WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Pátá neděle postní (Judica)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mt 22,34 nn Dvojpřikázání lásky

Kázání v Rychvaldě - říjen 2014

Sestry a bratři,

          kdyby vám někdo položil otázku: „Co je hlavním obsahem a jádrem Bible?“„O čem Bible vlastně je?“ Asi bychom dlouho hledali odpověď na tuto otázku. A kdyby se nás někdo zeptal: „Co považujete z celé Bible za nejdůležitější?“ Co bychom odpověděli? Ježíš odpověděl na takovou otázku farizeů stručně a jasně: „Miluj Boha a miluj bližního“. Láska k Bohu a láska k člověku to je podstatné sdělení Bible pro každou dobu, tedy i pro nás dnes.

         Na tuto neděli připadá čtení o dvojpřikázání lásky, jak zaznělo z úst Ježíše a jak má svůj základ již ve Starém zákoně (Dt 6,4, Lv 19,8). Toto čtení se přiléhavě hodí pro dnešní příležitost slavnosti s poděkováním za sbor zde v Rychvaldu. Vždyť tento sbor byl postaven z lásky k Bohu. Láska k Bohu je tím hlavním motivem stavby chrámů, kostelů a modliteben. Stavba sboru je dílem lásky mnohých – těch, jejichž jména máme i těch, jejichž jména jsou zapomenuta, ale Bůh o nich ví a ví o každém skutku, který je z lásky a vděčnosti pro něho učiněn. Stavba sboru je dílem lásky věřících, kteří zde žili před námi. Je viditelným dokladem toho, že lidé dokážou překonat své osobní zájmy a podílet se na něčem, co je přesahuje. Jsou schopni udělat něco pro Boha v nasazení, v obětavost a se schopností něčeho se odříci a věnovat to pro společné dílo tak, aby Bůh byl tímto dílem a úsilím oslaven. A je to projev velké lásky, která prostoupila jejich srdce, neboť jen to, co vzniká z lásky, má smysl, který přetrvá.

         Bůh nám dává mnoho dobrého, a my si to mnohdy ani neuvědomujeme. Pro přicházející těžkosti a složitosti života přestáváme vidět dobro, které nám Bůh dává. Některé skutečnosti pochopíme až z odstupu času, že Bůh nás v životě vede a chce naše dobro. Proto na prvním místě ho máme milovat. A současně platí, že milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému (Ř 8,28). Ježíš říká, že máme milovat Boha „celým srdcem, celým životem a celou myslí“. Láska k Bohu žádá celé srdce člověka. Naplnit toto přikázání znamená mít v hloubce svého srdce lásku k Bohu. To je dar, neboť skrze Ducha svatého je láska vylita do našich srdcí (Ř 5,5). Současně je to i cíl a úkol, který vyžaduje naši odevzdanost Bohu a naši věrnost v různých situacích a zkouškách, které na nás přicházejí.

          K hlubokému citu přistupuje aktivní vůle člověka. Milovat Boha je třeba „celým srdcem“  i „celou duší“. To znamená praktickými projevy v životě, tedy silou (srov. L 10,27), vůlí. Člověk, který nemá vůli, nepěstuje ji, nemůže nic dobrého dokázat a uskutečnit. Velkolepé plány, představy, předsevzetí nic neznamenají, není-li vůle, životní úsilí, energie. Vztah k Bohu vyžaduje vytrvalou vůli, sebezapření, překonání pohodlnosti, liknavosti, rozmrzelosti. Skutky konané pro Boha neznamenají, že si jimi samotnými něco zasloužíme, ale mají být projevem naší vděčné lásky vůči Bohu. Naše Bohu odevzdaná vůle se projevuje v aktivním zapojení v náboženské obci v nejrůznějších službách a činnostech. K citu a vůli má přistoupit i myšlení. „Celou svou myslí“ říká nám Ježíš: v myšlení mnoha lidí nemá Bůh místo, je zapomenut. Přesto má člověk možnost svou myslí Boha poznávat. Boha však poznává jen rozum osvícený Božím Duchem, naše mysl, která je prostoupena světlem víry. Církev potřebuje učitele, teology, myslitele, kteří dávají své znalosti a myšlenkové úsilí do služby církvi. Ale i v tomto případě platí, že láska je nad poznáním. Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje (1K 8,1). A apoštol Pavel říká, že kdyby pronikl do všech tajemství a neměl lásku, tak to ničemu neprospívá (1K 13,2).

          Bůh miluje nejprve nás, projevuje vůči nám svoji odvěkou lásku (Jr 31,3). Protože Bůh nejprve miluje nás, i my vůči němu můžeme projevovat svoji lásku (1J 4,19). Náš vztah není zaměřen k nějaké abstraktní ideji, ale k Ježíšovi. Všem se nám milující Bůh dává nejzřetelněji poznávat. Má lidskou tvář.

          Právě on svou osobností propojuje přikázání lásky k Bohu i k bližním. On je přítomen v nejnepatrnějších našich bratřích, kteří od nás očekávají náš konkrétní čin (Mt 25,40) lásky. Láska k druhým to není nucená póza, ale nepředstíraný upřímný vztah tryskající z našeho očištěného a proměněného srdce. Sestry a bratři, Ježíš nejen dokázal z Písma svatého vyzdvihnout a přesvědčivě vyslovit dva největší příkazy, ale on nás současně učí naplňovat je. Když se nás někdo zeptá, co je z Písma svatého tím nejdůležitějším, též jsme schopni nejen pohotově odpovědět, ale je to i na našem životě patrné. K tomu nám dávej, Pane Ježíši Kriste (Bůh), svou milost i sílu. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.12.2014 11:18 zobrazeno: 917x