WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Navštivte e-shop eblahoslav.cz Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Třetí neděle adventní


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

EUCHARISTICKÁ SPIRITUALITA V TEXTECH DUCHOVNÍCH PÍSNÍ

Poznámky k pramenům zpěvníků Církve československé husitské

1. Tvorba a zpěv duchovních písní ve vztahu ke slavení večeře Páně

Duchovní písně ve Zpěvníku Církve československé husitské vycházejí z rozmanitých pramenů liturgických a hudebních. Významnou částí jsou zpěvy z doby středověku a české reformace, jako jsou starobylé písně předhusitské, husitské a bratrské. Karel Farský uvádí v předmluvě ke Zpěvníku z roku 1922, že husitské a bratrské písně tvoří jeho „podstatnou součást“. Dále jsou to některé písně z období světové reformace a protestantského prostředí, výrazně jsou pak zastoupeny zpěvy a písně katolické tradice. Ve Farského Zpěvníku najdeme též vlastní mešní písně z doby zrodu Církve československé husitské, některé z nich byly i po úpravě přejaty do Zpěvníku z roku 1957. Zpěvník byl ve svém rozšířeném vydání, respektive přidáním dodatku v roce 1994, obohacen i o novější tvorbu, zvláště překlady.

Nás zajímají v souvislosti s tématem konference zvláště písně náležející k husitskému či utrakvistickému období, a to konkrétně se vztahem ke svátosti večeře Páně. Husitské eucharisticky zaměřené písně mají přímou návaznost a souvislost s kultem Božího těla ve 14. století a počátkem 15. století. Tehdy byla zaváděna zvláštní slavností mše, konala se procesí s přenášením svátosti, byly zřizovány zvláštní oltáře a kaple. V utrakvismu v souvislosti s reformním programem české reformace zesílil pochopitelně význam písní k večeři Páně s důrazem na přijímání pod obojí. Cenným pramenem je Jistebnický kancionál, který obsahuje zvláštní písně ke svátosti oltářní. Jsou členěny na pozvání k večeři Páně, na písně o přijímání dítek a písně o přijímání z kalicha. Právě přijímání z kalicha a přijímání dítek se stalo jedním ze specifických znaků teologie a liturgické praxe utrakvistů.

Duchovní písně se zpívaly během mše a při přijímání svátosti oltářní. Některé z nich však mají i polemický charakter bránící požadavek přijímání laiků z kalicha a jeho zdůvodnění z Kristových slov podle svědectví evangelistů, jako je tomu například v písni Věrní křesťané, silně doufejte. Utrakvistickou spiritualitu intenzivně soustředěnou na Ježíše Krista přítomného, uctívaného a přijímaného ve svátosti dokládají i výtvarné motivy v iluminacích liturgických a hudebních knih. Oblíbené zobrazování Kristovy večeře bylo spojováno s tzv. typologickým paralelismem, kdy scéna byla rozšířena o starozákonní předobrazy, jako je sbírání many, voda ze skály či velikonoční hod Izraelitů. Obrazové ztvárnění plodů a listů vinné révy jako eucharistického symbolu nacházíme například ve Žlutickém kancionálu.

Husitská reformace je spojena s tvorbou duchovních písní. Význačným tvůrcem písní ve 2. polovině 15. století byl utrakvistický kněz Václav Miřínský. Za života Miřínského nevyšel žádný jeho kancionál a jeho písně jsou známy až z tisků vydaných v 16. století. O rekonstrukci písňového repertoáru utrakvistů v druhé polovině 15. století na základě pozdějších pramenů se pokusil Jan Kouba, který našel z doby poděbradské a jagellonské téměř 400 písní. O hudebním rozvoji a liturgickém zpěvu v čase utrakvismu svědčí četné hudební knihy literátských bratrstev - graduály a kancionály. Například Franusův kancionál z roku 1505 je jedním z pramenů některých písní našeho Zpěvníku, spojujících nás s náboženským a hudebním odkazem husitské doby.

             Ve svém příspěvku se soustředím na dvě písně vztahující se k Mistru Janu Husovi. Tou první je známá píseň Jezu Kriste, štědrý kněže a druhou Ježíš Kristus naše spása (Jesus Cristus nostra salus), kterou najdeme v našem Zpěvníku s názvem Ježíš Kristus božská moudrost. První z těchto písní se zpívá velmi často, zvláště na svátek Mistra Jana Husa 6. července. Druhá z písní je poněkud neprávem stranou naší pozornosti.

