WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Setkání mládeže Na půl Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Druhá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Ž 67,2-8 Země vydala plody - Sk 14,15b-17; J 6,30-33

Kázání k poděkování za úrodu – Jaroměř - říjen 2010

Sestry a bratři,

            při dnešní bohoslužbě děkujeme za letošní úrodu. Slyšeli jsme žalm 67. Tento žalm patří právě k těm, které se v Izraeli zpívaly v čase sklizně obilí a plodů, při dožínkových slavnostech. Vznikl v době, kdy se Izraelci usadili v zaslíbené zemi. Osívali svá pole a sklízeli z nich obilí, česali ze stromů ovoce a sbírali hrozny ze svých vinic. Žalm vyjadřuje vědomí nezbytnosti a nepostradatelnosti Božího požehnání. Je poděkováním za ně a prosbou o ně i pro budoucí čas. Boží požehnání se projevuje právě v každoroční úrodě. „Země vydala plody, Bůh nám žehná, Bůh náš!“ Nikoli přírodní božstva jako Baal, která uctívali místní obyvatelé Kanaánu, ale Bůh Stvořitel pečuje o zemi (Ž 65,30), žehná tomu, co z ní raší (Ž 65,11) a dává hojnost všeho (Ž 66,12). Izraelci vyjadřovali a vyjadřují vděčnost za dary zaslíbené země při pravidelných modlitbách a zvláštních náboženských slavnostech. I dnes si velmi považují toho, že jim jejich země, kde je velice vzácná voda, poskytuje množství zeleniny a ovoce. Nemají ovoce a zeleninu z dovozu, ale ze své vlastní země, i když je to země kamenitá a část je pouští. V úrodných nížinách se pěstuje obilí, rostou tam datlové palmy, fíkovníky, citrusové stromy, granátovníky, olivovníky a vinná réva.

            U nás se po staletí způsob hospodaření takřka neměnil. Když navštívíme bývalý statek, který je dnes již muzeem, tak se dovídáme, jak lidé v minulosti hospodařili. Sami si zajišťovali obživu a užívali k tomu jednoduché nástroje, které si také sami zhotovovali. Dnes si můžeme všechno koupit v obchodě. V zemědělství se využívá počítačová technika a krávy se někde pomocí moderního zařízení dojí samy. Poměry v zemědělství se mění. Změnily se po roce 1948 a zase jiná situace nastala po roce 1989. Ale ať jsou poměry jakékoliv, to podstatné, co člověk neovlivňuje, zůstává: Země vydává plody (srov. Kaz 5,7-8). Opakuje se stále div stvoření, kdy pustá a prázdná země se stává prostředím života a poskytuje nám lidem obživu. Člověk je závislý na svém Stvořiteli, na jeho přízni, požehnání a štědrosti. To si uvědomujeme i při dnešní slavnosti.

            Ve 2. listě apoštola Pavla Timoteovi je však řečeno: „Rolník musí těžce pracovat, než sklidí úrodu.“ (2,6). Úroda nebyla a není nikdy bez lidského přičinění, bez lidské práce a námahy. Kolik lidí se podílí na tom, abychom měli na stole čerstvý chléb. V chlebu je jednak obsaženo Boží dílo – svit slunce, vláha, země, z níž vyrostlo obilí. Současně chléb je dílem nás lidí. Nespočet lidí vynaložilo svou námahu při setbě i sklizni, při pečení, rozvozu a prodeji. Obojí je důvodem k vděčnosti a k poděkování.

            V žalmu je zdůrazněno, že všichni lidé mají vzdát Bohu chválu. „Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!“ K písni díků jsou vybízení všichni lidé. Je to proto, že úroda se týká všech. Společně žijeme  na této zemi, která nás živí. V tom spočívá univerzální charakter žalmu. Obdarování plody země se netýká jen Izraele, ale všech národů, netýká se jen skupiny lidí, a všech lidí jako takových. A Ježíš to vyjadřuje tak, že Bůh Otec dává svítit svému slunci na dobré i zlé a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45).

            A když apoštol Pavel přinášel evangelium do pohanského světa, když kázal v zemědělském prostředí, tak upozorňoval na skutečnost, že Bůh dává lidem úrodu. To by si lidé i dnes mohli a měli uvědomovat, že země, která vydává plody, není ničím samozřejmým, ale je to projev Boží stvořitelské moci. Ani pohanské magické praktiky a zbožštění přírody, ani lhostejnost novodobého člověka k přírodě nejsou cestou, ale vděčná víra, která si uvědomuje obdarování Bohem skrze zcela konkrétní a viditelné dary země.

            Tento žalm podobně jako i některé další žalmy vyjadřuje díky za štědrost, hojnost a dostatek (Ž 65,10-14; Ž 145,16; Ž 23,1.5). Nejde však o hojnost pro hojnost. Navíc každoroční úroda je ve svém výsledku nejistá. Je ohrožena rozmary počasí, suchem, povodněmi, kroupami i ohněm. Neděkujeme jen za nadbytek, přebytek, ale za úrodu, která může být v něčem i skromnější. I skromnější úroda je lepší, než žádná. A pak je ještě třeba připomenout jedno moudré biblické přísloví: „Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a k tomu nenávist“ (Př 15,17). Hmotná hojnost není ještě vše (Ž 4,8). Bez duchovního pokrmu není člověk nikdy plně nasycen.

            V každém případě víra nám umožňuje vidět za úrodou lásku a starostlivost našeho Stvořitele. Jemu vzdejme chválu a dík při této slavnosti sklizně letošních plodů. Amen.

Píseň č. 197



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 13.10.2010 11:06 zobrazeno: 2073x