WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

12. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Zpráva patriarchy na generální synodě duchovních CČSH

22.10.2015

Vážené sestry a vážení bratři, duchovní, kazatelé, pastorační pracovníci, vážené společenství církevní synody, pozdravuji vás všechny starokřesťanským pozdravem z listu apoštola Pavla Efezským: „Pokoj bratřím a sestrám, i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista“ (Ef 6,23).

1. Svolání generální synody v Husově roce

Naše poslední celocírkevní synoda duchovních a kazatelů se konala v roce 2014 dne 17. října před 6. závěrečným zasedáním VIII. sněmu Církve československé husitské. Současně jsme se setkali v čase před začátkem Husova jubilejního roku 2015. Letošní synoda se uskutečňuje již v blížícím se závěru prožívaného Husova roku. To, co bylo před rokem ještě před námi, můžeme nyní již zčásti zhodnotit. Naše synoda, která má tento jubilejní charakter, je spojena i s návštěvou nejobsáhlejší výstavy instalované v Clam-Gallasově paláci v Praze, kde nám poskytnou komentovaný výklad prof. Petr Čornej, přední husitolog, a doc. Václav Ledvinka, ředitel Archivu hlavního města Prahy, dva hlavní autoři této výstavy. Věroučná komise ústřední rady připravila pro toto naše jednání návrh „Poselství generální synody k závěru Husova roku 2015“. Tvoří protějšek ke Slavnostnímu prohlášení CČSH k 600. výročí Mistra Jana Husa, které jsme přijali před rokem na sněmu. 

2. Ohlédnutí za sněmem

Před rokem ve dnech 17. – 18. října 2014 se uskutečnilo poslední 6. zasedání VIII. sněmu, které uzavřelo sněmovní práci probíhající od roku 2000. Přijetím dokumentů má tak naše církev svoji věrouku vyjádřenou v katechismu s názvem Základy víry s aktualizací odpovědí na některé otázky v podobě Stručného komentáře (Základy víry Církve československé husitské se Stručným komentářem. Praha 2014). V průběhu a v závěru sněmu tak byly přijaty hlavní řády, pastorální pravidla ke svátostem, třídílná Agenda pro vysluhování svátostí a konání obřadů, ekumenický dokument a další texty. Dokumenty jsou zveřejněny na stránkách naší církve – www.ccsh.cz v  rubrice sněm. Souhrnná publikace byla předána do náboženských obcí (VIII. sněm Církve československé husitské. Průběh, dokumenty, poselství. Praha 2014). Samostatně budou vydány publikace Agenda 2. část (Pohřební obřady), která je již v tisku, a Agenda 3. část (s pověřovacími a dalšími obřady), která je ve fázi před odevzdáním do tiskárny. Dokumenty shromážděné v souborné publikaci o VIII. sněmu byly zaslány na ústředí církví a teologickým fakultám v České republice.

Po ukončení sněmu byly utvořeny komise ústřední rady a otevřela se tak další fáze práce, vztahující se k bezprostředním úkolům i výhledově k 100. výročí Církve československé husitské a k odpovědně připravovaným podkladům k následujícímu sněmu.

3. Identita církve v aktuální diskusi

Tématem letošní synody je „Identita Církve československé husitské“. Toto téma však není možné prodiskutovat během jednoho shromáždění, ale provází nás trvale (srov. Zdeněk Kučera: O teologickou totožnost Církve československé husitské.  Praha 1988). Toto téma můžeme na synodě v diskusi jen otevřít. Bude mu věnována teologická konference, která bude probíhat dne 19. listopadu 2015 v prostorách Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Příspěvky referujících a diskuse ve skupinách budou zaměřeny na identitu naší církve v nauce, identitu v liturgii a identitu v duchovní správě se zřetelem na mladou generaci. Úkolem věroučné komise je pak zpracovat studijní materiál s využitím příspěvků z teologické konference pro vikariátní konference duchovních pro následující rok 2016.

Biskupská rada v srpnu tohoto roku projednávala na výjezdovém zasedání v Brně na Lipové dopisy s podněty z církve, zvláště od sestry prof. Jiřiny Kubíkové (otištěn v ČZ č. 29, s. 3) a dalších duchovních. Z diskuse v biskupské radě vzešly například tyto pohledy a myšlenky:

  • Duchovní mohou ovlivnit směřování – identitu, důrazy církve, podobně ovlivňuje život církve prostředí – regiony, kde církev působí.
     
