastnit. Ani žádná církev si ho nemůže přivlastnit. Můžeme mu však společně naslouchat. Když k nám někdo mluví, tak mu máme skutečně naslouchat a slyšet to, co on říká. My zpravidla slyšíme to, co slyšet chceme. Člověk slyší z řeči druhého to, co sám slyšet chce, a ne to, co ten druhý sděluje. Tak se i z Husova díla někdy vybíralo jen to, co se komu hodilo. Nakonec neudělali to už jeho soudci? Jak mluví Mistr Jan k nám? Je to slovo středověkého kazatele, který se svými náboženskými představami a přísnými morálními názory do dnešní doby příliš nehodí. Nejsou jeho dochované spisy četbou spíše jen pro odborníky? Je právě úkolem křesťanských církví duchovní a etický odkaz českého reformátora lidem dnešní doby přibližovat. Hus žil svůj život v odpovědnosti vůči autoritě nejvyšší. Odmítal slepou poslušnost ve smyslu apoštolské zásady: „Boha se sluší poslouchat ne lidi“ (Sk 5,29). Rozpoznával důležitost lidského svědomí i rozumu. Přesto nebyl člověkem nové doby, který by stavěl rozum nade vše. Nad rozumem je pro Husa Bůh. „Boha výše klásti jest než rozum lidský“ (Listy Husovy, cit. s. 96). Aktuálnost mistra Jana Husa pro nás křesťany spočívá v tom, že jeho život a působení byly inspirovány Biblí. A Bible s ústředním příběhem Ježíše Krista je nadčasovou knihou. V tomto smyslu je nadčasový i Hus. Zvláštním a mimořádným způsobem na sebe přijal úděl Ježíšova učedníka a apoštola. Osobnost mistra Jana Husa si připomínáme proto, abychom viděli příklad jeho statečné víry, jeho stálé lásky ke Kristu, jeho vytrvalosti v naději, jeho osvědčení se ve zkouškách. I my procházíme zkouškami, i když jsou jiné, než kterým byl vystaven Mistr Jan Hus. Zkoušky jsou příležitostí prokázat pravost své víry. K tomu však potřebujeme dostatek duchovní síly z Božích zdrojů. Těmi zdroji jsou Písmo svaté a modlitba.

            Prosme společně Boha, aby i naše víra byla hlubší, vytrvalejší a odolnější, abychom tak i my mohli obstát v našich rozmanitých zkouškách života. „Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce, když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.“ Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 09.07.2010 11:28 zobrazeno: 2029x