WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Pátá neděle postní (Judica)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Ř 9,1-5 Výsady Izraele a společné kořeny

Kázání v Brně - Maloměřicích, Botanická - srpen 2014

Sestry a bratři,

          u tří biblických textů, které jsme slyšeli, bych chtěl vaši pozornost zaměřit na epištolní čtení z listu Římanům. Apoštol Pavel se ve svém dopise křesťanům do Říma věnuje značný zájem židovskému národu – Izraeli. Slyšeli jsme úvodní část, po které následuje podrobné pojednání ve třech kapitolách tohoto listu (9. – 11. kapitola). Skutečnost, že tak intenzívně myslí na Izrael – na židovský národ, má své důvody. Především on sám byl svým původem Žid, jak sám uvádí, že pochází z tohoto národa (Ř 9,3 srov. Fp 3,5). Mluvil i hebrejsky (Sk 21,40; Sk 22,2). Nazývá Izraelce svými bratry (Ř 9,3). To není nějaký obraz či přirovnání, ale vyjádření jeho rodové blízkosti a totožnosti. Apoštol Pavel byl Žid. Avšak přijal křesťanskou víru – uvěřil v Ježíše jako Krista a prožil na svém životě moc evangelia. Tuto svou víru v Krista a jeho evangelium nesl a hlásal po svém obrácení druhým. Ale Židé většinou Ježíše nepřijali jako svého Mesiáše – Krista. Naopak křesťanskou víru přijímali lidé z jiných tzv. pohanských národů. A apoštol Pavel byl tím, kdo Kristovo evangelium přinášel tehdy lidem z mnoha míst, zvláště v oblasti kolem Středozemního moře. Křesťanství se stalo univerzálním náboženstvím pro všechny národy, zatímco židovství je vázáno jen na určitý národ. Tak židé a křesťané po staletí žili vedle sebe, odděleně a dokonce i v nepřátelství, jak dokládají smutné dějiny starší i novější doby. V naší zemi bylo vybudováno velké množství synagóg – i zde na Moravě. V bolestných událostech 20. století synagogy zůstaly opuštěny. Naše církev v některých místech se opuštěných synagóg ujala a přebudovala je ve své sbory a modlitebny. Tím je vlastně zachránila před zničením. V posledním období se židovské obce u nás snaží zrekonstruovat několik synagóg. Byl jsem v letošním roce na otevření jedné z nich – v Brandýse nad Labem. Úžasně opravená a renovovaná synagóga zazářila jako architektonický skvost. Ve svém projevu však vrchní rabín řekl: „Obnovit budovy lze, ale vytvořit živé společenství je mnohem těžší“.

         Je potřebné si stále připomínat a uvědomovat své společné kořeny, které jako věřící křesťané máme s židovstvím. Apoštol Pavel na to upozorňuje právě v dopise do Říma. „Uvádí zvláštní výsady, které se dostaly Izraelcům. Říká: „Jim patří synovství i sláva i smlouva s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus“ (Ž 9,4-5). Izrael byl prvním národem, který věřil v jediného Boha Hospodina, když všude v okolí starověké národy uctívaly síly přírody či vládce. Zvláštní poměr k Bohu tohoto lidu je vyjádřen výrazem „synovství“. Izraelský národ byl nazván „Božím synem“ (Ex 4,22; Oz 11,1 srov. Mt 2,15). K další výsadě náleží „Zákon“ – Desatero, které Izrael přijal a jeho prostřednictvím bylo předáno lidstvu jako takovému. Vždyť Desatero obsahuje ve své pozoruhodné stručnosti základní řád života lidské pospolitosti. Platnost Desatera – i když jen jeho druhé desky či části – uznávají i nevěřící lidé. Desatero je základním platným řádem života i pro nás křesťany. Výsadou starověkého Izraele byla jeho bohoslužba. Byla konána k poctě jediného Boha Hospodina, zatímco v jiných kulturách byla provozována modloslužba. Žalmy jsou písně původně zpívané při bohoslužbě v Jeruzalémském chrámu, a my dodnes jako křesťané z tohoto duchovního bohatství židovských žalmů čerpáme a žijeme. A mohli bychom připojit i další výsadu, kterou jsou „praotcové“. Praotcové víry jako Abraham, Izák, Jákob nám svými životními příběhy přibližují, co je to cesta a život s Bohem. Jako křesťané také nikdy nesmíme zapomenout, že Ježíš, ve kterého věříme, byl svým lidským původem Žid.

         Apoštol Pavel však neuvádí jen tyto a další výsady Izraele, ale současně odkrývá své nitro. Prožívá v sobě hlubokou bolest. Je smutný z toho, že ti, kteří k tomu mají nejlepší předpoklady, Boha v Kristu nepoznávají a odmítají ho. Nelze však jakkoliv vnucovat násilím druhým svoji víru a své náboženské poznání. Kdykoliv se to dělo nebo děje, je to v rozporu se samotnou podstatou Ježíšova evangelia lásky.

         Můžeme si ale položit otázku, co dnes pro nás toto svědectví apoštola Pavla z listu Římanům znamená. Jak se dotýká toto Boží slovo nás křesťanů v Brně, v Praze a na dalších místech ve sborech Církve československé husitské?

         Jistě je zde impuls k rozvíjení lidské vzájemnosti navzdory národnostním a kulturním odlišnostem. Máme se navzájem poznávat jako věřící různých tradic a odbourávat předsudky. Máme hledat společné kořeny, které nás spojují. Neboť „Bůh je nade všemi“ (Ř 9,5).

         A pak je zde ještě něco podstatného. Jestliže Pavel připomíná výsady Izraele, pak my jako křesťané – konkrétně věřící Církve československé husitské bychom měli mít na mysli výsady, které byly darovány nám. Máme Bibli jako nevyčerpatelný zdroj moudrosti, máme bohoslužbu, máme výsadu Božích dětí – synů a dcer, neboť jsme ve křtu toto právo získali a můžeme oslovovat v modlitbě Boha jako svého Otce. A máme také řadu významných svědků víry. A tak bychom mohli pokračovat. A přesto pociťujeme smutek a bolest, že mnozí si cestu ke Kristu dnes nenacházejí. Důležité je, abychom si my sami tyto výsady a hodnoty uvědomovali. Aby náš vztah s Ježíšem nám přinášel jistotu, posilu a radost. Abychom také podobně jako apoštol Pavel svou víru v Kristu šířili s hlubokým poznáním, vděčností a láskou. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 03.10.2014 11:33 zobrazeno: 818x