WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

20. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. října
Koncert ve Svinově
28. října
Modlitba za domov

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Dt 8,1-11 Připomínání dosavadní cesty a vděčnost vůči Bohu

1 K 10,1-4.13; L 13,6-9.18-22

Kázání při 90. narozeninách bratra faráře J. E. Böhma v Žamberku, březen 2013

Sestry a bratři,

         před 5 lety jsme se zde začátkem března setkali, abychom při bohoslužbě poděkovali Bohu za život a službu bratra faráře Jana Evangelisty Böhma. Nyní se zde setkáváme, abychom společně s bratrem farářem vyjádřili vděčnost Bohu za dar života a za jeho vedení až k dnešnímu dni.

         Jako kazatel jsem se dostal do obtížné situace. Na dnešní neděli v čase postu jsou určeny biblické texty, které výrazně připomínají pokání – návrat k Bohu – a jsou výstrahou a varováním. Kladl jsem si otázku: Jak sladit tyto postní texty s oslavou narozenin? Nakonec jsem z Písma svatého zvolil jiný text z 5. knihy Mojžíšovy zvané Deuteronomium. Je to na jedné straně postní text. Mluví se v něm o putování izraelského lidu pouští. A dokonce se v něm vyskytuje výrok, který známe z jiného postního příběhu – Ježíšova pokušení na poušti: „Člověk nežije pouze chlebem, ale vším, co vychází z Hospodinových úst“ (v. 3, srov. L 4,4). Současně je to slovo, které se velmi přiléhavě hodí pro tuto příležitost. Svědectví z knihy Deuteronomium obsahuje tři výzvy: „Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil…“ (v 2). „Budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu“ (v. 10). „Střez se, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha…“ (v. 11).

         Slyšíme tedy nejprve výzvu k připomínání si celé minulé dosavadní cesty. Máme s vděčností Bohu za mnohé děkovat a za třetí nemáme na něho zapomínat. Je to předně slovo k izraelskému lidu v konkrétní situaci, kdy po putování pouští se usídloval v zaslíbené zemi. Je to slovo k církvi. Neboť církev je vedena – ne lidmi, ale Bohem, Ježíšem Kristem. V církvi si máme připomínat její cestu dějinami. Máme Boha chválit, dobrořečit mu a děkovat mu. Nemáme pro nejrůznější starosti a zájmy na něho zapomínat. Smíme si stále v církvi Boha na základě svědectví Písma přibližovat, připomínat a zpřítomňovat.

         Je to slovo i k jednotlivci. Je to slovo i pro bratra faráře Böhma. „Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil...“ Připomínáme si s ním jeho cestu, kterou procházel jako duchovní Církve československé husitské. V roce 1959 po skončení teologického studia přijal kněžské svěcení ve sboru v České Skalici od tehdejšího patriarchy dr. Františka Kováře. Nastoupil ve stejném roce jako farář zde v Žamberku, kde působil až do roku 1966. Dlouhou dobu od roku 1966 až do roku 1987 působil v kraji dr. Karla Farského ve Vysokém nad Jizerou. Tam jsem se s ním mohl setkat jako začínající duchovní. V roce 1990 se vrátil do Žamberka a s touto náboženskou obcí žije dosud. Duchovní se setkává během svého působení s velkým počtem lidí. Někteří patří k jádru náboženské obce a utvářejí živé společenství. S nimi se duchovní setkává častěji. Ale pak jsou mnozí, kteří se objevují jen při určitých příležitostech. V každém případě jste se, bratře faráři, setkal za ty uplynulé roky s řadou lidí, ať již zde v Žamberku nebo ve Vysokém nad Jizerou. Setkával jste se s nimi pravidelně i příležitostně, sledoval jste jejich životní vývoj, znal jejich radosti i bolesti. Řada z nich již není na tomto světě. Myslíte na ně, vybavují se Vám jejich tváře, situace a události s nimi prožité. I z Vašich blízkých někteří nejsou na tomto světě. Nesete je s sebou v mysli a mají místo ve Vašem srdci. Za ta uplynulá léta jste prošel dlouhou cestou. Nechyběly na ní obtíže a zkoušky. Přesto jste mohl pocítit Boží milost a vedení.

         Zaznívá k nám v tento den v čase Vašeho jubilea výzva: „Budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu.“ Výzva k dobrořečení Bohu se vyskytuje zvláště v žalmech. „Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci“ (Ž 134,1 srov. Ž 103,1-2). Chvála Bohu je projevem naší vděčnosti. Vděčnost se vytrácí z našeho přítomného života. Vše se jeví jako samozřejmé, ale nic samozřejmé není. Protože mizí vděčnost vůči Bohu, nedostává se jí ani mezi lidmi. Vděčnost z víry znamená děkovat Bohu v modlitbě, děkovat mu písní, děkovat mu v srdci i ústy. Děkovat za dobré dary života, děkovat za život sám, k tomu je právě příležitostí oslava narozenin.

         Třetí výzva se týká toho, aby člověk nezapomněl na Boha a na jeho přikázání. „Střez se však, abys zapomněl na Hospodina, svého Boha.“ Paměť je zvláštním darem. Paměť se i ve stáří může projevovat tak, že si člověk vybavuje detaily ze svého života. Zapomínání se zdaleka netýká jen starších lidí. Zapomínání je přirozený proces. Nemůžeme nosit všechno ve své mysli. A je dobře, že některé věci zapomínáme. Ale na Boha bychom zapomenout neměli. V duchovním životě se hovoří o tzv. vzpomínce na Boha (memoria dei). Ta dává člověku schopnost vděčnosti, věrnosti i naději. Tuto stálou „vzpomínku“ na Boha, který je Pánem nad naším životem i časem, by si měl člověk uchovat v mysli v každém věku.

         Sestry a bratři,

         dnes si spolu s bratrem farářem Janem Evangelistou Böhmem můžeme připomínat jeho dosavadní cestu. Spolu s ním Bohu děkujeme za jeho mnohá obdarování a jeho ovoce víry. Toužíme si stále připomínat a vybavovat v mysli Ježíše, který nás ve své trpělivé lásce vede k pravému a plnému životu. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 22.03.2013 09:24 zobrazeno: 1448x