WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

12. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

J 19,38-42 (20,1-9) Pohled víry do velikonoční Boží zahrady

Velikonoční kázání – duben 2014

Sestry a bratři,

         pozdravuji Vás v tomto svátečním čase a spolu s Vámi se zamýšlím a rozjímám nad poselstvím Písma. Velikonoční křesťanské svátky mají dva vrcholy. Tím prvním je utrpení a smrt Ježíše Krista, jak je to připomínáno na Velký pátek. Tím druhým vrcholem je slavné vzkříšení, jak je spojeno se slavností neděle Hodu Božího velikonočního. Ale co se odehrálo mezi tím? Podle svědectví evangelisty Jana po potupné smrti došlo ke snímání Ježíšova těla z kříže a jeho uložení s úctou do hrobu blízkými a přáteli. Položme si nad biblickým svědectvím tři otázky. Kde se událost odehrála? Kdo jsou uváděné postavy Nikodém a Josef z Arimatie? Co je ústředním smyslem křesťanských Velikonoc?

         Místem velikonoční události je zahrada. Zahrada hraje svou roli v pašijovém příběhu, neboť se zde Ježíš modlil v posledních chvílích před svým zatčením (J 18,1). V zahradě byl také nový hrob, kam bylo uloženo Ježíšovo tělo (J 19,41). A v zahradě se také odehrává během velikonočního rána setkání Marie Magdalské s Ježíšem, kterého zpočátku nepoznává (srov. J 20,15). Evangelista Jan mluví v jinotajných náznacích, šifrách, hádankách. Zahrada je obrazem prostředí lidským hříchem ztraceného ráje, který se s Ježíšem vrací a který je jeho obětí znovu získán pro člověka. Zahrada, to je nejen nový život jarní přírody, zelenající se stromy, rozkvetlé a vonící květy. Je to obraz Boží zahrady, kde se odehrává obnova lidského života, kde je možné s Kristem a v Kristu žít nový a věčný život.

         V příběhu vystupují dvě postavy mužů. Jsou to dva zbožní židé tehdejší doby. Je to Nikodém a Josef z Arimatie. Oba byli členy židovské rady (velerady), tedy té rady, která Ježíše odsoudila. Nikodém byl znalcem a učitelem Zákona. Patřil mezi tajné učedníky a dříve přišel za Ježíšem v noci (J 3,1nn). Zřejmě proto, aby to nikdo nezpozoroval. Ale při jednání rady se Ježíše zastával a žádal spravedlivé jednání (J 7,30-32). Podobně i Josef z Arimatie byl tajný Ježíšův sympatizant. Skrytá sympatie se ale v určité chvíli musí projevit. Člověk v rozhodující chvíli musí projevit svůj názor. Ukázat, na jaké straně vlastně stojí. Zda neztratil cit pro spravedlnost a pravdivost, a nebo je již ke všemu lhostejný a jde mu jen o vlastní prospěch za každou cenu. Nikodém a Josef z Arimatie se stavějí otevřeně na stranu Ježíše. Není jim jedno jeho nespravedlivé odsouzení, jeho zhanobení a jeho lidské utrpení, kterým musel Ježíš projít. Vyjadřují náhle svůj postoj již veřejně. Když se všichni odvrátili od Ježíše nebo v úzkosti se rozprchli, oni snímají spolu s jeho nejbližšími jeho tělo z kříže. Josef z Arimatie pro něho věnuje nový hrob v zahradě a Nikodém přináší vzácné a drahé masti – neobvykle velké množství, a tak mu prokazuje viditelně svou úctu. Členové rady Nikodém a Josef z Arimatie ukazují, že nic není černobílé. Velikonoční příběh nám umožňuje vidět různé postoje a jednání postav známých i méně známých, v nich vidět i svůj obtížný zápas o spravedlnost, pravdivost a další hodnoty, které činí život člověka v pravdě lidským.

         Jak pochopit ústřední smysl velikonočního poselství? Určitým klíčem k pochopení je verš z Janova evangelia, kde je řečeno, že Ježíš „prokázal svou lásku až do konce“ (J 13,1). Ve velikonočním příběhu vyniká Ježíšova láska, která uzdravuje a odpouští. Ježíš pokládá život za své přátele. Naplňuje tak, co sám řekl, že „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (J 15,13). Ale Ježíš pokládá svůj život nejen za své přátele, ale i nepřátele (srov. Ř 5,7-8). Tato jeho láska, prokázaná až do konce, přemáhá i smrt. Je to vyjádřeno na obrazech, například mistra Třeboňského oltáře ze 14. století, že vzkříšený Ježíš drží levou rukou vítěznou korouhev. Levá ruka je ruka blízko srdce. Tím je naznačeno, že Ježíš zvítězil nad hříchem, zlem a smrtí svou láskou. Boží láska je silnější než smrt, které je vše a každý podroben. Proto Ježíšův hrob uprostřed zahrady zůstal prázdný, jak se svědkové mohli přesvědčit o nedělním ránu.

          Ve víře se i pro nás otevírá Boží velikonoční zahrada, ve které nám síla Kristovy lásky přináší nový a nepomíjející život. V této naději prožívejme tento sváteční čas a tuto naději si nesme ve svých srdcích i ve dnech dalších. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 05.05.2014 12:30 zobrazeno: 1215x