WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

11. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Sk 3,12 - 19 Petrovo kázání v jeruzalémském chrámu

Duben 2012 - Chýnov

Sestry  a bratři,

         nedávno jsme slavili velikonoční svátky a rozjímali o Ježíšově utrpení a vzkříšení. Toto poselství zaznívá i následující neděle, zaznívá i dnes. Vzkříšení Kristovo není iluzí, ale realitou. To dokládá dnešní příběh z evangelia podle Lukáše, kdy Ježíš přichází k učedníkům, ukazuje  jim rány na svých rukou i nohou a dokonce s nimi jí rybu (Lk 24,36-48). Po Velikonocích a svatodušních svátcích se skrze apoštoly projevovala Ježíšova moc a síla. A to jak v jejich činech, tak i v jejich slovech, v jejich svědectvích, kázání. V knize Skutky apoštolů jsou zapsána starobylá kázání shrnující jádro velikonočního poselství, které šířili bezprostřední svědkové událostí. Mezi ně patřil apoštol Petr. Jedna taková řeč je zapsána ve 3. kapitole knihy Skutků apoštolů a právě na ni se zaměříme. V každém řečnickém projevu je důležitých pět skutečností. KDO řeč pronáší, KDE ji pronáší, ke KOMU ji pronáší, CO  je jejím obsahem a ZA JAKÝM ÚČELEM je řečena. Platí to i o kázání. Tím, kdo kázání pronáší, je apoštol Petr. Původně to byl rybář Šimon, který pocházel z oblasti u Genezaretského jezera v Galileji. Byl s Ježíšem od začátku jeho veřejného působení, prožil krizi kříže a stal se svědkem Ježíšova vzkříšení. Jeho osobnost je zcela autentická a přesvědčivá. Také v tom, že poznal svoji slabost, prožil selhání, když Krista opakovaně zapřel. Nehovoří o své moci a autoritě ani nestaví na odiv svou hlubokou víru a zbožnost, ale ve své řeči odkazuje na Ježíše a na jeho jméno. Autentický svědek a kazatel je ten, kdo prošel  určitou krizí a překonal ji a kdo také neprosazuje sám sebe a své jméno, nýbrž jméno Ježíše Krista. Za druhé je důležité místo, kde řeč zaznívá. V tomto případě to byl chrám v Jeruzalémě. Petr promlouval v chrámovém nádvoří v Šalamounově sloupoví. Bylo to ve stejném místě, ve kterém se dříve procházel i Ježíš a kde on kázal.  (J 10,23). Tato řeč zazněla v samotném srdci Svaté země, svatého místa Jeruzalém, v nejposvátnějším místě židovství – v chrámu.

         S tím souvisí i to třetí – komu Petrova řeč byla určena. Své posluchače oslovuje jako „muže izraelské.“ Bylo to tedy kázání určené židům. Odvážnost Petra kontrastuje s jeho jednáním, když se krčil u ohně a bál se přiznat, že je Ježíšovým učedníkem a že k němu patří. Ale také ještě se situací, kdy bezprostředně po události byl spolu s ostatními učedníky za zavřenými dveřmi v jeruzalémském domě. Nyní mluví bezprostředně a odvážně k těm, kteří zřejmě byli přímo při Ježíšově odsouzení a ukřižování. Tím se dostáváme za čtvrté k obsahu Petrova kázání. Říká:„ Bůh Abrahamův, Izákův a Jakobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše.“ Tím potvrzuje a zdůrazňuje kontinuitu a spjatost Starého a Nového zákona. Ten, který promlouval a dával se poznat praotcům je tentýž Bůh Hospodin, který byl a je s Ježíšem, a skrze něho působil a působí. Kázání Petrovo obsahuje starobylé tituly Ježíše pocházející ze Starého zákona a z židovského prostředí. Je „služebník Boží“ (ebed Jahve) podle Izajáše 53. kapitoly. Dále „Spravedlivý a Svatý“ a také „Boží prorok“ – Učitel od Boha. V Petrově kázání se vyskytuje ve zkratce pašijový příběh a velikonoční poselství. Židé vydali Ježíše na smrt a soudce Pilát tomu nezabránil. Byl jim bližší vzbouřenec Barabáš než nevinný a spravedlivý Ježíš. Na Ježíšově smrti nesou vinu židé – Petrovi současníci. A Petr se neobává to naplno vyslovit. Ale důležité je, že říká židům bratři, a také zdůrazňuje, že jednali z „nevědomosti“. I Ježíš na kříži se modlil za Židy a Římany:„Odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Lidská nevědomost může způsobit mnoho zlého. Člověk jedná tak, že si myslí, že je to správné a ve skutečnosti působí zlo. Ale ještě horší než lidská nevědomost, je vědomé působení zla. Petrovo kázání nemůžeme chápat jako protižidovské. Petr nekáže proti Židům, ale proti hříchu. Konkrétní lidé se dopustili křivdy, nespravedlnosti a bezpráví na nevinném člověku. A za tímto člověkem se skrývá tajemství Boží blízkosti a také zranění a ponížení Boží lásky, která přesto trvá.

         Dostáváme se k pátému důležitému bodu Petrova kázání. Cílem jeho kázání není výtka a obvinění, ale výzva k víře, k prohlédnutí a obrácení k Bohu. Bůh může mnohé špatné jednání smazat, úplně vymazat pro Ježíšovu oběť z lásky k nám. Petr dává za příklad člověka, kterému Ježíš odpustil a dal mu novou sílu a zdraví. Moc vzkříšeného Ježíše se projevuje v náznacích již v tomto našem životě. Víra a vědomí Boží lásky v Krista nám dávají sílu nést obtíže přítomnosti, osvobodit se od hříchu minulosti a být otevřenými pro budoucnost. Kéž nás povzbuzuje velikonoční poselství – předávané i skrze kázání apoštola Petra – k hlubší víře a svědomí Boží lásky v Kristu, která navzdory všemu je s námi a s námi zůstává. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 10.05.2012 04:00 zobrazeno: 1680x