WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Šestá neděle po Velikonocích


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Sof 3,14-20 Sofonjášova výzva k radosti a její tři důvody

13.12.2015

Kázání na 3. adventní neděli v Husově sboru v Praze 2 na Vinohradech - 13. prosinec 2015

Sestry a bratři,

třetí adventní neděle je nazvána „Gaudete“ – „Radujte se“. Je to podle výzvy apoštola Pavla z listu Filipským, kde se tato výzva dvakrát opakuje (Fp 4,4). Také starozákonní čtení z proroka Sofonjáše obsahuje tento radostný motiv a povzbuzení. A Jan Křtitel i přes veškeré varování, výtky a nabádání k proměně nitra a života přece jen také kázal radostnou zvěst (L 3,18). Blíží se Vánoce, blíží se Světlo, blíží se Ježíš Kristus! A to je i přes všechnu naši nejistotu, úzkost a obavy radostná povzbuzující zpráva.

Pokusme se slyšet, porozumět a přijmout povzbuzení k radosti tak, jak je předával svým současníkům a předává je i nám prorok Sofonjáš. Kdo byl tento prorok, jehož poselství zaznívá právě tuto třetí adventní neděli? Byl jeden z dvanácti tzv. malých proroků. Mnoho podrobností se o něm z Bible nedovíme. Působil za judského krále Jósijáše v 7. století. Tento král provedl v Jeruzalémě náboženskou reformu a dal odstranit to, co nesloužilo pravé bohoslužbě ke cti a chvále Hospodina, ale k modloslužbě, které tehdy obyvatelé Jeruzaléma a Judska propadli (srov. 2 Pa 33,1-11). Na Jósijáše měl zřejmě vliv právě prorok Sofonjáš, který prosazoval pravou úctu, zbožnost a pokoru před Hospodinem. Jenže po králi Jósijáši se situace změnila (2 Kr 16,3). Žádná náboženská reforma není sama o sobě dostatečně trvalá, není-li provázena upřímnou touhou a snahou o vnitřní obnovu. Víra není něčím samozřejmým, co by přecházelo z generace na generaci, ale znamená stálé hledání, dotazování a zápas o vnitřní proměnu našeho lidství, aby bylo prostoupeno skutečně Božím Duchem.

Prorok Sofonjáš, když čteme spis, obsahující jeho proroctví, mluví především o soudu, o dni Hospodinově. Oznamuje spravedlivý a přísný soud Jeruzalému a Judsku i okolním národům, včetně velmocí. Jeruzalém byl skutečně dobyt a pokořen. Ale v poslední, třetí kapitole, v závěru tohoto spisu je vysloveno velké povzbuzení. Jeruzalém získá novou svobodu, zajatci se vrátí a pokoření získají novou důstojnost.

Sofonjáš vybízí Izrael a Jeruzalém k radosti: „Zaplesej, jeruzalémská dcero, zaplesej Izraeli.“ Jeruzalém a Izrael – to není jen město a židovský lid doby Sofonjáše, ale je to obraz Božího lidu, obraz křesťanské církve. Také k nám zní prorokovo povzbuzení k radosti. Důvody k radosti uvádí Sofonjáš tři. První je, že Bůh není nekonečně vzdálen, ale je blízko. „Král Izraele, Hospodin je uprostřed tebe,“ volá Sofonjáš. To je zaslíbení, ale i jistota Boží blízkosti a lásky. Je to nutnost víry v Krista, který přišel na naši zemi jako Betlémské dítě, který změnil náš úděl svou obětí za nás a který slíbil svým učedníkům, své církvi: „Já jsem s vámi, já jsem uprostřed vás“ (srov. Mt 18,20; 28,20).

Druhým důvodem je, že Hospodin shromažďuje svůj lid. Rozptýlení Židé se mohli vrátit do své vlasti a do Jeruzaléma. Na pozadí je obraz pastýře, který vede a ochraňuje stádo a utváří společenství (Iz 40,11). V  takovém shromáždění a společenství můžeme zakoušet vzájemnost a radost. Člověk není sám, ale prožívá blízkost s druhými. „V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím.“ Člověk nežije sám, ale s druhými. Může k někomu patřit. Je spojen narozením se svojí rodinou, se svojí zemí. A křtem je spojen ještě s jinou rodinou – s rodinou druhou, kterou je církev. Je to lid, který vede a shromažďuje sám Bůh. A dnes se můžeme radovat i z toho, že přivádí jednu svou ovečku – dítě, které bude křtem včleněno do Božího lidu, Kristovy církve, jejíž součástí je Církev československá husitská.

Třetím důvodem k radosti Božího lidu je to, že bude zbaven potupy a nalezne uznání a chválu. „Dám vám jméno a chválu,“ říká prorok Sofonjáš. Je to podobné, jako když prorok Izajáš mluví o „oděvu chvály“ (Iz 61,3). Zde nejde o lidskou chválu a ocenění, i když i to je důležité. Dítě nemá zakoušet ze strany dospělých jen samé napomínání, ale i pochvalu. A mezi námi dospělými je také více vzájemné kritiky, než aby se vyjádřilo občas nějaké ocenění. A když je někdo moc chválen, tak se to jeví podezřelé a je to možná i signál, že záhy bude zase zkritizován. Nejde o to být chválen všemi a za každou cenu. Navíc se zde nejedná o chválu od lidí, ale od Boha. Křesťan, který nese s Ježíšem jeho ponížení a potupu, ponese s ním i jeho chválu a oslavení. Křtem je člověk nositelem Božího jména a nové důstojnosti Božího dítěte.

Sestry a bratři, i k nám zní „Radujte se“, ať tuto prorokem zaslíbenou radost můžeme v Kristu prožít. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 05.01.2016 01:35 zobrazeno: 470x