WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Pátá neděle postní (Judica)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

J 12,20-33 J. A. Komenský služebníkem Krista

Kázání v Přerově – březen 2012

       Vážené sestry a vážení bratři, zdravím vás srdečně v tomto shromáždění 5. postní neděli, kdy nasloucháme Ježíšovým slovům z Janova evangelia. Událost zaznamenaná ve 12. kapitole Janova evangelia dosvědčuje touhu po poznání Boha a setkání s Kristem u lidí, kteří nepatřili k židovskému národu. Řekové přicházejí do Jeruzaléma a chtějí se setkat s Ježíšem. Chtějí ho vidět. Nejen Židé, ale lidé ze všech národů touží po Bohu (Ř 1,19-20). Takovou přirozenou touhu člověka po Bohu, ukrytou v lidské přirozenosti jako kořeny stromu v zemi, předpokládal také Jan Amos Komenský. Výročí jeho narození připadá na 28. března.

       Ježíš v Janově evangeliu vyslovuje výrok o semeni, které umírá, ale tím vydá užitek. Obraz zrna, které vzklíčí, odkazuje k tajemství života a zázraku růstu v přírodě. Tímto obrazem z přírody vyjadřuje Ježíš své spásné utrpení a smrt, ze které vzejde nový život. Jeho oběť dává užitek mnohým. Ježíšova oběť je přinesena za lidi ze všech národů. Toto zřeknutí se sebe, svého vlastního života, které Ježíš projevil v naprosté a nevyšší míře, je současně příkladem obětavé služby ve prospěch druhých. Jan Amos Komenský chápal také své poslání a úkol bratrského duchovního a učitele jako službu druhým, službu církvi, službu vlasti i službu celému lidstvu. Komenský usiloval o to být tím, kdo následuje Krista a kdo mu za všech okolností oddaně slouží. Ježíš vyslovuje ujištění: „Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ Lidé mohou konat svou činnost z různých důvodů. Jedním z nich je získat uznání, ocenění. Je to jistě správné ocenit někoho, kdo přináší  zvláštní hodnoty a dělá pro druhé něco prospěšného a důležitého. Ale někdy člověk za své dílo oceněn být nemusí. Byl oceněn Jan Amos Komenský? Částečně ano. Byl věhlasným a uznávaným vzdělaným mužem tehdejší Evropy. Ale ve své vlastní zemi se mu ocenění nedostalo. Zde nemohl ani žít. Ale věříme, že se mu dostalo cti vyšší, totiž cti u Boha. Jak o tom mluví Ježíš: „Kdo koná pro mne službu, tomu se dostane ocenění a uznání od Otce.“

        V Církvi československé husitské slavíme památku osobností jak z obecné církevní tradice, tak také z české náboženské minulosti. Připomínáme si tyto význačné postavy jako svědky a služebníky Ježíše Krista. Komenský byl tím, kdo poznával Krista, následoval ho a kdo konal pro něho svou službu. Připomínání konkrétní osobnosti je umocňováno místem, ke kterému má vztah a s nímž je spojena. V případě Jana Amose Komenského je takovým místem Přerov na Moravě. Patřil k městům, kde rozvíjela svůj život Jednota bratrská pod záštitou bratrského šlechtice Karla Staršího ze Žerotína. Zde bylo v 16. století sídlo bratrského biskupa Jana Blahoslava. Nacházela se zde významná bratrská latinská škola, na které Komenský získával základy vzdělání. A sám tady také po svém návratu ze zahraničních studií vyučoval. Svědčí o tom v předmluvě k Didaktice: „Když jsem se roku 1614 vrátil na Moravu a stal se představeným školy v Přerově, začal jsem usilovat o příjemnější metodu vzdělávání dětí a sepsal jsem Pravidla snadnější mluvnice, která byla později roku 1616 vytištěna v Praze“ (Komenský o sobě. Praha 1987, cit. s. 53).  V roce 1616 byl Komenský ordinován na bratrského kněze a musel se věnovat dalším církevním a učitelským úkolům. K bratrské škole v Přerově měl však úzký vztah, neboť to bylo jeho první působiště.

