WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Navštivte e-shop eblahoslav.cz Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Třetí neděle adventní


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. prosince
Adventní koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

1 Tm 4,7 Cvič se ve zbožnosti

Promluva k bohoslovcům o duchovním životě – únor 2011 Texty: Joz 1,8; 1 Tm 4,6-10; L 11,1-4

Sestry a bratři,

            na začátku nového semestru akademického roku 2010 – 2011 k nám zaznívá výzva z listu Timoteovi: „Cvič se ve zbožnosti.“ Apoštol Pavel oslovuje mladšího spolupracovníka Timotea a nabádá ho k tomu, aby se duchovně rozvíjel. Musí se učit, cvičit, vzdělávat, aby odpovídajícím a správným způsobem dokázal uctívat Boha. Projevy úcty vůči Bohu nejsou nic samozřejmého, zvykově přejatého a daného jednou pro vždy, ale vyžaduje to z naší strany úsilí a námahu. Bez cvičení a tréninku se neobejde sportovec ani hudebník, a stejně tak bez cvičení, vzdělávání a pravidelné aktivity neobstojí ani křesťan. 

            V latinském překladu Bible je užito sloveso exerceo, které znamená cvičím, vzdělávám se. Z něho pochází výraz exercicie pro duchovní činnosti a duchovní cvičení. Pojem zbožnost (řec. ευσέβεια a lat. pietas) se vyskytuje v pastorálních epištolách, zvláště v 1. listě Timoteovi (2,2  3,16  4,7  4,8  6,3.5.6.11) a také v 1. listě Petrově (1,3.6.7  3,11).

            Když se mluví o zbožnosti, tak se tím míní většinou vnější náboženské úkony, projevy, to, co je viditelné – oltáře, posvátné obrazy, křížky na krku, odříkávání modliteb a podobně.  Je to však téma týkající se nitra, našeho srdce a působení Ducha svatého. Téma zbožnosti a spirituality je proto těžko uchopitelné, vyslovitelné a zachytitelné, ale přesto reálné a významné.

            V Církvi československé husitské se věnuje tomuto tématu bratr biskup Petr Šandera. V článku O duchovním životě v Kalendáři Blahoslav 2011 (s. 32-48) shrnuje své zkušenosti a  vyznačuje svůj biblický přístup. I bratr biskup Štěpán Klásek organizuje ve své diecézi pravidelně duchovní cvičení. A také bratr spirituál Daniel Majer se tomuto tématu věnuje.

            Ale duchovnímu životu by se měl věnovat každý duchovní. Je to zřejmé již ze samotného názvu tohoto „povolání“ či „postavení“, do kterého člověk vstupuje svěcením. Výzva „Cvič se ve zbožnosti“ se týká každého věřícího, každého křesťana. Křesťanský život bez duchovního života nemůže být. Úkol rozvíjet duchovní život platí zvláštním způsobem pro vás bohoslovce a bohoslovky.

            Co však znamená dnes cvičit se ve zbožnosti? Některé  formy křesťanské zbožnosti jakoby odeznívaly. Pominulo bezprostřední zakoušení posvátna, jak to patřilo k životu minulých generací. Hledají se nové cesty k Bohu, přesněji řečeno, jsou znovu objevovány a rozvíjeny metody dávné křesťanské zbožnosti. Lidé touží po autentickém duchovním zážitku i sebepoznání a uspořádání si svého života před Bohem a v souladu s ním.

            Dnes u nás existuje bohatá literatura k tématu duchovního života. Je žádaná, lidé ji vyhledávají a kupují. Do pojmu „duchovno“  lze zahrnout ledacos. Myslím však křesťanskou literaturu starší i novější. Pravoslavná spiritualita je charakteristická pojmem theosis (zbožštění) (Archimandrita Georgios: Theosis (zbožštění) jako smysl života. Brno 2006). V západní zbožnosti jsou rozvíjena duchovní cvičení Ignáce z Loyoly. Knížka, která mě v poslední době zaujala, má název Klíčové pojmy křesťanské spirituality. Přeložil ji z italštiny současný děkan Katolické teologické fakulty Prokop Brož (Enzo Bianchi: Klíčové pojmy křesťanské spirituality. Kostelní Vydří 2009).

