WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Čtvrtá neděle postní (Laetare)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

28. března
VIVAT COMENIUS

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mk 1,12-13 Mezi dravou zvěří a anděly

Postní kázání – únor 2012

          Sestry a bratři,

pro letošní 1. postní neděli je stanoveno čtení z Markova evangelia o pokušení Ježíše na poušti. Ve srovnání s tím, jak podrobně rozvíjejí příběh evangelisté Matouš a Lukáš, je zpráva u Marka velmi stručná. Vše podstatné je zde ale řečeno. Ježíš po svém křtu v Jordánu a stvrzení svého Božího synovství odchází veden Duchem na poušť a tam je pokoušen. Ježíš jako Boží Syn a člověk zároveň byl vystaven pokušení. Matouš a Lukáš popisují třikrát se opakující pokušení, a to vždy v jiné podobě. U Marka je řečeno jen, že satan Ježíše zkoušel. Pokušení je trvalé i stále se opakující ohrožení člověka. Co je jádrem tohoto pokušení, kterým i Ježíš Kristus musel procházet? Pokušení a podlehnutí mu znamená zneužití schopností, postavení a moci pro sebe. Ježíš jako Boží Syn měl výjimečné schopnosti, postavení a moc. Pokušitel mu říká, aby je využil pro sebe. Ale to Ježíš rozhodně odmítá. Ukazuje se, že čím větší má člověk schopnosti, postavení a moc, tím více může toto vše zneužít. To znamená využít jen pro svůj prospěch a tím ke škodě druhých. Čím větší postavení, tím větší pokušení. Ale každý člověk bez ohledu na své postavení prochází zkouškou a pokušením. Pokušení se netýká jen nevěřících, takzvaných „lidí světa“, ale právě věřících, nás křesťanů. Ježíš byl pokřtěn a pak se dostavilo pokoušení. Stejně tak náš křest neznamená, že se nás již pokušení a zlo netýká. Naopak, zkoušky přicházejí a doléhají na nás. Čím více se přibližujeme k Bohu, tím více nás chce od této cesty pokušitel svést. Martin Luther říkal, že nemít žádné pokušení, je nejhorším pokušením. Rozumím tomu tak, že nejhorší je, když si už člověk vůbec neuvědomuje, že je pod tlakem různých klamů a podléhá jim.

         Postní čas má být proto dobou duchovního zbystření. Nejdříve se i před námi rozprostírá poušť –prázdnota a vědomí naší malosti a slabosti, a pak teprve budeme moci vstoupit do velikonoční zahrady, v níž můžeme spatřovat stopy života Vzkříšeného Pána. Nejdříve je třeba nastoupit cestu upřímného postního setkání se silou pokušení a vlastního hříchu, a pak teprve se dostavuje očišťující milost a odpouštějící Boží láska.

         U Marka je zvláštní zmínka o tom, že Ježíš pobýval mezi dravou zvěří a andělé mu sloužili. Poušť, pustá krajina je místem, kde se vyskytuje dravá zvěř a podle starověkých představ i temné síly. Řecký pojem thérion zde užitý a přeložený jako dravá zvěř znamená i hada (Sk 28,4), a dokonce šelmu ze Zjevení Jana. Dravá a divoká zvěř ohrožuje lidský život, zatímco Boží poslové životu slouží, pomáhají mu a chrání ho. Lidský život se odehrává mezi stálým ohrožením a rizikem na jedné straně a mezi Boží ochranou. Jako Krista andělé v ohrožení posilují a chrání ho v zápase (L 22,43), tak i člověka (srov. Mt 18,10). Ale neznamená to, že člověk může riskovat a spoléhat, že se mu nic nestane a všechno si může dovolit. – Jeden hoch ve škole sjížděl dolů ze schodů po zábradlí. Viděla ho paní učitelka a zvolala na něho: „Co to děláš? Vždyť spadneš!“ Hoch drze odpověděl: „Pan farář nám vyprávěl, že nás chrání andělé…“

         Obrazně řečeno se i život v pozemské církvi odehrával a odehrává mezi dravou zvěří a anděly. Zatímco dravá zvěř je vidět, cení zuby, křičí, andělé jsou skrytí a nenápadní. Jde o to rozpoznat dravé rysy a nebo znaky nenápadných služebníků sloužících Kristu a lidem. Jenomže my to nemusíme vždy správě rozpoznávat. Andělská slova mohou velmi snadno zmást, jak upozorňuje apoštol Pavel: „Kdybych jazyky lidskými i andělskými mluvil a neměl lásku, nic mi to neprospívá“ (1 K 13,1nn). Naproti tomu „drsňák“ může v určité situaci projevit své lidské srdce. Jen Ježíš v posledu dokáže rozpoznávat skrytou lidskou ziskuchtivost, dravost a úskočnost i pokornou službu těch, kteří mu oddaně slouží. A to nejen v plných sborech v příznivých dobách, ale i „na poušti“ – v pustině, kde se hledají někdy jen těžko známky života. Ale i tam služebníci Kristu slouží.

         Sestry a bratři,

         v čase postu máme být vnímavými pro duchovní zápas dobra a zlých sil, Krista a jeho nepřátel. S Ježíšovou pomocí můžeme čelit všem pokušením, která zjevně či nenápadně vstupují do našeho života. Bůh chce poznat, jak obstojíme v té které situaci, do níž nás staví. Je s námi jeho Syn. On všemi těmi pokušeními vítězně prošel, aby uprostřed nich byl s námi slabými a dodával nám sílu. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 02.03.2012 10:20 zobrazeno: 1527x