WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

20. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. října
Koncert ve Svinově
28. října
Modlitba za domov

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

J 19,34 Voda a krev z Ježíšova boku

Promluva na Velký pátek – duben 2014

Sestry a bratři,

pašijový příběh je možné jen v tichu vyslechnout. Není k němu potřebné přidávat další slova. Mluví po staletí sám o sobě. A přece při jeho četbě můžeme nově vidět a pochopit některé jednotlivosti, o kterých evangelisté píší. Konkrétně evangelista Jan, jehož podání velikonočního příběhu k nám dnes zaznělo. Na jednu takovou „jednotlivost“ bych chtěl upozornit, a sice na ránu v Ježíšově boku.

Na obrazech trpícího Krista, ať již na plátně nebo na sochařském zpodobení, je nepřehlédnutelná rána v boku. Tato rána v boku byla způsobena kopím jednoho z římských vojáků, jak dosvědčuje evangelista Jan (19,34). Rána v Kristově boku je hluboká. Dokonce zůstává trvale a je zřetelná i po Ježíšově vzkříšení, jak je zřejmé z příběhu setkání s apoštolem Tomášem. Ježíš Tomášovi říká: „Vlož svůj prst do rány v mém boku. Nepochybuj a věř“ (J 20,27). A také vítězný a oslavený Kristus podle knihy Zjevení Janovo je ten, který byl ukřižovaný a probodnutý kopím. „Hle, přichází v oblacích. Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení“ (Zj 1,7; srov. Za 12,10).

Velký pátek je dnem naříkání nad Ukřižovaným, pláčem nad tím, který byl přibitý ke kříži a který byl probodnut. V Bibli je řečeno, že to byl jeden z vojáků, který přistoupil ke kříži a probodl Ježíšovi bok kopím. Umírání na kříži bylo zdlouhavé a vojáci se tak chtěli přesvědčit, že Ježíš je již skutečně mrtev. Tato rána do boku je potvrzením a zpečetěním Ježíšovy smrti. Později je v tradici asi od 6. století jmenován tento římský voják jako Lonchinos - Longinus – Longín (srov. Neznámá evangelia. Novozákonní aporkyfy I., s. 343). Podle legendárního rozvíjení příběhu tento muž u kříže „prohlédl“ a stal se později křesťanem. Kopí podobně jako další nástroje spojené s Kristovou smrtí se staly ve středověku předmětem mimořádného zbožného zájmu a uctívání. Údajné kopí, kterým byl Ježíš probodnut, vlastnil i císař a král Karel IV. a bylo uloženo jako posvátná relikvie na hradě Karlštejn.

Nejde ale jen o kopí, které působí hlubokou ránu Ježíšovi. Můžeme druhého probodnout nenávistným pohledem. Můžeme zranit a zasadit ránu slovem (srov. Ž 57,5). Rána v Ježíšově boku není způsobena jen jedním vojákem, ale je to obraz hluboké rány, kterou od nás lidí Kristus utrpěl.

Bok, bedra – to je v biblickém pojetí sídlo života. Slyšíme, že z Kristova boku vyšla krev a voda. Evangelista Jan zaznamenává různé detaily z Ježíšova působení i pašijových událostí. Jsou to znamení, symboly a šifry. Krev a voda z Kristova boku je také nadčasovým znamením. Jedná se o symbolické znázornění svátostí - večeře Páně a křtu. Tak tomu od nejstarších dob vykladači Písma rozuměli. Také ve středověkém umění nacházíme obrazy, jak z Ježíšova boku vytéká svatá krev přímo do kalicha. Kristova smrt na kříži paradoxně přináší druhým život. A tento Kristův život zprostředkovává voda jako svátost křtu (J 3,5) a krev jako svátost večeře Páně (J 6,53-55). Kristova oběť způsobuje nejhlubší odpuštění všech našich hříchů a je počátkem našeho nového života z Boha. Účinek této jedinečné Ježíšovy oběti za nás si můžeme přisvojit skrze křest a skrze večeři Páně. Z Krista vychází trvale Boží milost, kterou zprostředkovávají svátosti, když je s vírou a vděčností přijímáme.

Křest je velkým darem, přinášejícím očištění celého našeho života od toho, co před Bohem a jeho láskou neobstojí. Křestní voda smývá vše, co je proti Boží vůli. Kristus trpěl za naše hříchy jednou provždy. Proto je křest neopakovatelný. Křest není bezvýznamný obřad, na který je možné zapomenout a přestat si ho vážit. Proto právě na Velikonoce se koná připomenutí křtu a obnova křestních slibů.

Stejně tak i večeře Páně je mimořádným obdarováním a výrazem neustálé Kristovy milosti, kterou můžeme v církvi přijímat. Večeře Páně nám přináší život z Krista, z toho, který za nás tělesně i duševně trpěl a zemřel. Jak je to i vyjádřeno v Husově písni: „Ty jsi v světě bydlil s námi, tvé tělo trpělo rány, za nás, za hříšné křesťany“ (Zpěvník CČSH č. 20, 2. sloka).

Sestry a bratři, dnes na Velký pátek prožíváme smutek u Kristova kříže. Ztišme se, rozjímejme a děkujme ve svém srdci našemu Pánu za jeho dílo vykoupení a za lásku projevenou vůči nám až do konce (J 13,1). Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 05.05.2014 12:27 zobrazeno: 1281x