 

2. Husova píseň Jezu Kriste, štědrý kněže

Píseň Jezu Kriste, štědrý kněže náleží ke starším českým písním a pochází z 1. poloviny 14. století. Byla povolena pro zpěv v lidovém jazyku a nevztahoval se na ni zákaz synody z roku 1408. Původní melodie pocházela zřejmě z německé svatodušní písně, která se ale již v husitských kancionálech nevyskytuje. Český nápěv svědčí o vytříbenosti českého hudebního vkusu. Jejím vlastním textovým jádrem jsou první tři sloky (strofy) jako modlitba ke Kristu trpícímu a obětovanému. Připomínky hojné štědrosti, totiž v udílení milostí, jeho muka, vykupitelská oběť a prosby o smilování a odpouštění umožňují dvojí výklad. Buď byla tato píseň původně modlitbou a meditací před obrazem ukřižovaného Ježíše Krista nebo rozjímáním před svátostí oltářní. Tento druhý výklad je původnějšímu obsahu i charakteru písně bližší. Jako píseň o oltářní svátosti ji pojímal také Mistr Jan Hus. Text upravil Jan Hus v letech 1409-1412 tak, že ponechal dvě sloky a složil dalších 16 slok obsahově zaměřených k Božímu tělu, vyjadřujících úctu ke svátosti oltářní. V závěru slok nahradil řecké „Kyrie eleison“ českým „z té milosti“. Uveďme zde třetí až pátou sloku písně, které dokládají středověkou svátostnou zbožnost blízkou i Husově víře a myšlení:

 

Tys ráčil v nás přebývati, //chléb vezdajší chtěls náš býti,

chtě nás tudy obživiti //  z tvé milosti. //      

                                                

Ó dobroto tvá k nám božská, //ó milosti tvá předivná,                                      

dáváš nám chléb z tvého těla // z tvé milosti.                                                    

 

Dals krev z srdce vytočiti // dáváš v užitku ji píti,

chtě ny tudy obživiti  //  z tvé milosti.  

                                               

Současníci nazývali tuto píseň Husovou písní, jak je to označeno v Jistebnickém kancionále: „Tato piesnička jest složena ke cti a chvále boží od mistra Jana svaté paměti i mistra Husi ke cti všie řieše nebeské“. Píseň zařazovaná do kancionálů církve podobojí byla nesena eucharistickou úctou a měla vztah ke svátku Božího těla. Husovi připisovaný text má sloky související i s mariánskou úctou, anděly a kultem svatých. V textu písně je zdůrazněno tělo Kristovo, tak také jeho krev, jak to odpovídalo programu české reformace důrazem na příjímání z kalicha, které bylo znovu zavedeno v době Husova života.  V Jednotě bratrské bylo změněno Husovo i utrakvistické zaměření písně ke slavnosti Božího těla a byla zařazena ve zpěvnících mezi písně „o umučení Kristově a jeho spasitelné oběti“.

            O rozšíření a oblibě písně Jezu Kriste, štědrý kněže napříč konfesemi svědčí její zařazení ve zpěvnících evangelických, Jednoty bratrské, metodistických i baptistických, kde však byly vynechány sloky s eucharistickými motivy. Také byla včleněna do Kancionálu katolického, kde naopak je sloka mariánská a závěrečné zvolání Kyrie eleison ponecháno v řeckém jazyce. Píseň byla ve Farského zpěvníku přiřazena mezi písně s názvem oddílu Usjednocení s Bohem u večeře Páně. V současném Zpěvníku Církve československé husitské je pod číslem 20 a zpívá se nejen na svátek Mistra Jana Husa 6. července, ale i při dalších příležitostech, zvláště během přijímání večeře Páně. I když některé sloky z Husovi připisované verze byly vynechány, zachovává si píseň svůj původní eucharistický charakter a zaměření.

 

3. Píseň Ježíš Kristus naše spása a její textové varianty

V případě písně Ježíš Kristus naše spása se původně jednalo o latinskou píseň Jesus Cristus nostra salus, která byla připisována Mistru Janu Husovi. Píseň byla přeložena do němčiny Martinem Lutherem a ten také připsal původní latinskou píseň Husovi. Antonín Škarka se snažil doložit Husovo autorství. Uveďme dvě sloky, které zvláště vystihují eucharistickou teologii, podle níž někteří soudí, že autorem písně je skutečně Mistr Jan Hus:

 

Neniet chléb sám, ale Buoh // i člověk, vykupitel muoj,

Jenž jest pro mě na kříži plněl, // v těle nedostatek trpěl.

