WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

16. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. září
Koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

1K 3,5 –11 Být služebníkem, spolupracovníkem a rozumným stavitelem

Kázání ke kněžskému svěcení Františky Kláskové – Dvůr Králové nad Labem – 4. 5. 2013

Vážený bratře biskupe Štěpáne, vážený bratře děkane, sestry a bratři,

        dnes přijme svátost kněžského svěcení v Církvi československé husitské sestra Mgr. Františka Klásková. Sestra Františka je již jáhenkou a ve své službě v církvi získala zkušenosti a osvědčila se. Dokončila také studium na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a splňuje předpoklady přijmout kněžskou službu, aby tak plnějším způsobem mohla uskutečňovat své duchovenské celoživotní povolání.

        Zaznělo k Tobě, sestro Františko, i k nám všem, slovo z 1. listu apoštola Pavla do Korintu ze 3. kapitoly.

     Verš z této kapitoly sis, Františko, zvolila jako svůj osobní text na oznámení této dnešní slavnosti, tím i svého pochopení duchovenské služby v církvi. Tato kapitola obsahuje tři označení, která výstižně vyjadřují charakter duchovenského povolání. Prvním je „služebník“ DIAKONOS (v. 5), druhým je „spolupracovník“ SYNERGOS (v. 9) a třetím je „rozumný stavitel“ SÓFOS ARCHITEKTÓN (v. 10). Podle 1. listu Korintským je duchovní služebníkem, jehož úkolem je přivádět k víře. Je tím, kdo spolupracuje s druhými a podílí se tak spolu s nimi na Božím díle, na stavbě Božího domu, který má svůj pevný a jediný základ v Ježíši Kristu.

       Svým dopisem vede apoštol Pavel členy obce v Korintu k pravému pohledu na ty, kteří mají zvláštní úkoly v církvi. Křesťané v Korintu totiž přeceňovali význam vůdčích osobností, jakými byl Petr, Pavel nebo Apollos. Stávali se pro ně téměř předmětem kultu. To je stálé riziko, že se upneme k nějakému člověku, přeceníme ho a příliš si od něho slibujeme. Na druhé straně zase někoho jiného přísně posuzujeme a nic od něho neočekáváme. Pavel označuje sebe i všechny, kteří mají v církvi zvláštní postavení a odpovědnost, za služebníky. „Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře“. Je zde užit řecký výraz DIAKONOS. V Novém zákoně má význam zvláštní i obecný. Diakon, diakonka je označením církevní funkce jáhna či jáhenky (Ř 16,1). Tento termín se užívá i v obecném významu služby v církvi (Ef 4,12), služby Kristu (J 12,36). Kněz nestojí výš než ostatní, ale naopak níž. A tím je blíž Kristu, který jako pokorný služebník slouží všem (Fp 2,7). Služebník je ten, kdo vykonává vůli někoho jiného. Nepracuje ze soukromé iniciativy, ale je pověřen vyšší autoritou, kterou reprezentuje. Sám ustupuje do pozadí, aby se mohl dostat do popředí ten, komu slouží. Úkolem duchovního není vést lidi k sobě, ale ke Kristu a k víře v něho.

         Veškerá naše činnost jako duchovních má napomáhat druhým k jejich víře, přivádění k víře, posilování víry, překonávání krizí víry a k životní orientaci z víry. To znamená vést k Ježíši Kristu, kterému můžeme důvěřovat, na kterého se můžeme spolehnout a který naši víru nezklame.

       Druhým výrazem je „spolupracovník“. „Jsme spolupracovníci na Božím díle. Čteme-li novozákonní listy, tak zjišťujeme, že se v nich označení „spolupracovník“ často vyskytuje (Ř 16,21; Fp 2,25, Fp 4,3; Tm 1,24 aj.). Pavel ve svých listech pozdravoval své „spolupracovníky v díle Kristově“ (Ř 16,3.9). To ukazuje, že se misionářská i pastorační činnost v rané církvi odehrávala ve spolupráci a vzájemnosti. Stejně tak i dnes nemá být duchovní osamocený snaživec, ale ten, kdo dokáže s druhými dobře spolupracovat. Duchovní si nemají být navzájem konkurenty, kteří se nevraživě sledují a nedokáží se radovat z úspěšnosti a zdaru díla druhých. To platí o duchovních z různých generací i mezi vrstevníky. Neboť všichni jsme v církvi spolupracovníci na díle, které není naše, které nás přesahuje a které patří Bohu.

         Spolupráce je potřebná i mezi duchovními a laiky, mezi bratrem farářem či sestrou farářkou a mezi bratřími a sestrami v radě starších. Tam, kde je oboustranná ochota, porozumění a vstřícnost, tam je to k prospěchu náboženské obce a církve. Zkušeností je, že se mnohé dobré podaří tam, kde je dobrá spolupráce s radou starších a aktivními členy sboru.

          Dalším prostorem pro spolupráci – „službu Hospodinu společnou paží“ řečeno slovy proroka Sofonjáše i Jana Amose Komenského (viz Šestero Komenského v Kšaftu „služba Bohu jedním ramenem“), je ekumenismus. Je požehnáním, když v konkrétním místě se uskutečňuje ekumenická spolupráce „zdola“. Když probíhá ve vzájemnosti a respektu i při vědomí odlišností mezi církvemi a vlastní cesty k Bohu.

         ,Třetím označením, které můžeme vztahovat nejen na apoštola Pavla, ale také na současného duchovního, je, že má být „rozumný stavitel“, „rozumný architekt“. Být architektem, znamená něco nového vymýšlet, vytvářet, budovat, hledat a přinášet nová řešení. Apoštol nemluví o lidské stavbě, ale o „Boží stavbě“. „Boží stavba“, která se uskutečňuje v tomto světě, je nedokončená, nehotová. Vyznačuje stálé stavební úpravy a obnovu. Podílejí se na ní generace věřících z různých dob. Když slyšíme slovo „architekt“, „architektura“, tak se nám vybaví viditelný chrám, katedrála, kostel, sbor. Je to stavba, která viditelně představuje našemu okolí víru a dovednost našich předků – i naši víru a náš vztah k Bohu. V úkolu „stavitele“ – faráře, „architekta“ – duchovního jde ještě o něco dalšího než o organizaci oprav kostelů, na kterých se podepsal čas. Především se myslí napomáhání k utváření živého společenství věřících. Jeho úkolem je spoluutvářet konkrétní společenství sester a bratří. Při všech našich aktivitách v církvi je potřebné dávat především prostor Bohu a jeho působení. Církev není jen lidská organizace, kde mají poslední slovo lidé. Je to „Boží pole“, „Boží stavba“, zdůrazňuje apoštol Pavel. Duchovní – architekt může mnoho vymyslet, vyprojektovat ve své fantazii, ale není mu to nic platné, jestliže není „rozumným“ stavitelem, který staví na Kristu. Úkolem duchovního je budování domu církve na Ježíši Kristu. To je vytvářet duchovní domov – místo důvěry, vlídnosti a přátelství.

         Vážená sestro Františko, v tento Tvůj významný den Tě provázejí naše modlitby a naše přání, abys byla dobrou služebnicí přinášející druhým povzbuzení víry z bohatství evangelia. Abys jako dosud byla spolehlivou spolupracovnicí na Božím díle, a také abys byla obklopena dobrými spolupracovníky. Přejeme Ti, abys jako farářka byla moudrou stavitelkou, která staví svůj život i život ve svěřených obcích na Kristu. On Tebe i nás přizval ke spolupráci na Božím díle. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 21.05.2013 11:26 zobrazeno: 1477x