WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

20. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. října
Koncert ve Svinově
28. října
Modlitba za domov

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

1 S 8,4-22 Boží království přes hranice prostoru a času

Kázání při bohoslužbě v rámci setkání krajanů v kostele sv. Václava v Praze Na Zderaze – září 2014 

Sestry a bratři,

dovolte, abych Vás všechny srdečně pozdravil v rámci tohoto setkání krajanů a spolu s Vámi naslouchal poselství Písma svatého o Božím království, které přesahuje všechny hranice prostoru a času.

Příběh o Samuelovi, který jsme slyšeli ze Starého zákona, se vztahuje k počátkům zřízení královského úřadu v Izraeli. Příběh má dvě roviny dialogu: jednak horizontální a pak vertikální. První - horizontální rovinou je rozhovor Samuela s lidem. Lidé za ním přicházejí s požadavkem, aby nad nimi ustanovil krále, jako je tomu u okolních národů. Žádost lidí, požadavky veřejnosti je třeba brát vážně. Mají svoji váhu. Lidé svými požadavky většinou reagují na určitou situaci, s níž nejsou spokojeni. Izraelci tehdy žádali o to, aby měli úřad krále. Až dosud byl izraelský národ veden duchovními osobnostmi – vůdci, jakými byl Mojžíš nebo Jozue, anebo soudci, jakým byl i Samuel. Nebyli to žádní vládci ve smyslu pozemských panovníků s politickou, hospodářskou a vojenskou mocí, ale výrazně duchovní vůdcové. Neboť tím skutečným vládcem nad Izraelem byl Bůh sám (Ž 10,16). Tyto duchovní osobnosti vůdců k této nejvyšší autoritě ukazovaly a vedly.

Jenomže najednou tato duchovní autorita přestala Izraelcům stačit. Navíc Samuel již zestárnul a jeho synové nešli jeho cestou. V takové situaci Izraelci požadovali, aby i oni měli svého krále. Přáli si mít nad sebou autoritu, která vše vezme pevně do svých rukou. Chtěli někoho, kdo by za ně rozhodoval, nastolil pevný řád a zajistil jim blahobyt. Je vždy riziko promítat své představy a přání do politických představitelů, neboť jsou to jen lidé. Izraelci se neuvědomovali, co vše neblahého pro ně může přinést, když budou míst svého krále.  

Druhou - vertikální rovinou rozhovoru je řeč Samuela s Hospodinem. Samuel se s Hospodinem radí. Modlí se k němu, rozmlouvá s ním. Samuel očekával, že mu Bůh jasně řekne, aby to neudělal, aby žádného krále nad Izraelci neustanovoval. Vždyť to nepotřebují. Ale naopak Bůh překvapivě lidu vyhoví. Před tím však má Samuel upozornit na všechny těžkosti, které tím vzniknou. Král bude mít své právo, které bude nad nimi uplatňovat. Všichni pro něho budou muset pracovat. Budou mu muset odevzdávat část svého majetku. Bude si činit nárok na mnohé z toho, co je jejich. Budou pro něho zhotovovat válečnou výzbroj a výstroj. Hospodin říká Samuelovi: „Dosaď tedy nad nimi krále, když to tolik chtějí.“ Zde nás zaráží, že v některých případech modlitba věřících za něco dobrého a správného není hned tak vyslyšena. Někdy modlitba vyžaduje velkou vytrvalost ze strany věřících (L 18,7). Naproti tomu nějaké přání či žádost, i když není člověku moc k dobru a prospěchu, se naplní poměrně rychle.

Ale to, že Hospodin vyslyšel přání lidu, že budou míst svého krále, má ještě hlubší souvislost. Na pozadí je zaslíbení, že Bůh dá svému lidu nového Krále – Ježíše Krista – vládce Božího království. On přiblíží svým pastýřským vztahem a přístupem ztracené Boží království k lidem. A lidi jejich proměnou srdce a života zase navrací Božímu království.

Sestry a bratři,

setkáváme se jako ti, kteří mají vztah k tomuto českému národu, k této zemi a k její historii. Nahlížíme-li do dějin této země a tohoto národa, pak spatřujeme v bohaté starší i novější historii řadu rozmanitých vládců. Někteří z nich byly stinnými a problematickými postavami. Mezi vládci jsou ale i ti, kteří viděli smysl svého královského úřadu ve službě hodnotám Božího království. Uvedu tři z nich. Tím prvním je kníže svatý Václav. Jeho jménem je označen i tento starobylý pražský kostel. Byl to věřící panovník, který usiloval o prosazování křesťanských přístupů k lidem navzdory tvrdosti doby. Druhou osobností je český král a římský císař Karel IV. Po něm zůstalo jako živé dědictví mnoho z toho, co svou panovnickou prozíravostí a schopností vytvořil. Připomeňme jím založenou pražskou univerzitu a mnohé stavby jako například pozoruhodný hrad Karlštejn. I toto Nové Město pražské založil on inspirován nebeským Jeruzalémem podle Bible. Třetím králem, na kterého nemůžeme zapomenout je Jiří z Poděbrad. Tento husitský král byl rozhodným zastáncem kalicha – přijímání pod obojí. Jeho mírové mise měly současně za cíl vytvořit bezpečné soužití mezi národy a státy v Evropě. U těchto tří postav z českých dějin je zřetelný jejich duchovní rozměr – jejich víra a zbožnost. Jsou pro nás stále živým příkladem naplňováním Ježíšovy výzvy „Hledejte především Boží království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33). Je to výzva i pro nás, ať žijeme v kterékoli zemi a v kterékoli době. I dnes jsou sice vládci, kteří rozdělují lidi, vedou lidi proti sobě ke konfliktu a kteří opírají svoji moc o vojenskou sílu. Ale nad nimi je ten, který nás chce vést k míru, porozumění a vzájemnému přátelství. Tímto Králem králů a Pánem pánů je Ježíš. On nám přibližuje slovem i příkladem Otcovo věčné království, a nás proměnou našich srdcí chce přiblížit k němu. Kéž toto jeho království hledáme každý den a vedeni jeho Duchem se k němu blížíme, abychom tak mohli navzdory všem starostem, obavám a trápením zakoušet jeho hluboký pokoj, vnitřní svobodu a pravou radost. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 03.10.2014 11:39 zobrazeno: 1139x