WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Šestá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mt 6,1-6.16-18 Skutky spravedlnosti plynoucí z živé víry

Kázání k zahájení postní doby – březen 2014

Sestry a bratři,

dnešní Ježíšovo slovo z jeho kázání na hoře určené pro zahájení postní doby se týká „skutků spravedlnosti“. Podle Matoušova evangelia klade Ježíš zvláštní důraz na skutky. Ne ten, kdo ho nazývá „Pane, Pane“, ale ten, kdo jedná v souladu s Boží vůlí, je jeho pravým učedníkem (Mt 7,21). Na posledním soudu podle známého Ježíšova podobenství budou rozhodovat skutky milosrdenství, které člověk učinil během svého pozemského života (Mt 25,40). Druzí lidé mají vidět naše dobré skutky ne proto, aby nás chválili, ale proto, aby chválili Boha Otce v nebi (Mt 4,16).

Skutky patří k víře. Víra bez skutků je neúplná. Toto pochopení významu skutků je charakteristické pro českou reformaci, jak pro utrakvisty, tak pro české bratry. Nejen pouhá víra, jak vyzdvihoval Luther, ale s vírou i skutky mají význam pro spásu člověka (srov. Česká konfese IX. – X.; Bratrské vyznání VII.). Před Bohem jsou důležité skutky, které plynou z živé víry a účinné lásky (Ga 5,6).   

Ježíš upřesňuje, o jaké skutky se jedná. Co jsou „skutky spravedlnosti“? Naše představa může být klamná, že všechno, co děláme, je vlastně dobré. My si myslíme, že náš život je plný dobrých skutků. Ale ve skutečnosti tomu tak nemusí být. Dobré skutky, tzv. „skutky spravedlnosti“ jsou tři – dobročinnost, modlitba a půst. Vidíme, že nejde o jakékoliv skutky, ale o skutky a jednání původně výrazně nábožensky motivované. Milosrdné dávání a rozdělování ze svého druhým je dobrým skutkem jako odpověď na Boží milosrdenství a obdarování. Modlitba jako projev trvalého vztahu k Bohu je skutkem, který vyžaduje také naši vůli a jednání. A třetím náboženským skutkem je půst, kdy se dokážeme něčeho zříci, oprostit se od nedobré závislosti. Jak si stojíme před Bohem jako církev, jako konkrétní společenství, jako jednotlivci, když si uvědomíme, o jaké se jedná skutky, které nás vedou k větší spravedlnosti před Bohem?

Nechceme přijímat a mít co nejvíce pro sebe, než se v solidaritě rozdělit s druhými? Dokážeme si najít dostatek času pro modlitbu nebo dáváme přednost něčemu jinému? Dokážeme si v určitou chvíli něco odepřít nebo si myslíme, že se bez toho neobejdeme?  Jestliže tyto tři „skutky spravedlnosti“ dostatečně nekonáme, naší zbožnosti něco velice podstatného schází a jsme velmi daleko od Boží spravedlnosti. V tom jsou před námi ti, kteří dávají desátky ze svých příjmů a účastní se všech možných dobročinných sbírek; ti, kteří se pravidelně a dlouze modlí; ti, kdo dodržují tradiční náboženské postní předpisy.

Ale ani takoví zbožní lidé ještě nedosahují tak snadno Boží spravedlnosti. V Ježíšově kázání o skutcích spravedlnosti se vyskytuje varování. Upozorňuje: „Varujte se povrchnosti a neupřímnosti v projevech jako je dobročinnost, modlitba a půst. Ježíš říká: „Nechtějte budit pozornost svými projevy zbožnosti. Nechtějte být lidem na očích.“ Čeština má pro to velmi přiléhavý výraz „okázalost“. V tomto výrazu je právě slovo oko. Zbožnost není záležitostí jen očí – vnějších projevů, ale srdce.

Okázalým předstíráním štědrosti může člověk zakrývat své hluboko ukryté lakomství a trvalé sobectví. Nestačí, když jednou za čas udělá velké gesto, které je vidět. Modlitbu a projevy duchovního života nelze vystavovat na odiv. Jde o niterné záležitosti. Nápadné postní praktiky mohou zakrývat neochotu a schopnosti se něčeho skutečně odříci. Tolik důležité a náš duchovní život budující projevy, jako je dobročinnost, modlitba a půst, se mohou stát vnější pózou a marným skutkem, jak toto nebezpečí rozpoznává Ježíš.

Náš skutek před Bohem má platnost jen tehdy, je-li důsledkem a projevem naší hluboké a upřímné víry. Víra je odevzdání se Bohu. Toto důvěřivé odevzdání se Bohu je předpokladem naší každé správné a účinné aktivity. U apoštola Pavla nacházíme formulaci „činná víra“ (1 Te 1,3). Tím je vyjádřeno to podstatné, že víra a skutky vytvářejí vzájemnou jednotu. Vždyť bez víry nelze být nezištně štědrý a konat dobročinnost. Věříme, že když se něčeho zřekneme, tak to přijmeme jinou cestou. Důvěřujeme Bohu, že nás neponechá bez péče, ale vynahradí nám to jiným způsobem. Také modlitba není možná bez víry. S vírou přistupujeme v modlitbě k Bohu. Jestliže Bohu důvěřuji, odevzdávám mu sebe i celý svůj život, pak mám důvod se k němu pravidelněji modlit. Modlitba je také náš skutek, náš čin, naše služba. Někdy nic při modlitbě necítíme, neprožíváme, a přesto i tehdy to má význam. Důvěřujeme Bohu navzdory naši pocitům a náladám. I pravý půst je projevem naší víry a pomáhá nám k sebeovládání, k sebekázni i k rozpomínání se na Boha uprostřed všedního každodenního života.

Sestry a bratři,

čas před Velikonocemi – důležité přípravné postní období je příležitostí k prohlubování naší víry, našeho niterného vztahu s Bohem. Setkáváme se s Boží spravedlností v Ježíši Kristu a především s jeho láskou. Kéž v nás Kristus probouzí spontánní štědrost, abychom nelpěli na falešných jistotách. Kéž nás uschopňuje ke vděčné modlitbě a posiluje naši vytrvalost v ní. Kéž nám dává schopnost sebezapření, které je cestou k vnitřní svobodě. Kéž nás posiluje k užitečným skutkům plynoucím z naší živé víry. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 14.03.2014 01:36 zobrazeno: 1102x