WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Pátá neděle postní (Judica)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 9,28-36 Boží hlas z hory Tábor

Dt 28,1-2; Sk 5,19-29

Kázání k 75. výročí sboru CČSH v Táboře – červen 2014

Sestry a bratři,

         setkáváme se ke slavnosti 75. výročí Sboru Božích bojovníků v Táboře. Tábor bylo jedním ze základních center středověkého husitství. Toto místo bylo zvoleno jednak ze strategických důvodů, neboť zde bývalo již v minulosti opevněné návrší, kterému se říkalo „Hradiště“, jak o tom čteme ve Starých letopisech českých (vyd. 1980, s. 62-63). Ale především to bylo místo, kde se konala shromáždění v době poutí na hory. Roku 1419 se zde scházelo velké množství lidí, aby přijímali svátost večeře Páně pod obojí způsobou a slyšeli kázání od křesťanských kněží v mateřském jazyce po příkladu Mistra Jana Husa. Lidé přicházeli na hory a scházeli se pod širým nebem, v přírodě, protože nebylo v kostelích dovolené vysluhovat svátost eucharistie pod obojí způsobou a kázat v mateřském jazyce. Hora blízko hradu Bechyně, kam přicházelo velké množství lidí – Kronika Vavřince z Březové uvádí 40.000 poutníků (vyd. 1940, s. 16) – byla pak pojmenována Tábor. Bylo tomu tak podle biblické hory Tábor, která se nachází ve Svaté zemi. Na této hoře Ježíš Kristus již během svého pozemského života byl proměněn a učedníci spatřili jeho nebeskou slávu a podobu. Podle této hory Tábor bylo nazváno i toto město, které založili husité, kteří po vzoru apoštolů a prvotní církve toužili po životě pod autoritou Ježíše Krista vítězného a oslaveného. Trvalým dokladem toho motivu založení zdejšího města je kostel na náměstí Tábora, který se nazývá Kostel Proměnění Páně, a který byl původně husitským kostelem.

         Tento sbor, který vznikl o mnoho let později a v jiné dějinné situaci – avšak také v čase válečného ohrožení země – nese název „Sbor Božích bojovníků.“ Označení „Boží bojovníci“ se vztahuje na ty, kteří nebojovali a nebojují jen vlastní silou, ale Božím Duchem (Za 4,6), kteří vítězí i v menším počtu nad silnější přesilou s Boží pomocí (Dt 20,1). Boží bojovníci jsou ti, kteří především vedou duchovní boj, zápas Ducha (Ef 6,12). Je to zápas ve víře v evangelium (Fp 1,27).

         Soustřeďme se však na událost proměnění na hoře Tábor. Na této hoře se odehrává mimořádná náboženská zkušenost, kdy se minulé a budoucí stává přítomným. Na hoře Tábor se učedníkům v jejich zvláštním vidění zjevují postavy z minulosti. Těmito postavami z dávné historie izraelské lidu jsou Mojžíš a Eliáš. Nejsou to postavy, které by zapadly do zapomnění dějin. Učedníci je spatřují živými, přítomnými a mluvícími. Na hoře Tábor čas nemá své běžné plynutí – od minulého přes přítomné k budoucímu, ale to, co je dávno minulé, se stává přítomným a to, co teprve bude, jako budoucí prostupuje již naši současnost. Jestliže Mojžíš a Eliáš jsou i pro učedníky Petra, Jakuba a Jana postavami z dávné minulosti, pak naopak Ježíše spatřují v jeho budoucí oslavené podobě. Ježíš je tím, kdo k nám přichází z budoucnosti. Nese na sobě zář Boží a má oslavenou podobu, kterou na malý okamžik učedníci zahlédnou. Tato Ježíšova podoba z budoucnosti, kdy je jeho lidství prostoupeno Boží slávou, je skryto ve všednosti, obyčejnosti, nenápadnosti. Na hoře se však odehrává zvláštní událost, kterou učedníci mohli prožít. Podobně i zástupy v husitské době prožívaly blízkost věčného oslaveného Krista, který přichází ve slovu a ve svátosti do našeho času.