  • Hlavním znakem CČSH je LITURGIE CČSH, svátosti, Duch Kristův, princip svobody svědomí, který vyžaduje nové porozumění a pochopení (srov. ZV CČSH, ot. 49, ot. 66).
     
  • Každý člověk v církvi by měl promýšlet, co učinil pro Krista, pro misii. Měl by být schopen sebereflexe a neměl by svalovat vinu na druhé. (Zápis z biskupské rady ze dne 17. – 18. 8. 2015, s. 1).

Důležité je nejen to, jak my vidíme a posuzujeme sami sebe jako církev, ale je užitečné naslouchat druhým, co o nás říkají. Pastorální katolický teolog Aleš Opatrný naši církev popisuje takto: „Tato církev nepatří do žádné skupiny nekatolických církví. Protože vznikla z římskokatolické církve, na jedné straně s ní má řadu věcí společných, na druhé straně se právě tak silně potřebuje v jiných ohledech odlišit… Pokud jde o vztah k římskokatolické církvi, najdeme zde opět dvě vyostřené pozice: ekumenicky vstřícnou, někdy až katolizující, a naopak velmi odtažitou, potírající vše, co by „katolickou minulost“ mohlo připomínat“ (Aleš Opatrný:  Pastorace zvláštních skupin. Praha 2014, cit. s. 24). Tento popis je do značné míry výstižný a tyto dva proudy a postoje budou jistě sehrávat svoji roli v naší diskusi o identitě církve. Tato diskuse předpokládá věcnost i vzájemný bratrský přístup a ohled na hodnotu jednoty církve (Ef 4,3).

4. Husovo výročí souvisí s naší identitou

Osobnost Mistra Jana Husa jako svědka Ježíše Krista se velmi úzce dotýká naší církevní identity. Tři skutečnosti, projevující se zcela zjevně právě v tomto roce, tento předpoklad potvrzují. Tou první skutečností je spontánní a aktivní přístup ze strany náboženských obcí, především vás duchovních, kteří jste se angažovali v organizaci nespočetných akcí – bohoslužeb, přednášek, koncertů, výstav, zájezdů a dalších v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku i dalších zemích. Všem za to patří poděkování. Tato šíře i pestrá nápaditost se jistě ukáže při zpracování souhrnných zpráv z jednotlivých diecézí po skončení Husova roku. Druhou skutečností je intenzívní odborný či populárně naučný zájem o Husa a husitství z řad našich starších i mladších badatelů - teologů a církevních historiků. Také jim bych chtěl velice poděkovat, že navázali na práci církevního historika prof. Miloslava Kaňáka a systematického teologa prof. Zdeňka Trtíka. Důležitou aktivní roli v tom měla Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy v čele s dnes již emeritním děkanem, bratrem prof. Janem Blahoslavem Láškem. Také bratr prof. Zdeňek Kučera, proděkan doc. Jiří Vogel, dr. Jaroslav Hrdlička a další pedagogové se aktivně podíleli na odborných konferencích. Třetí skutečností, potvrzující naši ideovou vztažnost k Mistru Janu Husovi, je to, že jsme byli a jsme považováni za husitskou církev. To bylo důvodem, proč jsme převzali do správy památník Mistra Jana Husa v Husinci, nesli a uskutečnili náročnou rekonstrukci a obnovu této národní kulturní památky ve spolupráci s ministerstvem kultury, jihočeským krajem a městem Husinec (srov. Martin Gaži: Husinecká světnička – místo paměti a staletých rozpaků. In: Zprávy památkové péče. 2015, č. 2, s. 101-102). To bylo důvodem k tomu, že se naše církev aktivně zapojila do hlavních oslav především v Praze a v místech spojených s Husovým působením v exilu, ale i s posledními okamžiky jeho pozemského života v německé Kostnici, a na mnohých dalších místech. Dobrým a prozíravým krokem bylo podepsání dohody o spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou v chrámu sv. Mikuláše a v kostele u Martina ve Zdi dne 3. 12. 2013, na základě které jsme pak společně uskutečnili „Husovské slavnosti 2015“ jako jejich hlavní nositelé a organizátoři s podporou Magistrátu hl. Města Prahy, ministerstva kultury a dalších institucí a organizací.

