WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Navštivte e-shop eblahoslav.cz Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Třetí neděle adventní


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. prosince
Adventní koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Př 11,11 Žehnáním přímých se město pozvedá

Kázání při ekumenické bohoslužbě u příležitosti povýšení Poděbrad na město v roce 1472

Vážené ekumenické společenství, sestry a bratři,
zdravím vás za Církev československou husitskou u příležitosti výročí města Poděbrady. K tomuto městu má úzký vztah postava českého krále Jiřího. Jiří z Poděbrad je nazýván husitským králem či spravedlivým králem obojího lidu – lidu přijímajícího svátost večeře Páně pod jednou i pod obojí způsobou – chleba a vína z kalicha. Zde se král Jiří narodil. Zasadil se o zvelebení a povznesení tohoto města, dal vybudovat městské opevnění. Jeho manželka Kunhuta ze Šternberka přispěla k založení zdejší školy a špitálu. Jeho panovnická moudrost se vyznačovala rysy náboženské tolerance a úsilím o mír v Evropě.
 Pro toto ekumenické shromáždění jsem zvolil biblický verš z knihy Přísloví o pozvednutí či vyvýšení města a Ježíšovo dvojpřikázání lásky, neboť naše srdce i přes rozdílná vyznání a přesvědčení mají být naplňována láskou k Bohu a láskou k druhým lidem.
 Ve starozákonní knize Přísloví slyšíme: „Žehnáním přímých se město pozvedá.“ Podle Bible kralické tento verš zní: „Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město.“ Náboženský výraz žehnání či požehnání můžeme přeložit do naší současné řeči jako přání prospěchu, dobra a zdaru. Když si lidé navzájem přejí dobro a nemají jeden vůči druhému zlé úmysly, pak je to k prospěchu celku, města, obce. Město je pozoruhodným architektonickým útvarem. Nacházejí se v něm stavby starobylé i zcela nové. Město je současně společenství. Je vytvářeno konkrétními vztahy, každodenním jednáním v nejrůznějších situacích a místech – na poště, ve škole, v obchodech, v úřadech. Město dýchá, pulzuje jako srdce.
 Vnější vzhled města je výrazem lidského úsilí o povznesení života a svědectvím vztahu ke kulturním hodnotám, které vytvořily předcházející generace. Důležité je nejen povznesení a rozvíjení života po hmotné stránce, ale povznesení člověka po stránce duchovní. Onen pohyb směrem vzhůru, směrem k Bohu. Toto shromáždění se koná v postním čase před Velikonocemi a symbolicky také v kostele Povýšení svatého kříže. Jako křesťané se soustřeďujeme v této době liturgického roku na Kristův kříž, který je nepřehlédnutelným znamením Boží lásky pro svět, pro každého z nás.
S časem křesťanského postu jsou spojeny různé vnější zvyklosti i naše osobní předsevzetí. Jde však především o naše nitro, o očištění a proměnu našeho srdce, aby bylo ve větší míře přístupno lásce k Bohu a lásce k člověku.
Srdce je důležitý lidský orgán. V obrazné řeči Bible vystihuje nejhlubší složku naší lidské osobnosti. Vyjadřuje naše vnitřní vnímání, cítění, smýšlení, které není přístupno druhým lidem. Není však skryto Božímu pohledu, neboť Bůh se dívá na lidská srdce (1Sa 16,7) a Ježíš ví, co se skrývá v nitru každého z nás (J 2,25). Lidské srdce může být zatvrzelé (Žd 3,12), zpupné (Dt 15,7), zarputilé (Iz 3,17), domýšlivé (Ez 28,17). Mluví se o srdci, které je tvrdé (Ez 2,3) a kamenné (Ez 11,19). To znamená, že se do něho nedostane žádný kladný cit, soucit a láska k druhému.  
Naše srdce potřebuje očištění, proměnu, aby mohlo být naplňováno láskou k Bohu a k bližním. V Ježíšově dvojpřikázání není láska k člověku sice na prvním místě, ale je s láskou k Bohu neoddělitelně spojena. Podobně jako je tomu s Desaterem, které obsahuje dvě desky patřící k sobě. Je totiž dvojí nebezpečí, když se obě části dvojpřikázání od sebe oddělí. Na jedné straně můžeme milovat vlastní falešnou představu a abstraktní myšlenku jakéhosi boha, ale přehlížet druhé. Proto nám Bůh staví do cesty bližního, který nese jeho obraz. A zase na druhé straně je nebezpečí v tom, když si myslíme, že nám stačí láska k lidem. Odtud je krok k tomu, že některý člověk je pro nás nade vše. Nekritický vztah může vést ke zklamání, kdy druhé příliš přeceňujeme. Proto Ježíš upozorňuje na správné pořadí. Ježíšovo dvojpřikázání neztratilo svůj význam do dnešních dnů.
Zdejší město je proslulé svými lázněmi s prameny, které mají blahodárný vliv na náš organismus, především na srdce. Kéž se uskutečňuje také léčba lidského srdce a to ve smyslu našeho nitra. Boží slovo je tím nevysychajícím pramenem pro naše vnitřní očišťování a uzdravování.
„Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha“ (Ž 51,12). Amen.



ThDr. Tomáš Butta

Ivo Vacík publikováno: 12.03.2007 03:36 zobrazeno: 3517x