WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

11. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 4,1-13 Duch svatý a Boží slovo v příběhu Ježíšova pokušení

Kázání k zahájení postní doby – únor 2013 

Sestry a bratři,

       na počátku postní doby čteme příběh o Ježíšově pokušení na poušti. Tomuto pokušení čelil Ježíš v síle Ducha svatého a s oporou Božího slova.

         U Marka je jen stručná zmínka o tom, že Ježíš pobýval na poušti čtyřicet dní mezi dravou zvěří a anděly (Mk 1,12). U Jana se různá pokušení vyskytují v průběhu Ježíšova působení, jako když ho lidé chtěli provolat za světského krále (J 6,14-15), když ho nejbližší vybízeli k tomu, aby se prokázal na veřejnosti zázračnými mesiášskými skutky (J 7,1-9) a když se vyrovnával s myšlenkou, aby se zázračně vyhnul utrpení a smrti (J 12,27-28). Zvláštní samostatný příběh Ježíšova pokušení na poušti u Jana nenajdeme. Zato u Lukáše a Matouše je příběh podrobně rozvíjen a uspořádán do trojího opakujícího se pokušení (L 4,1-13; Mt 4,1-11). U Lukáše pokušení vrcholí v Jeruzalémě (L 4,9).

         Z tohoto příběhu je patrné, že Ježíš pobýval určitý čas v ústraní, zcela vzdálen od lidí. V samotě se připravoval na své veřejné působení a současně na velikonoční události, kterými jeho působení graduje a je dovršeno.

         V postním čase nejde jen o vnější formu a projevy pokání samy o sobě. V tomto čase se před námi odkrývají vnitřní duchovní skutečnosti. Tím je zápas dobra a zla. A ten se týká každého křesťana, každého člověka. V příběhu je představitelem dobra Duch svatý a výrazem zla – ďábel. Dvě duchovní skutečnosti působí na člověka Ježíše, působí na každého člověka. V postním soustředění a odstupu si položme otázky: Jak se projevuje v našem životě Boží Duch? Kdy jednáme podle Ducha svatého a kdy, v čem a jak dáváme prostor tomu zlému? Ježíš je naplněn Duchem svatým a tento Duch ho vede, slyšíme na počátku příběhu (L 4,1), a to je podstatné a zásadní sdělení a poznání. Duch je tím, kdo naplňuje srdce Boží láskou, úctou, důvěrou a oddaností (Ž 51,14). Dát se vést Duchem je život a pokoj (Ř 8,6). Současně na Ježíše doléhá duch zla. Chce ho ovlivnit a ovládnout. Ale Ježíš mu odolává právě v moci Ducha Božího. V celém příběhu je patrné působení svatého Ducha. Hospodinův Duch vede Ježíše na poušť. Přivádí ho do nehostinné krajiny, do nepříznivých podmínek. Vede ho do těžkostí a zkoušky. Duch nás může vést jinak, než bychom si to představovali. Ale je třeba si uvědomit a říci: raději mít kolem sebe – obrazně řečeno – poušť, ale být s Bohem, než mít všechno, a žít svůj život bez Boha.

         Jestliže Duch vede na poušť, pak naopak ďábel chce táhnout Ježíše nahoru. Jednak ho vede vzhůru, aby viděl, co se mu všechno nabízí ve světě, a pak ho staví dokonce na vrchol chrámu. To je možné chápat obrazně tak, že se jedná o vrchol pozemské církve nebo významné místo na vrcholu společenského žebříčku. Být postaven někam nahoru znamená už samo o sobě pokušení. Ďábel chce našeptat Ježíšovi, že je všemocný, neporazitelný, že se mu nic nemůže stát, že si všechno může dovolit. Ježíš ale ví, že je třeba zůstat při zemi a být služebníkem.

         Důležitou roli v příběhu hraje Písmo svaté, Boží slovo. Poušť byla chápána také jako místo naslouchání Božímu slovu. Na poušti promlouval Bůh k Mojžíšovi, k prorokům a k Janu Křtitelovi (L 3,2). I Ježíš na poušti se zabývá Božím slovem. Na poušti nemá vlastně nic, ale má Boží slovo. Nemá ho sice s sebou jako knihu, ale jako živé slovo v sobě. Ježíš byl vychován v židovské víře a náboženství. Byl vzdělán v Tóře a nosil její obsah v sobě, i když neměl při ruce knihu. – Jsou křesťané, kteří nosí Bibli neustále u sebe, ale jsou situace, kdy ji mít nemůžeme. Takovou situaci jsem prožil před rokem 1989 na vojenském cvičení. Bibli jsem neměl u sebe a mohl jsem si opakovat a vybavovat to, co jsem měl v mysli a znal zpaměti – především žalmy, úryvky ze Starého i Nového zákona. Byl jsem vděčný za to, co jsem si z Písma zapamatoval z dětství a co nastudoval během svého teologického studia na fakultě i při pravidelné přípravě kázání a biblických hodin jako farář. I když jsem knihu Bibli nemohl mít u sebe, přesto jsem ji nosil v sobě a měl ji s sebou v mysli.

         Ježíš na poušti posvátné svitky neměl k dispozici, a přesto měl Boží slovo v sobě, byl s ním ztotožněn. Odpověděl pohotově ďáblovi citacemi z Tóry, konkrétně z knihy Deuteronomium (8,3; 6,13; 6,16). Jenomže vidíme, že i ďábel zná Písmo a dokáže ho pro své záměry hbitě použít. Písmo může být překrouceno, zneužito, otočeno v pravý opak, dáno do úplně jiné souvislosti a zcela nesprávně vyloženo a pochopeno. Ďábel je v této manipulaci s Písmem velký mistr. Ke skutečnému pochopení Písma můžeme přistupovat jen skrze Ducha svatého. Ježíš je naplněn a veden Duchem, a tím je v jeho ústech citace posvátných textů skutečným Božím slovem. Boží slovo se tak stává účinnou obranou v zápase se zlem a pokušením.

         Sestry a bratři,

         začala postní doba. Hned na jejím začátku k nám zaznívá: „Nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem Božím.“ Postní doba se tak pro nás stává výzvou k životu z Božího slova. Potřebujeme k životu chléb, jídlo, řadu věcí. Ale Boží slovo dává našemu životu pravý smysl. Ježíš naplněn Božím Duchem potvrzuje platnost a autoritu Božího slova, která vítězí nad pokušením a falešnými duchy.

         Z příběhu si smíme vzít pro naplňování postní doby dvojí moudré poznání. Jednak máme stále prosit o Ducha svatého, aby nás vedl a naplňoval láskou, úctou a oddaností. Jsme také vybízeni, abychom ve svém životě věnovali více času a dali více prostoru Božímu slovu, neboť v jeho moci můžeme projít všemi zkouškami i my. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 28.02.2013 08:00 zobrazeno: 1577x