WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Setkání mládeže Na půl Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Druhá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 1,5-23 Zachariášova modlitba v chrámě (Mal 3,1-4; Fp 1,3-11)

05.12.2015

Kázání u sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí - 5. prosinec 2015

Sestry a bratři,

při této bohoslužbě v předvečer svátku biskupa Mikuláše chceme poděkovat za tento chrám, který je označen jeho jménem. Vyjadřujeme vděčnost a dík za jeho obnovu vnějšího vzhledu a za rekonstrukce, které probíhaly v tomto roce Mistra Jana Husa 2015.

Každý kostel má velmi pestrou historii. O to více to platí o takovémto kostele, který je architektonickým skvostem v samotném centru Prahy. Kostel v těchto místech zde byl v dávných dobách a měl jinou podobu, když zde kázal například Milíč z Kroměříže. Sloužili zde v průběhu staletí katoličtí kněží, husitští kněží, ale i pravoslavní duchovní. Na začátku 20. století je tento kostel spojen se vznikem Církve československé husitské v roce 1920, kdy zde 11. ledna byla vyhlášena. A od té doby slouží svému bohoslužebnému a kulturnímu účelu. V roce 1925 zde byli vysvěceni kněží nové církve. Konal se zde i pohřeb prvního patriarchy dr. Karla Farského v roce 1927. Uskutečňují se zde ordinace biskupů i ustanovení do funkce patriarchy. 

Zajímavostí je, že na věži tohoto kostela byl umístěn v roce 1968 při dřívějších opravách protest proti srpnové okupaci sovětskými vojsky. Právě při letošních opravách to bylo zjištěno. V roce 1988 při 70. výročí našeho novodobého státu se zde konala bohoslužba s modlitbami za svobodu v naší vlasti. Modlitby a tužby mnohých věřících různých církví byly vyslyšeny a otevřel se před námi nový prostor svobody. Po roce 1989 se zde konají bohoslužby a modlitby k nejrůznějším příležitostem a v situacích, kterými procházíme. Je stále za co děkovat a o co prosit a s čím se k Bohu obracet. Tento prostor je též místem hudby a kulturního života i setkávání lidí z mnoha zemí světa. Je spjat s dějinami naší země, jak je to již dáno jeho polohou, neboť se nachází na Staroměstském náměstí, kudy procházejí dějiny. Tento kostel byl jedním z hlavních kostelů Husovských slavností v roce 2015.

Chrám je spojen nejen s příběhy naší země, s příběhy církve, ale i se zcela osobními příběhy lidí. O jednom takovém osobním příběhu dvou lidí, Zachariáše a Alžběty, spojeném s chrámem jsme četli z Nového zákona z Lukášova evangelia. Hospodinův chrám v Jeruzalémě byl středem života židovské společnosti jako celku a jako rodin i jednotlivců. Začátek novozákonních událostí, jak nám je líčí evangelista Lukáš, je soustředěn právě do chrámu. Proto symbolem tohoto evangelisty je býk, neboť začíná své vyprávění událostí v chrámu, kde se konaly oběti. Jeruzalémský chrám jako centrum náboženského života izraelského lidu byl místem, kde se konaly společné i osobní modlitby. Zde se odehrává příběh kněze Zachariáše a jeho manželky Alžběty. Oni byli vyvoleni, aby se stali rodiči Jana Křtitele. Ten se stal předchůdcem Ježíše Krista a měl za úkol připravovat lidi na jeho příchod a setkání s ním.

Kněz Zachariáš konal službu Bohu, účastnil se bohoslužeb, obětních shromáždění, ale měl i docela osobní přání, osobní modlitbu. Přál si, aby se mu narodil syn. Kněžství bylo totiž ve Starém zákoně rodové. Kněžskou službu konali potomci z pokolení Levi. Ve Starém zákoně se jméno Zachariáš vyskytuje vícekrát a často se takto jmenují právě kněží (2 Pa 24,20; 2 Pa 29,13; Neh 12,41). A jeho manželka Alžběta, jak je uvedeno, pocházela z rodu Áronova (L 1,5), tedy dokonce velekněžského. Kněz Zachariáš si velice přál, aby měl potomka, který bude pokračovat v jeho dráze a zasvětí svůj život kněžské službě, službě Bohu.

Stále jako by se zdálo, že ho Bůh v tomto osobním přání neslyší. A náhle k němu zaznělo: „Zachariáši, tvá prosba byla vyslyšena.“ (Srov. Ž 31,23). Zdá se nám někdy, že nás Bůh neslyší, že našim přáním a prosbám nevěnuje svůj zájem. Ale když Bůh náhle splní to, co si člověk přál, pak se najednou diví a nechce tomu uvěřit. To byl případ Zachariáše. Úplně z toho oněměl, ztratil řeč. Nebyl schopen ani slova. Za čas se v této kněžské rodině skutečně narodil chlapec, který dostal jméno Jan. Nakonec se nestal knězem, ale prorokem. Byl to Jan Křtitel. Ten měl zcela zvláštní úkol a mimořádné postavení v dějinách spásy (srov. L 7,28). Stal se připravovatelem na setkání s Ježíšem Kristem.

Sestry a bratři, můžeme říci, že církev má svým způsobem plnit úlohu Jana Křtitele. Máme být připravovateli na setkání s Ježíšem Kristem a ukazovat lidem k němu spolehlivě cestu i dnes. I tento chrám, nepřehlédnutelný svojí architektonickou hodnotou, je místem setkávání s Ježíšem Kristem ve slovu a ve svátostech. Je prostorem pro naše modlitby společné i osobní. Má být prostoupen naší vytrvalou vírou a živou nadějí, kterou se vyznačovali i Zachariáš a Alžběta, rodiče Jana Křtitele.

Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 07.12.2015 10:48 zobrazeno: 423x