WebArchiv - archiv českého webu

J 21,1-14 Věděli, že je to Pán

Kázání u příležitosti 80. výročí založení náboženské obce CČSH v Tuchoměřicích – duben – T. B.

Sestry a bratři, setkáváme se dnes u příležitosti výročí této náboženské obce husitské církve v Tuchoměřicích. Chceme si připomenout úsilí sester a bratří – duchovních i laiků působících zde v minulých desetiletích, myslíme na jejich obětavost, přičinění a dílo pro tuto náboženskou obec. To samo o sobě by ale nestačilo, kdyby se Bůh v Kristu k tomuto dílu nepřiznával. Proto jemu chceme především poděkovat za to, že otevírá sluch pro své slovo, že vzbuzuje v lidských srdcích víru a utváří z nás nedokonalých lidí společenství Boží církve. O jeho požehnání pro budoucí čas chceme prosit pro tuto náboženskou obec i pro celou husitskou církev.
 Na tuto neděli – první po Hodu Božím velikonočním – je stanoveno čtení z Janova evangelia. Popisuje se zde v pořadí již třetí zjevení vzkříšeného Ježíše podle evangelisty Jana (v. 14). První zjevení Krista Marii Magdalské se odehrálo v zahradě u hrobu. Druhé se stalo v Jeruzalémě, kde byli shromážděni učedníci ve večeřadle. A třetí bylo na břehu Tiberiadského jezera.
 Příběh o dvojím rybolovu ukazuje na dvojí rozdílný výsledek lidského úsilí bez Krista a nebo s Kristem. První rybolov znázorňuje snahu lidí, kteří zapomněli na Ježíše, a druhý rybolov naopak úsilí na jeho pokyn a s jeho požehnáním.
 Janovo evangelium je plné symbolů, náznaků a jinotajů. Proto takto přistupujme i k tomuto příběhu. Nejde jen o popis způsobu běžné obživy tehdejších lidí žijících v rybářských osadách v oblasti Galileje u Tiberiadského jezera. Od nejstarších dob církve vykladači Bible v tomto příběhu tušili nějaký hlubší smysl. V alegorickém výkladu je Tiberiadské moře (nazvané podle římského císaře Tiberia) obrazem světa, loď je symbolem církve, síť a vytahování ryb znamená misii a hlásání evangelia lidem. Noc je nepříznivou dobou, svítání naopak naznačuje čas světla, kdy přichází Kristus. Rybolov je misijním vysláním učedníků do světa. Obraz vychází z Ježíšova výroku k učedníkům: „Učiním z vás rybáře lidí“ (Mk 1,17).
 „Jdu lovit ryby,“ říká učedník Petr. A ostatní ho následují. „Jdeme s tebou.“ V tomto Petrově výroku je zřejmá jeho lidská snaha něco dokázat, něco udělat. Na začátku jsou sice dobré záměry, dobré úmysly, dobré představy, přesto to nestačí. Na konci je prázdná síť, prázdná loď a prázdné ruce, které nic nemohou druhým nabídnout a dát. Tím se ukazuje, že takové dílo, které vychází jen z člověka a je postaveno jen na něm, vyzní nakonec naprázdno. Lidská námaha bez Boha, bez Krista nevede v církvi k cíli.
 Ten druhý rybolov měl jiný výsledek. Také byla potřebná lidská práce, námaha, ale to nejdůležitější je Ježíšův pokyn a jeho žehnání. Pro učedníky to však neznamenalo, že by seděli na břehu, nic nedělali a říkali si, že všechno udělá za ně někdo jiný. Oni slyšeli Ježíšovu výzvu „Vhoďte sítě“, udělali to a vypluli na moře. I my jsme přizváni k tomuto rybolovu, k získávání druhých pro Krista. Z příběhu je pro nás důležité, že úsilí musí vycházet nejen z našich plánů, záměrů a představ, ale z Kristova pokynu a musí být konáno v plné důvěře v něho.
 Ještě si povšimněme jednoho detailu. Když učedníci po rybolovu vystoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Už tam vše bylo připraveno předem. Ježíš je vyzval ke společnému jídlu: „Pojďte jíst.“ Je to výzva ke stolování s Pánem. Dříve za pozemského života zvali lidé Ježíše ke stolu, učedníci mu připravovali stůl v Jeruzalémském večeřadle, ale nyní vzkříšený Kristus všechno připravil sám předem. „Pojďte, vše již je připraveno“ (L 14,17). Vše je již samotným Kristem připraveno. Při večeři Páně vyznáváme Bohu, že nemáme nic, co bychom mu mohli darovat, neboť co máme, pochází od něho. I tento stůl nám prostírá on sám jako Hostitel a je předobrazem nebeské hostiny (Liturgie, s. 50). „Pojďte jíst.“ To je výzva, která je pozváním k tajemství večeře Páně.
Není důležité, kde se tato hostina slaví, zda v domě, v přírodě, v chrámu. Není podstatné ani kdy, zda ráno, odpoledne nebo večer. Důležité je poznání a vyznání učedníků, že je s nimi Pán. Oni věděli, že ten, kdo vše připravil, kdo je pozval ke společnému stolu, že je to Pán. Je to ten, o kterém je v knize Zjevení Janovo dosvědčeno a vyznáváno, že vždy byl, jest a přichází (1,4), který je alfa i omega všeho (1,8). Učedníci poznávají, že neznámý průvodce je Ježíš, při rybolovu i při společném jídle s ním. Toto poznání vzkříšeného Ježíše se děje v lásce. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, vyznal jako první „Je to Pán.“ Ve společenství lásky s ním můžeme jako učedníci poznávat a vědět, že je Ježíš s námi na moři i na břehu, při rybolovu i jídle, ve všedním životě i v neděli ve sboru. On trpělivě hledí na naši námahu, která někdy může vyznět naprázdno. Zná ale také naše dobré úsilí, kterému on sám žehná. Tak jako každou neděli i v den této slavnosti obce smíme vědět i my, že je to Pán, který nás pohostí a nasytí nejen pozemským chlebem, ale i nebeským chlebem ve společenství své církve. Amen.



Tomáš Butta patriarcha

Ivo Vacík publikováno: 18.04.2007 01:54 zobrazeno: 1904x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus