WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Šestá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 13,6-9 Podobenství o fíkovníku bez ovoce

Kázání na zasedání řídícího výboru ekumenické rady církví - září 2014 

Sestry a bratři,

Ježíšovo podobenství o fíkovníku obsahuje na jedné straně upozornění na Boží přísnost a druhé straně je svědectvím o jeho velké milosti. Je jednak varujícím sdělením o soudu, i současně poselstvím o nové nečekané příležitosti.

Strom bez ovoce, který opakovaně nepřinesl užitek, na vinici jen překáží. Pochopitelně si povšiml takového stromu majitel vinice. Rozhodl se, že strom musí pryč. Je více ke škodě než k užitku. Kazí i zem. Důležitou roli v příběhu má vinař. Vede s majitelem vinice rozhovor a přimlouvá se za strom, aby nebyl hned odstraněn. Chce mu věnovat ještě zvláštní péči a přízeň. Chce, aby přece jen ještě nějaké plody vydal. Ježíš mluví v podobenství sám o sobě. Projevuje se jako ten vinař trpělivostí, soucítěním a snahou strom zachránit. Dává mu novou příležitost.

Bůh dává novou příležitost i nám. Některé situace v našem životě jakoby se opakovaly. Můžeme v tom vidět zvláštní projev Boží milosti. V určité situaci jsme selhali, nejednali jsme správě. Dodatečně jsme si to uvědomili. Říkáme si pak: „Kdybych v takové situaci byl znovu, jednal bych již jinak.“ A najednou v našem životě nastane obdobná situace. Dostáváme tak novou příležitost. Jak se zachováme? Budeme v tu chvíli poučeni zkušeností nebo zase uděláme chybu?

Podobenství o neplodném fíkovníku nás může vést k dalším aktuálním úvahám. Naše hospodářské podmínky v církvi vedou k tomu, že se vedením váží každý služební poměr a každé pracovní místo. V případě, že s některým pracovníkem není spokojenost, je vystaven možnosti ukončení služby. Je to tehdy, když jeho činnost trvale nepřináší potřebný užitek, když způsobuje víc problémů než kladů, když není dostatečně aktivní, když neplní potřebné povinnosti, potom hrozí, že bude muset skončit. V takovém případě máme mít  na paměti Ježíšovu trpělivost. Nemůže se jednat v církvi o nemilosrdné jednání s druhými, o čistky, ale je nezbytný osobní vztah ke každému a ochota dát ještě druhému další možnost. Ale co když tato možnost jím není využita? Co když se problémy prohlubují, místo toho, než by se řešily? Co když se ukazuje, že úkol není v jeho silách naplnit?  Než, aby neutěšená situace trvala nadále, je potřebné rozhodnutí. Čas trpělivosti a shovívavosti není nekonečný. Ani v tomto podobenství není čas pro změnu k lepšímu neomezený. Prostor k tomu, abychom udělali něco dobrého, není nekonečný. Úkol a jeho splnění je vymezen časem. Ale je třeba si být stále vědomi, ať je nám svěřena jakákoliv odpovědnost v církvi a podílíme se na rozhodování, že nejde jen o druhé, ale o nás. My jsme pod Božím soudem a nárokem (srov. Jk 3,1). Máme jen vymezený čas ke svým úkolům v církvi.

Čas vymezený v podobenství je jeden rok. Je to doba, kdy má fíkovník přinést plody. Co se dá za rok udělat? Je to doba krátká nebo dlouhá? Můžeme si říci, rok uplyne velmi rychle a mnoho toho ani nestihneme. Navíc plody naší práce v církvi a v našem duchovním životě přicházejí někdy až po mnoha letech vyprahlosti a zdánlivě marného úsilí. A přesto je podobenství velmi silnou pobídkou pro nás k tomu, abychom přinášeli plody víry již v naší přítomnosti, a aby naše působení bylo užitečné pro druhé, a neodkládali jsme to, co je opravdu důležité, na neurčitou budoucnost. Vykonat drobný, užitečný čin je víc, než promýšlet velké věci a plány.

Obraz fíkovníku bez ovoce je vykládán tak, že se jedná o Izrael doby Ježíšovy (srov. Oz 9,10; Jr 8,13). Ale je to také obraz církve, našich jednotlivých sborů a každého věřícího člověka, zvláště toho, kdo v církvi vykonává určitou službu. Bůh očekává od nás plody, bude se ptát na zcela konkrétní ovoce z naší víry. Od učedníků Ježíš očekává aktivitu, „aby šli a nesli ovoce“ (J 15,16). Vždyť praví učedníci se poznávají právě po ovoci (Mt 7,16). A Pavel děkuje za to, že mezi křesťany v Kolosách a na dalších místech zvěst evangelia přináší své ovoce (Ko 1,6). Jak je tomu s námi?

I církev se může stát někdy neplodným fíkovníkem. V jedné z křesťanských písní se zpívá: „Hle, vzkvétá znovu planý fík, vždycky nový učedník se k církvi přidává, když Krista vyznává“ (Zpěvník CČSH č. 331, sloka 2.). Je zde řeč o tom, že začíná fíkovník kvést, vzkvétat, když noví lidé přicházejí, když uvěří v Krista a vyznávají ho. V tom je jistě velká naděje, strom církve projevuje tak svou životnost. Ale cesta k plodům je ještě dlouhá. A na nás je, abychom jako ten vinař v podobenství pečovali o druhé a pomáhali jim ve zkouškách a slabostech, přimlouvali se za ně v  modlitbách a vytvářeli v církvi dobré podmínky a úrodné prostředí, kde se rodí ovoce víry v pravý čas (Ž 1,3). Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 03.10.2014 11:40 zobrazeno: 1167x