WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

20. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. října
Koncert ve Svinově
28. října
Modlitba za domov

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

L 1,5-25 Vyprávění o narození Jana Křtitele a Boží zaslíbení o něm (Mal 3,1-4; Fp 1,3-11)

06.12.2015

Kázání na 2. adventní neděli ve sboru v Praze 6-Dejvicích - 6. prosinec 2015

Sestry a bratři,

přečtený biblický oddíl z Lukášova evangelia se skládá ze dvou částí, jednak z vyprávění o knězi Zachariášovi a jeho manželce Alžbětě, a pak z Božího zaslíbení či andělské písně o Janu Křtiteli – jejich synovi.

Nejprve se zaměříme na vyprávěný příběh. V Lukášově evangeliu předchází toto vyprávění o narození Jana Křtitele příběhu o narození Ježíše Krista, který zaznívá o Vánocích. Jak Křtitel sice časově Ježíše předchází, ale jeho postavení vůči němu je jen služebné. Ježíš Kristus je přicházející pravý Boží Syn, přinášející milost a spásu, zatímco Jan Křtitel je jen připravovatelem a svědkem o něm. Přesto má Jan zvláštní význam, a proto i jeho narození jako v případě Ježíše je provázeno zázračnou událostí. I když v jiných souvislostech.

Místem, kde se vyprávění odehrává, je posvátný prostor chrámu. Hospodinův chrám v Jeruzalémě byl středem života židovské společnosti jako celku a jako rodin i jednotlivců. Začátek novozákonních událostí, jak nám je líčí evangelista Lukáš, je soustředěn právě do chrámu. Proto symbolem tohoto evangelisty je býk, neboť začíná své vyprávění událostí v chrámu, kde se konaly oběti. Jeruzalémský chrám jako centrum náboženského života izraelského lidu byl místem, kde se konaly společné i osobní modlitby. V jeruzalémském chámu se odehrává příběh kněze Zachariáše a jeho manželky Alžběty. Oni byli vyvoleni, aby se stali rodiči Jana Křtitele. Ten se stal předchůdcem Ježíše Krista a měl za úkol připravovat lidi na jeho příchod a setkání s ním.

Kněz Zachariáš konal službu Bohu, účastnil se bohoslužeb, obětních shromáždění, ale měl i docela osobní přání, osobní modlitbu. Přál si, aby se mu narodil syn. Kněžství bylo totiž ve Starém zákoně rodové. Kněžskou službu konali potomci z pokolení Levi. Ve Starém zákoně se jméno Zachariáš vyskytuje vícekrát a často se takto jmenují právě kněží (2 Pa 24,20; 2 Pa 29,13; Neh 12,41). A jeho manželka Alžběta, jak je uvedeno, pocházela z rodu Áronova (L 1,5), tedy dokonce velekněžského. Kněz Zachariáš si velice přál, aby měl potomka, který bude pokračovat v jeho dráze a zasvětí svůj život kněžské službě, službě Bohu.

Stále jako by se zdálo, že ho Bůh v tomto osobním přání neslyší. A náhle k němu zaznělo: „Zachariáši, tvá prosba byla vyslyšena.“ (Srov. Ž 31,23). Zdá se nám někdy, že nás Bůh neslyší, že našim přáním a prosbám nevěnuje svůj zájem. Ale když Bůh náhle splní to, co si člověk přál, pak se najednou diví a nechce tomu uvěřit. To byl případ Zachariáše. Úplně z toho oněměl, ztratil řeč. Nebyl schopen ani slova. Za čas se v této kněžské rodině skutečně narodil chlapec, který dostal jméno Jan. Nakonec se nestal knězem, ale prorokem. Byl to Jan Křtitel. Ten měl zcela zvláštní úkol a mimořádné postavení v dějinách spásy (srov. L 7,28). Stal se znamením jeho příchodu a připravovatelem na setkání s Ježíšem Kristem.

 

Zaznamenané andělské zaslíbení či píseň o Janu Křtiteli nejprve vystihuje charakteristiku Jana Křtitele jako toho, kdo nebude pít víno a opojný nápoj a bude zcela zasvěcen Bohu. V písni je vyjádřen a shrnut trojí účinek jeho působení. „Mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový“ (L 1,16-17). Prvním účinkem jeho působení je, že obrátí srdce otců k synům. U proroka Malachiáše je předpověděno obrácení srdce otců k synům, ale i synů k otcům (Mal 3,24). Boží lid je rozdělen a postrádá generační návaznost. Jan Křtitel vede ke vzájemnosti a smíření generací. Jistě je přirozené, když každá generace hledá svoji vlastní cestu a děti se vymezují vůči svým rodičům, než aby ve všem na svých rodičích byli závislými a přijímali jejich názory a pohledy nekriticky. Tím zraje jejich osobnost a samostatnost. Ale současně platí Desatero s přikázáním „ctít otce a matku“. „Ctít otce“ - v množném čísle a v náboženském smyslu - znamená navazovat na tradici. Vždyť přece i v našem husitském krédu vyznáváme, že „Bůh skrze naše otce mluvil“. Znamená to pro nás, že hodnoty, které přinesly minulé generace i v naší církvi, máme znovu poznávat, objevovat a rozvíjet v naší přítomnosti jako významné dary a svěřené hřivny. 

Druhý předpověděný účinek působení Jana Křtitele je přivedení „vzpurných k moudrosti spravedlivých“. Doslova se jedná o lidi neposlušné a vzdorující, kteří žijí v rozporu s jeho vůlí. Advent jako duchovní obnova má být cestou k prozíravosti a moudrosti, a tato možnost je otevřena pro všechny. Máme být prozíravými, moudrými a nikoli pošetilými a vzdorujícími Božímu oslovení.

Třetí účinek Křtitelova vystoupení v jeho dospělosti je příprava lidu „pohotového“. Jan Křtitel svým nepřeslechnutelným voláním o přicházejícím Kristu nás probouzí ze spánku, zbavuje nás lhostejnosti a činí nás pozornými. Jan Křtitel i nás chce vést ke smíření, k moudrosti a připravenosti.

Sestry a bratři, můžeme říci, že církev má svým způsobem plnit úlohu Jana Křtitele. Máme být připravovateli na setkání s Ježíšem Kristem a ukazovat lidem k němu spolehlivě cestu i dnes. A to je možné z naší strany jen tehdy, jestliže my sami prožíváme a využíváme adventní čas ke smíření a hledání vzájemnosti i napříč generacemi v rodinách i v církvi, k prozíravosti v smýšlení i jednání a k připravenosti být věrnými služebníky Ježíše Krista, který k nám přichází a je blízko.

Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 07.12.2015 10:55 zobrazeno: 648x