 

Posvěcen jsa, nerozmnožný, // v přijímání neproměnný,

Nerozdělitelný v lámání, // celý jest Buoh v stavu plný.

 

Tato husitská píseň se dostává v teologické úpravě textu do bratrských kancionálů - Rohova kancionálu 1541, Šamotulského kancionálu z roku 1561, Kralického kancionálu z roku 1615 a je též v Komenského Amsterodamském kancionálu z roku 1659. V evangelickém kancionálu z roku 1904 se nachází mezi písněmi O svaté večeři Páně. Byla zařazena i do Evangelického zpěvníku z roku 1952, kde má šestnáct slok. Upravený text začíná slovy:

 

Ježíš Kristus Božská moudrost // vydal církvi tuto svátost,

chléb a víno přirozené // však k tajemství obrácené.

 

Moudrost je zde christologickým titulem a souvisí se starozákonní knihou Přísloví, kde je spojena personifikovaná moudrost s motivem hostiny, stolu, chleba a vína (Př 9,1-6). Srovnáme-li verzi v Evangelickém zpěvníku z roku 1904 a 1952 s původnější husitskou verzí, tak je zde na pozadí textu písně táborská a bratrská nauka, ve které je v přístupu k tajemství večeře Páně kladen důraz na slovo Kristovo, víru, službu a společenství. Jednota bratrská představovaná teologií Lukáše Pražského nepřijímala transsubstanciační nauku o večeři Páně, ale ani v ní neviděla pouhé znamení jako reformátor Huldrich Zwingli nebo Habrovanští. Bratrskou eucharistickou teologii, opírající se o slova Kristova, vystihují sloky písně:

.

Není svátost tato Bohem, // ale chléb jest Páně tělem,

Obzvlášť víno drahou krví, // jakož o tom sám Pán mluví.

 

Nemění se posvěcením // v tělo a v krev přirozením

než jest svátost obojího, // těla také krve jeho,

 

v kteréž se věrní kochají,  // když ji v službě přijímají

duchem víry v srdci živém, jímž jsou sjednoceni s Kristem

            Karel Farský do svého Zpěvníku převzal tuto původně husitskou píseň s bratrským textem a zařadil ji s č. 71 mezi písně v oddílu Usjednocení s Bohem u večeře Páně. Píseň má patnáct slok a prošla textovou úpravou. Farský nechal formulaci „chléb a víno přirozené v tajemství obrácené“. Staročeské slovo „obrácenie“ znamená obrácení, otočení, změna, proměna. V současném Zpěvníku je formulace „chléb a víno přirozené Slovem Božím naplněné“. Úprava textu písně teologem Zdeňkem Trtíkem odpovídá tzv. teologii Božího slova vyjádřené v Základech víry Církve československé husitské. Boží slovo čili zjevení je neviditelný Bůh sám, přítomný, mluvící a jednající ke spáse člověka. Boží slovo se neomezuje jen na akustickou rovinu. Ve svátosti je Boží slovo přijímáno více smysly. Obsah zvěstování a svátosti, kterým je Slovo Boží, je totožný. V chlebu a vínu z kalicha při večeři Páně věřící přijímá Slovo Boží, tedy samotného Ježíše Krista. Ve Zpěvníku Církve československé husitské si zachovává původní husovská a následně přejatá a textově a teologicky upravená bratrská píseň svůj eucharistický ráz. Karel Farský ponechal více slok, naproti tomu v našem současném Zpěvníku je zkrácena na pět slok. Délka eucharistických písní, respektive jejich větší počet slok, souvisel zřejmě s procesím, se společným déle trvajícím přijímáním, ale delší zpěv je i prostorem pro meditaci a duchovní prožívání tajemství svátosti večeře Páně.

