WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

16. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. září
Koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mk 1,40-45 Bůh nás v Kristu očišťuje - únor 2012

        Sestry a bratři, nezbytnou součástí našeho života je čistota, neustálé čištění a očišťování. Když praskne v zimním období potrubí následkem mrazů, neteče voda, a tím nelze zajistit dostatečnou čistotu, na kterou jsme zvyklí. Není možné sebe, své tělo a různé předměty dokonale umýt, očistit. Tehdy si uvědomujeme, že neustále potřebujeme něco očišťovat, stále něco zbavujeme špíny a nečistoty. A to je ta viditelná nečistota a špína. Ale existuje i okem neviditelná špína. Ta se týká lidského nitra, na které také doléhají neustále znečišťující síly. Počítač se musí neustále čistit od virů. Když se nečistí, tak začnou viry působit a počítač se začne chovat nepředvídatelně. Jedná zcela jinak, než chceme. A stejně tak člověk potřebuje vnitřní očišťování pravidelně i někdy důkladné, aby se obrazně řečeno v něm neusazovaly znečišťující síly a nejednal nepředvídatelně, ale rozumně.

         Vnitřní očista každého z nás i celého společenství je stálým procesem. Jsou lidé, kteří by chtěli čistit druhé, společnost nebo církev – provádět čistky. Nejraději by ji očistili od všech nežádoucích a jim nesympatických lidí. Nakonec by tam zůstali jen oni sami. Ale my nejsme těmi, kteří mohou očistit církev. To může konat jen Bůh, ne my lidé (srov. J 15,2).

         O prvním patriarchovi Církve československé husitské dr. Karlu Farském jsou dochovány různé příběhy a svědectví. Zaujal mě zcela drobný příběh z jeho  života. Jednou byli u něho na návštěvě jeho kolegové a přátelé. Zůstali přes noc. Ráno, když odcházeli, tak se divili, že mají čisté boty. Někdo jim je vyčistil, když ještě spali. Bylo jasné, kdo to udělal. My nejsme těmi, kteří mají čistit církev, my máme konat podobné drobné očišťování - nejvšednější službu druhým.

         Slyšíme dnes z Markova evangelia o uzdravení a očištění malomocného. V příběhu zaznívá rozhovor malomocného s Ježíšem. „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ „Chci, buď čist.“ Ten člověk Ježíšovi nepřikazuje a nedožaduje se: „Udělej to. Žádám tě o to.“ Říká: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Jinými slovy: „Je-li to tvá vůle, učiň to, Bože.“ A Ježíš tak činí. Ježíš a víra v něho toho člověka očišťuje. Ježíš malomocného člověka očistil. Pak ho posílá za knězem, aby to bylo potvrzeno, že je očištěn a mohl se opět vrátit do života, do společenství lidu, do bohoslužebného shromáždění. 

         Starozákonní kněz byl tím, kdo učil, žehnal, přinášel oběti. Byl dokonce i jakýmsi lékařem. Potvrzoval, že je někdo zdravý a může se vrátit do společenství lidu. Nemocní lidé v Izraeli byli totiž vyloučeni a žili mimo pospolitost lidu, aby nedošlo k šíření nákazy. Kněz šel nejprve za člověkem, u kterého se předpokládalo uzdravení. Pak teprve, když bylo jeho uzdravení zjevné, mohl tento člověk přijít do chrámu. Byl očišťován obřadem, při kterém byl pokropen krví obětovaného zvířete. Ale očištění není způsobeno nějakým úkonem nebo obřadem samo o sobě. To činí Bůh. To uskutečnil Ježíš sám. Kněz to pouze potvrzuje. Vidíme, na příběhu, že Ježíš zachoval zvyklosti a běžný postup. Respektuje kněze, chrám i očistné obřady.

         V naší církvi je také zachováno kněžství. Kněz je tím, kdo káže, učí, vysluhuje svátosti a napomáhá duchovnímu životu druhých. Knězem se stává přijetím kněžského svěcení, které je udíleno v naší církvi mužům i ženám. Přesto se svěcením člověk nestává něčím víc než ostatní věřící. V naší církvi je zastáváno tzv. všeobecné kněžství věřících, pokřtěných. To znamená, že všichni aktivní členové, kteří se účastní bohoslužby a podílejí se na životě církve mají podíl na tomto všeobecném kněžství. Kněz je v každém případě jen služebník. Posvěcování člověka není způsobováno nějakým úkonem nebo obřadem samo o sobě. Je to Bůh, který posvěcuje. Je to Ježíš Kristus, který nás očišťuje. „Vy jste čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil“, říká Ježíš svým učedníkům (J 15,3). Ježíš Kristus, který vstoupil do nejvšednějšího života, je zdrojem našeho posvěcení (1 K 1,30). Je pro nás příkladem pravé svatosti, která se projevuje ve vztazích k lidem milosrdenstvím a soucitem. Ježíš zdůrazňoval především čistotu vnitřní, čistotu srdce. Známé je slovo „Čistým je vše čisté“. I toto slovo, jako mnohé jiné známé výroky, je z Bible. Čteme je v prvním listě Titovi (1,15). Ale je tam současně dodáno „Poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jejich rozum, jejich svědomí jsou poskvrněny.“

         Proto je důležitá naše stálá touha po očištění, vnitřním očišťování, které nám umožňuje být citlivými a vnímavými pro Boha i pro druhé. Naše upřímná touha nemůže být Ježíšem přehlédnuta, jak nám dokládá i dnešní příběh z evangelia. „Pane, očisti nás a budeme čisti.“ Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 13.02.2012 04:35 zobrazeno: 1640x