WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Šestá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Iz 61,1-4.8-11 Adventní obnova vnitřní a vnější

Kázání na 3. adventní neděli - prosinec 2011

Sestry a bratři,

    advent se přehoupnul přes svou polovinu. Dnes je již třetí neděle. Advent znamená pohled k budoucnosti. Ke smysluplnému životu člověka patří nejen žít pouze pro přítomnost, ale mít také budoucnost. My lidé si někdy vykreslujeme a představujeme svou budoucnost, a pak jsme zklamáni, když se události neodvíjejí podle našich představ a plánů. Někdy se ukáže, že naše představa budoucnosti byla klamná. Krásné a přívětivé počasí trvale nevydrží, stejně tak i pohodové období života může být vystřídáno dobou zkoušky. Nebo si člověk žije v přítomnosti tak dobře, že z budoucnosti má strach, aby to nebylo už jen horší. Strach a obavy z budoucnosti jsou pochopitelné v tom, co prožíváme v nejistém a neklidném světě. A právě proto tolik potřebujeme nadějeplný výhled adventu. A tento výhled není pohledem k lidmi slibované a vysněné budoucnosti, ale k budoucnosti Boží. Pohled do Boží budoucnosti nám pomáhá nést a přenést přítomnost se všemi jejími tížemi a složitostmi, a to jak ve společnosti, tak v církvi i v osobním životě.

       Biblická proroctví nám umožňují nahlédnout do této skryté Boží budoucnosti. V čase adventu se čte zvláště z proroka Izajáše. Minulou neděli jsme mohli slyšet tolik potřebné povzbuzení: „Potěšte, potěšte, můj lid“ (Iz 40,1). A tuto neděli slyšíme již přímo o radosti – o „oleji veselí místo truchlení“. „Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha.“ Blízkost Boží znamená znovuprožití ztracené radosti. My sami se nemůžeme přiblížit k Bohu ani tuto hlubokou a pravou radost znovu získat. Ale v adventu slyšíme, že Bůh v Kristu se k nám blíží. On přichází za námi. Prorok Izajáš mluví o Hospodinově služebníku, o Hospodinově pomazaném. Tento Boží služebník je nositelem radostného poselství. A Jan Křtitel s ještě větší naléhavostí mluví o blízkosti Ježíše. Prorocké výroky z knihy Izajáše pocházejí z doby, kdy se Izraelci vrátili po svém zajetí opět do své původní vlasti. V Babylonii si malovali svou vlast tak, že se podobá rajské zahradě. Ale po svém návratu ze svých představ vystřízlivěli. Viděli zpustošená města, zbořený chrám, domy v troskách a pole a vinice zanedbané. Dostavil se pocit beznaděje, sklíčenosti a smutku. A právě do této situace mluví prorok Izajáš. A jeho slovo je slovem o obnově. A to o obnově vnitřní i vnější. Obojí je totiž důležité a navzájem souvisí. Jak obnova a péče o vlastní nitro, tak i změna vnějších podmínek života. Kdyby totiž člověk usiloval jen o vnější obnovu a zlepšování, tak může mnohé uskutečnit. Obklopuje se krásnými a užitečnými věcmi, žije v dokonalém prostředí, ale uvnitř může mít prázdnotu. A kdyby se zase pouze soustředil na sebe, na své nitro a nic neudělal navenek, neusiloval o žádné zlepšení, zkvalitnění života, tak mu to dlouhodobou radost také nepřinese.

        Přesto vnitřní obnova je tím prvním a je předpokladem obnovy vnější. Obnova vnějších podmínek života je vyjádřena obrazy – vybudování nových staveb z trosek, setba na poli a růst stromů. Trosky svědčí sice o kdysi slavné či významné stavbě. Ale je to místo neobydlené, místo bez života. Prorok oznamuje, že dojde k obnově toho, co bylo zpustošeno. Židé chápali prorokova slova tak, že bude obnovena jejich pozemská vlast v zaslíbené zemi. Můžeme rozumět tomuto proroctví i obrazně tak, že jde o obnovu církve. Obnova není jednorázovou záležitostí, je stálým dějem. Setba na poli je stálá, každoroční záležitost. Růst stromu probíhá roky, hned ovoce nevydá. S trpělivostí a vytrvalostí je třeba se věnovat setbě Božího slova a duchovnímu růstu svému i svých sester a bratří, neboť jsme „Hospodinovou setbou“. Skutečnou obnovu nepůsobíme my lidé. Takovou obnovu přináší a způsobuje Bůh sám. Vnitřní obnova je návratem k radosti a naději. Boží služebník – Ježíš nás zbavuje nesvobody, obvazuje a hojí rány, které si my lidé navzájem působíme, zbavuje nás smutku a beznaděje. To je posláním Ježíše, který přichází ke svému lidu a ke každému z nás, aby nám vrátil ztracenou radost. Bůh v Kristu nám dává pravou radost, ale někdy k té radosti vede hodně dlouhá a obtížná cesta. Ale na konci té cesty je Ježíš - nositel a dárce radosti, který se k nám blíží a jde nám adventem vstříc. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 16.12.2011 05:24 zobrazeno: 1577x