WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Čtvrtá neděle postní (Laetare)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

28. března
VIVAT COMENIUS

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

J 20, 1 - 18 Velikonoční příběh kříže a vzkříšení

Kázání na Hod Boží velikonoční – duben 2011

        Sestry a bratři,

zdravím vás při slavnosti vzkříšení Ježíše Krista na Hod Boží velikonoční.

        Velikonoční události v Bibli jsou složeny z řady různých drobných příběhů. Prožívají je jednotlivé postavy známější i neznámé. Každá z postav velikonočního dramatu má svůj vlastní osobní životní příběh. Co člověk, to příběh – zrazující Jidáš, zapírající Petr, váhavý a nerozhodný Pilát, Šimon z Kyrény přinucený nést kříž, neznámí a bezejmenní křičící lidé z davu, Matka  Páně Maria, apoštol Jan a Marie z Magdaly. Všechny příběhy těchto lidí a mnohých dalších se odvíjejí samostatně a přesto do sebe zvláštním způsobem zapadají. Nad těmito lidskými příběhy je jeden veliký a zásadní příběh. Je to příběh Ježíše Krista – příběh kříže a vzkříšení.

       Ježíšův příběh ovlivňuje příběhy druhých lidí a promítá se do nich. I my máme své různé životní příběhy. Někdy si myslíme, že se vše odvíjí a vede jen stále vzhůru, stále k lepšímu a k samému úspěchu, jindy zase naopak jen dolů. Někdy si myslíme, že některé lidské příběhy postrádají smysl a nerozumíme jim. Do našich příběhů vstupují různí lidé. Někteří z nich setrvávají v naší blízkosti, jiní se objeví jen krátký čas, a pak se zase ztratí. Je důležité do našeho příběhu nechat vstoupit příběh Ježíšův. On vstoupil do života Marie Magdalské. Její příběh se tak stal příběhem obrácení a nové víry a nové radosti.

       Marie z Magdaly byla jedním z prvních svědků Ježíšova vzkříšení, jak nám dokládá Janovo evangelium obsahující starobylý hebrejské výraz (J 20,16). Byla za Ježíšova pozemského života uzdravena (L 8,2). Pomazala mu před smrtí nohy vzácnou mastí (J 12,3). Stála pod jeho křížem (J 19,25). Šla časně ráno v neděli k jeho hrobu (J 20,1). Setkává se se vzkříšeným Ježíšem Kristem, kterého ale hned nepoznává (J 20,14).

        Dvakrát se v Janově evangeliu v tomto čtení vyskytuje sdělení, že se obrátila, otočila, změnila směr. „Po těch slovech se obrátila“ (v. 14). „Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“ (Mistře). To není jen vyjádření pohybu v prostoru, ale vyjadřuje to její nový směr života, její obrácení ke Kristu. Stejný výraz (řec. strefein, lat. convertere) je užit v Písmu i tam, kde se mluví o obrácení v duchovním smyslu, o obrácení jako návratu k Bohu (J 12,40 srov. Iz 6,10). „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti – to znamená plni důvěry v Boha – jistě nevejdete do Božího království“  (Mt 18,3). V tomto obrácení je vystižena cesta životního příběhu Marie z Magdaly, která vedla od prázdnoty života v hříchu a jednání proti Božímu řádu a svědomí k milosti v Ježíši Kristu. Tuto milost zakusila a prožila.

       Příběh Marie z Magdaly je příběhem nové víry. Její dosavadní víra v pozemského Ježíše byla otřesena, rozpadla se a vyprchala jako rosa pod žárem slunce, když stála před křížem a když plakala nad hrobem. V zahradě u hrobu stála bezmocně, bezradně. Svou nejistotu také vyslovila: „Nevím, kde je Ježíš, kde je jeho tělo.“ „Nevím, co se stalo“. Nevíme, nerozumíme, nechápeme, když i my procházíme jarní zahradou a přemýšlíme o tom, co se o Velikonocích tehdy před dvěma tisíci lety vlastně stalo. Mnohé nevíme, mnohému nerozumíme. Marie od této nejistoty a nevíry přesto dospěla k nové víře a hlubšímu poznání Ježíše Krista. V této nové víře poznává Krista vzkříšeného, i když je zcela jiný, než ho dosud znala, než si ho představovala.

      Příběh Marie z Magdaly je také příběhem nové radosti. Marie byla velice smutná. Plakala (J 20,11). Její smutek, žal a bolest byly nezměrné. Ale velikonoční příběh, který vstoupil do jejího života, v ní vyvolal novou radost. Žádný smutek, který nás potká, není definitivní. Za smutkem je nová radost, kterou má Bůh pro nás připravenou. Kdyby byly naše příběhy jen samostatnými epizodami, jen jako klipy chvilkového zážitku, končily by v prázdnotě, beznaději a smutku. Ale nad našimi životními příběhy je příběh Ježíšův, který si v církvi připomínáme, zpřítomňujeme a slavíme o Velikonocích. Příběh kříže a vzkříšení znamená, že život má stále otevřenou budoucnost. Ježíš prošel křížovou cestou, těžkou, bolestnou. Několikrát padl pod křížem na zem, jak to vyjadřují tradiční zastavení křížové cesty. Padl na zem a opět povstal. Ale pak už povstat nemohl. Lidé jeho tělo sňali z kříže a položili do hrobu. Lidé si mysleli, že už nikdy nepovstane, že padl definitivně do hlubiny smrti, nicoty a temnoty. A on přece povstal, vstal k novému nepomíjejícímu životu v záři velikonočního rána. Povstal slavně z hrobu jako Vzkříšení a Život (J 11,25). Velikonoční příběh tak může stále znovu vstupovat do našich životních příběhů a dávat i nám milost obrácení, novou víru a novou radost jako Marii z Magdaly. Amen.

 

amateur porn Kostenlose porno asian porn blonde porn pussy videos hard porn



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 02.05.2011 01:36 zobrazeno: 1849x