WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Setkání mládeže Na půl Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Druhá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Slavíme velikonoční svátky

17.03.2015

Článek do ČZ

Nejvýznamnějšími svátky celého liturgického roku jsou Velikonoce, na které se připravujeme celé postní období. Středem je Svatý týden velikonoční se svědectvím Písma svatého o Ježíšově vykupitelské smrti a jeho slavném zmrtvýchvstání „třetího dne“ či „první den po sobotě“.

Květná neděle je nazývána branou Velikonoc. Je to poslední šestá postní neděle a současně již první den Svatého týdne. Touto branou můžeme vstoupit do velikonočních událostí, abychom zasedli s Ježíšem ke stolu na Zelený čtvrtek, v pátek pocítili dotek stínu jeho kříže a na Hod Boží velikonoční prožívali radost víry z Kristova vzkříšení a vítězství.

Květná neděle má sympatický název. Vyvolává v nás jarní atmosféru květů a zeleně. Tento den je také dnem oslavy a zpěvu. Není to však zpěv radosti v plnosti. Bude ještě přerušen tíživým nekončícím mlčením Bílé soboty, ale přesto je tento zpěv a chvála nepřeslechnutelná. „Požehnaný Král, který přichází ve jménu Hospodinově“ (L 19,38).

Kristův příjezd na oslátku do Jeruzaléma byl oblíbeným námětem kazatelů i výtvarného umění v husitství. V Husových kázáních byla vyzdvižena Ježíšova pokora a skromnost v protikladu k životnímu stylu církevních a světských pánů.

Na Zelený čtvrtek čteme z Písma svatého ustanovení svátosti večeře Páně. Tato svátost se dostává do centra naší soustředěnosti, neboť jako husité máme kalich – jeden ze symbolů večeře Páně – přímo ve svém znaku. Duchovní bohatství této svátosti nesmí být ani námi promarněno neporozuměním nebo lhostejností. Je proto pro nás užitečné vnímat pozorněji slova a jednání našeho Pána Ježíše Krista při jeho poslední večeři v jeruzalémském večeřadle.

Od doby, kdy si takto učedníci podávali kalich v jeruzalémském večeřadle, uplynulo mnoho století. Církev naplňuje nepřetržitě slova svého Pána „To čiňte na mou památku“ (1 K 11,25). Děkujeme v Ježíšově jménu za chléb a lámeme jej. Zvedáme kalich spásy a přijímáme z něho. Biblické slovo „památka“ znamená zpřítomnění. To, co Bůh v Kristu v minulosti učinil, se stává pro nás přítomným. Proto nás večeře Páně zavazuje k tomu, abychom ji častěji konali, toužili po ní, vážili si jí a přijímali ji s vírou a úctou. Je to přece Kristovo ustanovení, jeho přání, jeho vůle. Když jednáme podle jeho slov – dělíme se o chléb a pijeme víno z kalicha, je Kristus s námi. Radujme se z toho, že ve večeři Páně slavené v církvi se pro nás otevírá možnost přijímat ničím nezaslouženou Kristovu milost a spásu.

Během Velkého pátku rozjímáme nad Ježíšovým utrpením a smrtí na kříži. Pán na kříži skonal (Mk 15,37). Jeho bezvládné tělo bylo sňato. Kámen byl přiklopen ke skalnímu hrobu. Skončilo drama Velkého pátku. Utichl křik, posměch, pláč … Nastává hluboké ticho, přišel čas mlčení…

Ponořme se do tohoto ticha Bílé soboty. Očekávejme v nočním bdění nedělní den a jeho světlo, kdy zazní na Hod Boží velikonoční chvalozpěv víry „Pán byl opravdu vzkříšen“ (L 24,34). Náš Pán zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen, aby našemu lidství dal věčný rozměr.  

Jako první podíl na této Boží zprávě předávané světu mají ženy. Předávají ji dál. Jsou nositelkami radostného poselství. Oznamují, že Kristus v hrobě není. Nezůstal tam. Oznamování znamená zvěstování. Řecký výraz je užíván v Bibli tam, kde jde o zvěstování evangelia (Mt 11,4) a zvěstování věčného života (1 J 1,2.3). Ale jak bylo jejich poselství přijato? Jak se k němu stavěli učedníci, kteří se mezitím opět setkali v Jeruzalémě? Jak se k tomuto poselství stavíme my? Jak nahlížíme na prázdný hrob, který o velikonočním ránu byl k údivu všech objeven? Důležité je, jak se s touto prázdnotou vyrovnáme a jak ji přijmeme.  Zda pro nás zůstane trvalou prázdnotou a tmavou nicotou nebo se pro nás stane pootevřenou branou, skrze niž smíme ve světle víry slyšet toho, který říká: „Byl jsem mrtev a hle, živ jsem na věky věků“ (Zj 1,18).        

Přeji vám všem, sestry a bratři, pokoj a radost z Kristovy blízkosti. Ať v naději z víry smíme prožívat letošní velikonoční svátky

Tomáš Butta, patriarcha



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 20.10.2015 03:12 zobrazeno: 494x