WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

11. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 15,13; L 10,35 Téma peněz v Ježíšových podobenstvích

Kázání na ústřední radě – leden 2013

Sestry a bratři,

       je překvapivé, v kolika Ježíšových podobenstvích se vyskytuje téma peněz. A je tomu tak i v těch nejznámějších podobenstvích v Lukášově evangeliu o marnotratném synu a milosrdném Samařanu. Peníze hrají svoji roli v biblických novozákonních příbězích včetně velikonočních, kde třicet stříbrných se stalo nástrojem zrady Krista ze strany jednoho z apoštolů (Mt 26,15). Ekonom Tomáš Sedláček upozorňuje, jak řada biblických a teologických termínů je převzata z oblasti hospodářství, jako například vykoupení, výkupné (1 K 6,20)  a odpuštění dluhu, smazání dlužního úpisu (Ko 2,14).

         Peníze svádějí k tomu, aby se utrácely podle hesla „peníze budou, my nebudeme“. Příkladem je marnotratný syn z Ježíšova podobenství zaznamenaného evangelistou Lukášem. Syn utrácel za sebe, utrácel za druhé a šel až na dno. Jestliže člověk nevydělá peníze velkou námahou, o to snadněji se mu rozhazují. Peníze se mohou stát nástrojem pokušení, zpronevěry. Příkladem je služebník v jiném Ježíšově podobenství, který zpronevěřil veliké částky (Mt 18,23-24; srov. L 16,2). Stává se, že ti, kteří spravují značné částky a pracují s penězi, mohou takovou příležitost využít a obohatit se. I v církvi – v prostředí důvěry někdy až naivní se to může stát, jako v ústředí jedné z církví zneužil pracovník své postavení a ztratil se i s penězi.

         Peníze však samy o sobě nejsou něčím démonickým a nečistým, ale můžou se stát modlou a smyslem života (Ef 5,5). Na druhé straně mohou posloužit i něčemu dobrému. Ukázkou toho je jednání milosrdného Samařana, který své peníze užívá k diakonii a pomoci trpícímu a strádajícímu bližnímu. Takto skutečně i peníze mohou být ve službě Božích záměrů a působení jeho lásky ve světě, jak dokládají četné diakonické a sociální projekty církví. Bohužel však peníze jsou také nástrojem a příčinou lidské závisti, jak Ježíš ukazuje v podobenství o dělnících na vinici (Mt 20,15). Lidé se cítí být špatně oceněni a závidí druhým. Majetek a peníze se stávají důvodem sporů (L 12,13-14), a to i mezi nejbližšími v rodině a mezi bratřími a sestrami v církvi. Jestliže jsou v církvi živé a bolestné spory mezi lidmi, pak je za tím většinou nějaký hospodářsky a finančně motivovaný důvod.

         O farizejích je řečeno, že „milovali peníze“ (L 16,14). Navenek zbožnost, ale uvnitř touha po penězích (L 11,39). A dokonce i nejužší kruh Ježíšových učedníků a apoštolů tím byl poznamenán. Peníze se staly pro jednoho z apoštolů – Jidáše nástrojem a prostředkem zrady Krista (Mt 26,15, srov. J 12,5-6). Proto v katalogu vlastností biskupa je také uvedeno, že „nemá být ziskuchtivý“ (Tt 1,7). Ziskuchtivost a služba biskupa vůbec nejdou dohromady.

         Jsme v situaci, kdy v církvi je upřena pozornost na peníze a majetek více než kdy jindy. Je to pochopitelné, neboť církve mají nastoupit cestu k samofinancování na základě přijatého zákona o majetkovém vyrovnání. Je paradoxem, že ti, kteří byli proti řešení finančního odškodnění, mají o tyto prostředky a nakládání s nimi nejvíce zájem. Podle některých by se měla církev prostředků zříci a dát je na sociální účely. Ale zříci se může člověk něčeho, co je jeho, a ne toho, co patří církvi či dokonce jiné církvi. Takové charitativní gesto může učinit kdokoliv a pracovat v církvi zadarmo. Ale jak poznamenává Mistr Jan Hus: „Někdo je štědrý z cizího, ale lakomý z vlastního.“

         Sestry a bratři, nová situace je pro církev novou příležitostí k obnovování jejího života, aktivit a naplňování poslání v nových podmínkách. Je ale spojena s nebezpečím, pokušením a úskalím, jakým je rozhazovačnost, zpronevěra a ziskuchtivost jednotlivců či skupin. Při všech diskuzích a prosazování svých řešení nelze zapomenout, že v církvi lidé a lidské vztahy mají nesrovnatelně větší hodnotu než peníze. Proto je třeba zůstat střízlivými a bdělými, aby se peníze nestávaly předmětem pokušení, ziskuchtivosti, závisti a nevraživosti, ale ve svobodě víry a moudrosti Ducha sloužily k pravému poslání církve, které je zvěstovat a žít z nevyčerpatelného bohatství evangelia. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 28.02.2013 07:58 zobrazeno: 1353x