         Událost proměnění Páně byla v husitské době zvláště oblíbená. Tento tradiční svátek byl slaven utrakvisty. Ale nejen u husitů, nýbrž i u Bratří byla tato událost v oblibě. Svědčí o tom i skutečnost, že na Blahoslavově Novém zákoně je na úvodní straně zobrazena právě tato scéna se třemi postavami Mojžíšem, Eliášem a Ježíšem. Mojžíš totiž představuje Zákon, Eliáš proroky a Ježíš Kristus vtělené Boží slovo samo. Mojžíšův zákon znamená poslušnost přikázání a Božího řádu. Prorocká slova obsahují na jedné straně varování a na druhé straně zaslíbení. Ježíš Kristus naprostou oddaností Otci a poslušností jeho vůle naplňuje svou láskou Zákon. Svou milostí překonává soud a naplňuje zaslíbení proroků. Ježíš uskutečňuje naprostou, nezaslouženou a nepochopitelnou Boží milost, která skrze něho a v něm k nám přichází. On sám je vtělenou Boží láskou, se kterou se tak můžeme přímo a bezprostředně setkat. Na hoře Tábor se nakonec zrakům učedníků Mojžíš a Eliáš ztrácejí, a zůstává jen Ježíš. To znamená, že on má být především autoritou našich životů. Na učedníky se snáší oblak tajemství. Dnes se klade do popředí duchovní zážitek, prožitek tajemna, neurčitý pocit. Ale v křesťanství jde též o slovo. V události se ozývá jasný hlas: „Toto je můj vyvolený syn, toho poslouchejte.“ A v knize Skutky apoštolů jsme slyšeli: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (Sk 5,29) Právě Táboři usilovali o poslušnost Krista a jeho zákona.

         Co vlastně znamená poslušnost? A co znamená pro nás poslouchat Boha, poslušnost Krista dnes? Když se hovoří o poslušnosti, tak si většinou vybavíme slepou poslušnost. Ale o to v tomto případě nejde. Tím prvním předpokladem pravé poslušnosti je umět naslouchat, dokázat naslouchat Bohu, který k nám různými způsoby mluví. Nejzřetelněji k nám mluví v Ježíšovi. Tím druhým předpokladem opravdové poslušnosti je svobodně se pro něho rozhodnout. Z donucení ze strachu, pod nátlakem – to není pravá poslušnost, to je ovládání druhého a jeho ponížení. Poslušnost znamená, že člověk chce poslouchat ze svého svobodného rozhodnutí. Poznává v Bohu nejvyšší dobro a rozhoduje se pro ně. A tím třetím předpokladem je, že poslouchat znamená důvěřovat. Jestliže Bohu v Kristu důvěřujeme, pak ho dokážeme uposlechnout, hledat jeho vůli a snažit se podle ní žít. Je to „poslušná důvěra“ či „důvěřivá poslušnost“.

         Sestry a bratři, hora Tábor jako Hora Proměnění odkazuje k proměnění Krista. Ale důležitá je i proměna učedníků – proměna těch, kteří nežijí již jen podle své vůle, ale podle vůle Boží, kteří se již neupínají k různým autoritám tohoto světa, ale přimkli se s vírou a důvěrou ke Kristu, i když s ním ještě musí sestoupit z hory a jít cestou kříže, která jediná vede k vítězství a oslavení.

         Sestry a bratři, v tento den děkujeme za tento sbor ve významném a památném husitském městě Tábor. Přejeme si, aby i nadále byl místem niterných duchovních prožitků a zkušeností víry, kde čas našeho života je prostupován věčností Božího království. Ať je místem, kde lidé žijí jako bratři a sestry pod autoritou Ježíše a jeho zákona lásky, jak o to usiloval Mistr Jan Hus a naši husitští předci. Ať je místem, kde zní jasně Boží slovo, Boží hlas, jak zazněl z Hory Tábor k církvi všech dob. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 28.07.2014 09:44 zobrazeno: 970x