       Komenský kladl důraz na tří vlastnosti člověka a jejich rozvíjení: VZDĚLÁNÍ, MRAVNOST a ZBOŽNOST (VSJAK, Didaktika. Praha 1957, s. 70). Člověk vůči sobě vyjadřuje odpovědnost vzděláváním se, vůči druhým lidem mravností – etickým jednáním a vůči Bohu náboženstvím neboli zbožností. Komenský nahlížel na člověka optimisticky a zdůrazňoval, že člověk jako Boží obraz touží po dobru a má schopnost v dobrém se rozvíjet. K této vlastní a původní Bohem stvořené dobré přirozenosti člověka má být znovu výchovou přiveden.

     Člověk má přirozenou touhu po vzdělání. Chce poznávat stále nové věci. Má schopnost eticky se rozhodovat. Má také v sobě přirozenou touhu po Bohu. Podle Komenského je pro člověka důležité vzdělání. Jeho prostřednictvím objevuje svět, ve kterém žije a který ho obklopuje. Ale Komenský nezdůrazňoval jen hluboké a široké poznání světa, ale také biblické vzdělávání. Komenský vede k poznání Písma svatého. Usiloval ve své době o biblické vzdělávání dětí i dospělých. Tím druhým je mravnost. Člověk má schopnost se eticky rozhodovat, neboť vnitřně touží od přirozenosti po souladu a harmonii. Dokonce je podle mínění Komenského v každém člověku přirozená touha po Bohu. Ale současně si uvědomoval a přiznával, že „přirozená touha po Bohu, jakožto nejvyšším dobru, byla pokažena pádem do hříchu, a že nemohouc se vrátit nikdy vlastní silou na pravou cestu, zvrhla se v jakési zcestí“ (Didaktika, s. 79).

        Podle Komenského však do každého člověka byla zaseta zrna vědění, mravnosti a poznání Boha. U někoho se ujmou a vzrostou, ale u někoho jsou zadušena. U někoho se vyvíjejí s velikým užitkem, ale u jiného jsou promarněna. V člověku je sice uložena touha po poznání a vzdělávání, ale mladý člověk se někdy učit nechce. Nedokáže využít příležitosti vzdělávání a neváží si toho. Pokud nemá vnitřní touhu a zájem o vzdělání a učení, nelze ho přimět ke vzdělání žádnými vnějšími prostředky - tresty, zákazy, špatnými známkami. V člověku je sice dobré semeno etického jednání, ale i když člověk ví, jak má jednat, nejedná tak. Někdy jedná vyloženě se záměrem škodit druhému. A jak je to s přirozenou touhou po Bohu? Náboženské neurčité cítění může vést k pověrečnosti a k falešným náboženským představám. Ale i když se člověk nechce vzdělávat, i když jedná v rozporu s mravním řádem, i když ztratil touhu po Bohu, přesto Bůh má moc probudit touhu po poznání. Má moc probudit v něm i touhu po dobru, které slouží druhým. Má moc vést člověka k pravé vnitřní úctě vůči sobě. To je možné ve spojení s Kristem. Právě Komenský jako bratrský kněz a biskup nám dokládá svůj hluboký a niterný vztah víry ke Kristu. Celý život Komenského byl naplněn službou Kristu a touhou po dobru. O sobě v posledním čase říká: „Bůh chtěl, abych byl po celý život mužem touhy; a třebas mne při tom nechal upadnout do rozličných labyrintů, přece mně dopřál většinou z nich vyváznout“ (Komenský o sobě, cit. s. 290). Komenský je velkým příkladem vytrvalé naděje a touhy po dobru. I když procházel pronásledováním, utrpením, nesklízel vždy ocenění, přesto toužil po dobru a vytrvale je prosazoval. Představuje toho, kdo rozvíjel v sobě i v druhých poznání, mravnost a zbožnost založenou na Písmu a pravé vnitřní úctě vůči Bohu. Ať dobrá setba poznání, etického jednání a pravé zbožnosti klíčí a roste i v nás. To nám připomíná odkaz Jana Amose Komenského, Kristova svědka a služebníka. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 27.03.2012 09:39 zobrazeno: 1710x