WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Čtvrtá neděle postní (Laetare)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

28. března
VIVAT COMENIUS

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

1 Te 4,13-18 Bůh nás přivádí k životu spolu s Ježíšem

01.11.2015

Kázání na Památku zesnulých – Rudná u Prahy – 1. listopad 2015

Sestry a bratři,     

zdravím vás všechny při bohoslužbě k památce zesnulých. Tento svátek má dvojí rovinu. Jednak myslíme na zesnulé blízké našemu srdci a jednak si uvědomujeme nad hroby druhých konečnost svého vlastního bytí. Ve svém kázání k této příležitosti bych chtěl naznačit, jak je náš život otevřen tajemství věčnosti a především předat vám svědectví apoštola Pavla z jeho listu křesťanům do Tesaloniky o naději věčného života v Ježíši Kristu.

Drahé zesnulé držíme v paměti a ve vědomí. Neseme je svém srdci. Byli zde s námi a tvořili náš život. Vzpomínky na ně jsou tak živé a stále se nám vracejí. Zesnulí někdy vstupují dokonce do našich snů. V našich snech jsou živými.

Čím člověk přesahuje svoji smrtelnost, je jeho dílo. Setkávám se s tím, že v televizi běží filmy, ve kterých herci sehrávají své skvělé role a přitom již nežijí. Nebo zní z rozhlasu písnička se známým hlasem, ale zpěvák či zpěvačka již nejsou mezi živými. A přesto nás jejich stále znějící hlas rozradostní a přinese silný citový prožitek. A tak bychom mohli mluvit o mnohých dílech hudby, literatury, architektury, techniky a nejrůznějších odvětví, které přinášejí mnohým trvalý užitek, ačkoliv již jejich tvůrci nejsou mezi živými. A ještě bych chtěl uvést myšlenku dr. Karla Farského, zajímavou představu toho, jak náš život, časově omezený, je přece jen otevřen do věčnosti, protož jako hvězda, která ve vesmíru sice již dávno vyhasla, ale její světlo letí vesmírem. Když toto domyslíme, tak nás to musí zneklidnit, že vlastně vše, co zde na zemi žijeme, se promítá do vesmíru a zůstává nějakým způsobem zachyceno.

Přejděme však od těchto úvah ke svědectví Písma svatého. To, co je charakteristické pro křesťanskou zvěst o věčném životě jako novém obzoru za naší smrtelností, je vázanost tohoto poselství na Ježíše Krista. Pavel povzbuzuje Křesťany v Tesalonice ale i věřící všech dob: „Bůh ty, kteří zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu“. Skutečný přesah smrti a smrtelnosti je v Ježíši Kristu. On přivádí k prameni věčného života (Zj 7,17). A víra v Krista je spolehlivou mapou i kompasem na této cestě neznámou krajinou. Být veden Kristem – Průvodcem v tomto čase, znamená naději, že budeme přivedeni jím k životu v plnosti. Jinými slovy apoštol Pavel říká, že ten, kdo žije s Ježíšem zde na zemi, bude s ním žít i ve věčnosti. A tak si položme otázku, co znamená žít vírou v Ježíše Krista a jaká jsou znamení tohoto života. Jako první znamení uveďme křest. Křtem se stává člověk křesťanem a nese na sobě Kristovo jméno. Dalším znamením je láska k druhým lidem. Žít podle Ježíšových přikázání znamená žít láskou. A tím třetím znakem víry je přijímání svátosti večeře Páně. Ve svátosti večeře Páně přijímáme Boží milost a odpuštění. Ježíš nám odpouští naše selhání a hříchy, abychom mohli před Boží spravedlností obstát. Bez tohoto odpuštění a milosti neobstojíme. Proto on za nás zemřel a byl vzkříšen, abychom my mohli s ním navěky žít. Bez přijímání Boží svátosti v Kristu tohoto věčného života nedosáhneme, ale jen skrze ni.

Sestry a bratři, v tomto listopadovém čase, se zastavujeme u hrobů a uren zemřelých. Kéž nás myšlenky na smrtelnost jejich i naši nenaplňují beznadějí. Kéž v nás Bůh vzbuzuje a posiluje víru v Ježíše Krista a vede nás spolu s ním k životu, který nepomíjí.

Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 10.11.2015 04:15 zobrazeno: 448x