 

4. Některé další písně ve zpěvníku CČSH vztahující se ke slavení večeře Páně

               Posílení aktivity lidu při bohoslužbě zpěvem písní v české a světové reformaci následně vedlo k rozvoji lidového zpěvu a písňové tvorbě i v Římskokatolické

církvi. V katolickém prostředí, ze kterého se zrodila Církev československá husitská, jsou patrné dva způsoby zpěvu písní lidu při mši. V případě tzv. mešní písně má 

píseň jednu melodii a její jednotlivé sloky se rozdělují podle jim odpovídajících mešních částí Kyrie, Gloria, Graduale, Evangelium, Credo, Offertorium, Sanctus, 

Pozdvihování, Agnus Dei, Post communio. V druhém případě se k jednotlivým částem bohoslužby zpívá zvláštní zpěv či píseň na jinou melodii. Ve Zpěvníku Farského

nacházíme oba způsoby užívání duchovních písní v propojení s bohoslužbou – jejím průběhem a jednotlivými částmi. Podobně je tomu i v současném Zpěvníku CČSH, 

kde jsou jak víceslokové mešní písně vycházející z katolické tradice, tak i samostatné písně k jednotlivým částem bohoslužby. Ve Zpěvníku Církve československé 

husitské nacházíme některé písně s eucharistickou tématikou převzaté ze Svatojanského kancionálu. K nim patří například písně Pojďte, bratři, pojďte spolu  a Jako 

dítky k Otci svému.

            V našem zpěvníku najdeme z protestantského prostředí píseň V tu noc, kdy milý Spasitel. Jedná se o parafrázi textu ustanovení poslední večeře Páně (verba institutionis) podle apoštola Pavla (1 K 11. kap.). Píseň pochází ze Zpěvníku Českobratrské církve evangelické. Její text vytvořil Ludvík Bohumil Kašpar (1837-1901) na melodii, kterou složil Carl Philipp Emanuel Bach (1714 – 1788), syn skladatele Johanna Sebastiana Bacha. V naší církvi se zpívá při bohoslužbě a během přijímání píseň Pojď k Spasiteli. Původně je to americká píseň, která neměla eucharistické zaměření, ale pochází z evangelizačních a misijních shromáždění. Obsahuje výzvu k obrácení, motiv naléhavosti času, kdy má přijít člověk ke Kristu a odevzdat mu celý svůj život. První část zpíval školený zpěvák a refrén po každé sloce celé shromáždění. Ve zpěvníku Farského je tato píseň s upraveným textem „k oltáři jeho sem k němu spěj“ zařazena mezi písně k večeři Páně.

 

5. Duchovní píseň jako jedna z cest k rozvíjení eucharistické zbožnosti v návaznosti na odkaz české reformace

Ve Zpěvníku Církve československé husitské je zachována značná bohatost písní s eucharistickou tématikou. Zvláštní příležitostí pro zpěv těchto písní je Zelený čtvrtek, kdy se ve velikonočním Svatém týdnu připomíná ustanovení svátosti večeře Páně, a možností je i Slavnost těla a krve Páně ve čtvrtek po svátku Boží Trojice. V Bohoslužebné knize jsou uvedené doporučené písně s eucharistickou tématikou k těmto dvěma příležitostem. Oba formuláře nabízejí výběr celkem dvanácti písní vztahujících se svým textem ke svátosti večeře Páně. Každou slavenou Liturgii podle patriarchy dr. Karla Farského, vedenou knězem, provází společenství věřících zpěvem písní, které svým obsahem jsou propojeny s ústředním tajemstvím přítomnosti Ježíše Krista ve slovu a svátosti.

Duchovní píseň vyjadřuje rozmanitost křesťanské zbožnosti a má souvislost i s konfesním teologickým nahlížením na tajemství svátosti večeře Páně. Při zkoumání pramenů a srovnávání textů duchovních písní poznáváme, že v tvorbě, přejímání a úpravě jejich textů se zračí spirituální a teologický přístup k večeři Páně, ať již římskokatolický, utrakvistický, bratrský, luterský, kalvínský, případně další. Ve Zpěvníku dr. Karla Farského i v našem současném Zpěvníku Církve československé husitské nalezneme hojný počet písní s eucharistickou tématikou, což značí podstatný husitský charakter naší víry a zbožnosti, který má být hlouběji reflektován, pěstován a rozvíjen.  Významné je, že zpěv duchovních písní při večeři Páně je společným zpěvem, který podporuje utváření communia. Obě písně Jezu Kriste, štědrý kněže a Ježíš Kristus naše spása odrážejí hlubokou Husovu a utrakvistickou eucharistickou zbožnost, která se i dnes stává posílením a inspirací pro naši živou víru a úctu k Ježíši Kristu přijímanému ve svátosti večeře Páně. 

 

Tomáš Butta

 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 14.03.2014 10:21 zobrazeno: 2629x