            Duchovní život je spojen s modlitbou, s Biblí a s krizí. Projevem duchovního života je především pravidelná modlitba. Duchovně žijeme, jestliže se modlíme. Jenomže člověk není schopen se modlit ve smyslu rozhovoru s Bohem. Má pocit, že mluví do prázdna. (srov. Halík, T.: Divadlo pro anděly. Život jako náboženský experiment, s. 210). Jako bychom ztratili vnitřní touhu po Bohu a radost z modlitby, nedovedeme se bezprostředně vnitřně otevírat Bohu a mluvit k němu nejprostšími slovy. Modlitba nám může připadat velmi obtížná, svazující, nadbytečná. Nedokážeme se modlit. Ale může nás povzbudit, že to nedovedli sami ze sebe ani učedníci Ježíše Krista. Jinak by se na něho neobraceli s naléhavou prosbou: „Pane, nauč nás modlit se.“  Ježíš je Učitelem pravé a hluboké modlitby. Romano Guardini ve své knize O modlitbě upozorňuje, že modlitba není věc citu, ale je službou. Říká: „Ocitneme-li se v prázdnotě, musíme se opřít o pouhou víru a vytrvat.“ (Romano Guardini, O modlitbě. Uvedení do školy křesťanské modlitby. Praha 1991, cit. s. 56).

            Důležité pro cvičení se ve zbožnosti a rozvíjení duchovního života je Písmo svaté. Písmu svatému náleží významné místo v duchovním životě. Bible a její obsah je specifickou učební látkou, která patří ke studiu na teologické fakultě. Máte možnost obsah Bible vstřebávat do detailu. Vybavuji si s vděčnosti laskavého a přitom obávaného pedagoga, bratra prof. Vladimíra Kubáče – pozdějšího děkana Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, který citoval celé pasáže Starého zákona v hebrejštině a při zkoušení dbal na znalosti starozákonní biblické dějepravy a reálií do nejmenších podrobností. Vedle studijní a kritické a odborné četby Bible je nezastupitelná společná bohoslužebná i vaše osobní četba Písma svatého a rozjímání nad Božím slovem. Čtu Písmo, protože mě to vnitřně přitahuje, protože osobně toužím po Božím sdělení, a nikoli jen proto, že musím.

            Duchovně růst, zrát, dospívat, znamená projít krizí. Krize znamená, že se nám mnohé, dříve se samozřejmostí přijaté nebo naopak pracně vybudované rozsype, mnohé jistoty ztratíme. Projít krizí znamená však jít dál. Procházíme krizí víry. Musíme projít krizí vztahu k církvi. Naše prvotní nadšení, plány, vidění možností a hledání nových cest narazí a odezní, když najednou poznáváme příliš lidskou stránku církve a zjevné nedostatky těch, kteří ji tvoří. Musíme si najít nový vztah k církvi, nikoli jako k dokonalé organizaci, ale jako k slabému společenství, které drží svou láskou a milostí Ježíš Kristus. Můžeme prožít i krizi osobní, která nás velmi zasáhne. Kdo projde krizí, dokáže pak porozumět druhým lidem, kteří se také jako my neubírají k Bohu přímočaře a pohodlnou a jednoduchou cestou.

            Sestry a bratři, otevírá se před vámi nový úsek studia. Čas studia je pro vás příležitostí k osvojení si metod a znalostí teologie a dalších oborů, ale i příležitostí k rozvíjení osobního duchovního života.

            „Cvič se ve zbožnosti,“ zaznívá i k nám dnes z úst apoštolových. K tomuto cvičení se ve zbožnosti je zvláště příhodný čas vašeho teologického studia. Ale toto duchovní úsilí a namáhání je pro naši cestu víry nepostradatelné v každém věku. „Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících“ (1 Tm 4,10). Amen.

 



Marie Trtíková publikováno: 01.03.2011 04:34 zobrazeno: 2163x