WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Pátá neděle postní (Judica)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Motivy české reformace v díle Františka Bílka

Charakteristiku díla sochaře Františka Bílka stručně vystihla jeho dcera Berta Mildová. Bílkova tvorba nevznikala z vnějšího popudu nebo na objednávku, ale vznikala z vnitřní potřeby. Tento vnitřní přístup je patrný i na umělcových dílech inspirujících se odkazem a motivy české reformace. Jeho tvorba se soustřeďovala na Mistra Jana Husa a další postavy, a to již v době, než se jeho cesta a tvorba sblížila s Církví československou husitskou, než se stal jejím členem. Bílkův vnitřní přístup byl určován jednak vztahem k českým dějinám, jednak vztahem k jižním Čechám a také k samotné postavě Mistra Jana Husa, která pro něho byla nadčasovým náboženským symbolem.

            Bílek chápal v souladu s dobovým pojetím husitskou dobu jako vrcholné období českých dějin. Je to patrné v cyklu „Národní věno“ z roku 1917, kdy zobrazil postavy české reformace ve vztahu k Pravdě, i z jeho grafického cyklu „Obsah národního památníku“ z roku 1931. Do jeho tvorby patří postavy, jako jsou Tomáš Štítný ze Štítného, Mistr Jan Hus, Jeroným Pražský, Petr Chelčický, Jan Žižka, Prokop Holý, Boží bojovníci, Táborské sestry, Jan Augusta, Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský. Avšak Hus a husitství nebylo pojato Bílkem politicky, nýbrž je zřejmé jeho duchovní vnímání.

            Osobnost sochaře má úzký vztah k jižním Čechám.  Bílkův rodný Chýnov se nachází v blízkosti Tábora. V jižních Čechách je řada míst spojených s dobou husitské reformace, včetně Kozího Hrádku, kde Mistr Jan Hus pobýval ve vyhnanství. V těchto místech kázal „mezi ploty, podle hradu, jenž slove Kozí“, jak uvádí ve své Postile. K tomuto místu měl Bílek zvláště silný vztah. Procházel se po těchto místech se svou dcerou Bertou, jak o tom zaznamenala své vzpomínky. Bílek na místě kreslil půdorysy zříceniny hradu a v chýnovském ateliéru pak vymodeloval plastický model, podle kterého vytvořil reliéf Kozího Hrádku.

            Už v roce 1896 psal Bílek básníku Zeyerovi, že má v úmyslu vytvořit pomník Mistra Jana Husa. Českého reformátora, který zemřel mučednickou smrtí, pojímal mystik a umělec jako nadčasový symbol, jako „strom bleskem Pravdy zasažený, který po věky hoří“. Náčrt pochází z roku 1901 a vyskytuje se na něm kmen stromu měnící se v lidskou postavu. Blesk je symbolicky chápán jako nebeský oheň, světlo shůry, akce z vyššího světa (srov. Wittlich, P.: Chvíle blesku. František Bílek a české umění. in: Galerie hlavního města Prahy. Praha 2000, s. 31). Je formou Božího zjevení (srov. L 17,24). Hus má mysticky zavřené oči, plamenovitě zvířené vlasy a v místech, kde lze tušit srdce, je hluboká rána. K tomuto tématu se Bílek opakovaně vracel. Užil jako materiál lipové dřevo (národní symbol), ale i jiný materiál. Husův pomník takto pojatý byl uskutečněn v Kolíně v roce 1914. V pískovci byla socha provedena později i pro Husův sbor Církve československé husitské v Českých Budějovicích. Další typ českého reformátora s Biblí na prsou byl vytvořen Bílkem pro pomník města Tábor. Když umělec vytvářel sochu ve svém domě v Chýnově, tak návštěvy procházely kolem ní v posvátném tichu a po špičkách, jak zachytila tuto vzpomínku dcera sochaře Berta Mildová. Jeden z modelů „táborského“ Husa je také ve sboru Církve československé husitské v Litomyšli. 

             V řadě sborů Církve československé husitské se nacházejí díla tohoto umělce. Celkové řešení liturgického prostoru a výtvarné výzdoby je ve dvou sborech naší církve - v Husově sboru v Českých Budějovicích a v kostele sv. Václava – Na Zderaze v Praze 2 – Novém Městě. Pro budějovický sbor zhotovil Bílek kamenný oltář (s reliéfem večeře Páně), kamenný kříž s Kristem, dva dvoumetrové temperové obrazy (Matka Boží radostná a bolestná), a dvě třímetrové kamenné sochy Husa a Chelčického. Ve sboru knížete Václava v Praze bylo liturgické zařízení zasazeno do gotického prostoru a tvoří je bohoslužebný stůl se svícny, kříž a lavice s přírodními motivy. Další z kostelů, kde bylo soustředěno Bílkovo dílo, je kostel sv. Jana Křtitele na Prádle na Malé Straně v Praze. Nachází se zde dřevěný reliéf „Já jsem přemohl svět“ i reliéfy Mistra Jana Husa kázajícího na Kozím Hrádku. Podrobně Bílkovo dílo v našich sborech představuje zdařilá publikace vydaná v roce 2000.

             V loňském roce jsem se zúčastnil Dnů Petra Chelčického v Chelčicích. Sloužil jsem následující den bohoslužbu v našem sboru ve Vodňanech. Po nich jsme uskutečnili setkání v nedalekém parku, kde je pomník Petra Chelčického od Františka Bílka. Postavou Petra Chelčického se Bílek zabýval opakovaně od roku 1913. Tato osobnost mu byla velmi blízká, neboť Chelčický nebyl kněz, ale laik (podobně jako sochař Bílek), zato však člověk s hlubokým vhledem do Bible a se silným náboženským zaujetím. Petra Chelčického charakterizuje v Bílkově pojetí Bible, podobně jako Mistra Jana Husa, Jeronýma Pražského či Jana Blahoslava. Vyjadřuje to nápis na reliéfu: „Miloval pravdu Písma od dětství až ku hrobu.“ Pero v pravé ruce značí jeho spisovatelské dílo. Důležitým znakem je, že tento představitel českého reformačního myšlení je zobrazen v pokleku. Postoj vyjadřuje jeho pokoru. Shodný reliéf, který je ve Vodňanech, se nachází také v Husově sboru naší církve ve Voticích. Zadíváme-li se na tvář Chelčického, tak je to muž s dlouhými vlasy, vousy a s hlubokým pohledem. Současníci se shodovali v tom, že mistr Bílek vtiskl tomuto jihočeskému mysliteli svou vlastní podobu…

            V letošním roce uplyne 70 let od smrti tohoto významného umělce (zemřel 13. 10. 1941 v Chýnově). Toto jeho výročí připomeneme několika akcemi také v Církvi československé husitské, s níž je duchovně i umělecky spjat.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 21.02.2011 11:37 zobrazeno: 2886x