Chtěl bych vyslovit vděčný dík těm, kteří připravovali a zajišťovali průběh této náročné akce, zvláště sestře dr. Haně Tonzarové a bratru dr. Jiřímu Vaníčkovi. To, že Církev československá husitská je chápána jako pokračovatelka živé husovské tradice, bylo také důvodem naší návštěvy u papeže Františka v Římě, které jsme se zúčastnili dne 15. 6. 2015 společně se zástupci českobratrských evangelíků, představitelů římskokatolické církve z České republiky a zástupců našeho státu. Projev papeže Františka, pronesený při této návštěvě a obsahově navazující na výroky Jana Pavla II., má významný ekumenický dosah. Stejně tak i bohoslužba s prosbou za odpuštění a smíření konaná v Římě, v Praze v Betlémské kapli a v Týnském chrámu i na dalších místech patří k důležitému ekumenickému projevu cesty ke sblížení v Husově roce. Tato bohoslužba smíření je jedním z kroků na cestě k poznání, uznání a spolupráci křesťanů a projevenou dobrou vůlí se vyrovnávat se složitou náboženskou minulostí v naší zemi spojenou i s projevy násilného vnucování víry. Známý je projev kardinála Berana pronesený dne 20. září 1965 na II. vatikánském koncilu, ve kterém Jana Husa přímo zmiňuje (Srov. II. vatikánský koncil očima Jana XXIII. a Pavla VI. Kostelní Vydří 2013, s. 220-221), ale méně známou skutečností je, že určité Husovy důrazy se projevují přímo i v Deklaraci o náboženské svobodě (Dignitatis humanae), kde čteme o hledání a zastávání pravdy, o svědomí a o svrchované autoritě Božího zákona (Deklaraci o náboženské svobodě. In: Dokumenty II. vatikánského koncilu. Praha, s. 564nn). 

Husovo výročí podnítilo značný odborný zájem o tuto osobnost ze strany historiků a teologů. Vyšlo několik knih o Husovi od autorů Františka Šmahela, Pavla Soukupa, Ctirada Václava Pospíšila, Zdeňka Vybírala a Jakuba Smrčky, Petra Čorneje, Jiřího Kejře, Martina Chadimy, Zdeňka Uhlíře. Vyjde kniha Oty Halamy a publikace Amedeo Molnára přeložená z italštiny. Prof. Jana Nechutová vydala v překladu z latiny některé Husovy univerzitní projevy. K jednotlivým výstavám vycházejí katalogy, které dokumentují památky Husovy doby a tradice spjaté s českým reformátorem. Z konferencí konaných v Praze, Českých Budějovicích, Táboře, Olomouci a na dalších místech vycházejí a budou vycházet publikace nebo jednotlivé příspěvky, které velmi obohatí odbornou diskusi k husovským tématům. Významná je i popularizace Husových myšlenek, jak se o to pokusil ve své knížce citátů David Loula nebo Alexandr Flek v případě Husových dopisů. Moje knížka „Seznámení s Mistrem Janem“ byla přeložena do korejštiny, do angličtiny a překládá se do němčiny. Cenné jsou i knížky pro mládež i pro děti, jako jsou publikace Kláry Smolíkové. Mezi nimi má své čestné místo i knížka Jany Krajčiříkové s ilustracemi Jany Wienerové „Dopisy z Kostnice“ vydaná naší církví. Vycházející publikace zůstanou dokladem pohledů na Mistra Jana v letošním jubileu a současně se stanou bohatým studijním materiálem pro budoucnost. Můžeme jej v naší církvi ve své odborné práci ale i v praktickém katechetickém působení zužitkovat při prezentaci Mistra Jana Husa, osobnosti bytostně spjaté s naší národní křesťanskou a církevní identitou.

5. Církev v situaci sekularizace a některé motivy vazeb na CČSH

Ústředním Husovým tématem byla církev, kritika jejího vnitřního i vnějšího zesvětštění a vzdálení se některých jejích představitelů i lidu od živého Božího slova a zvěsti pravdy evangelia. Téma církve a utváření živého společenství církve na hodnotách Kristova evangelia je aktuální i pro nás jako úkol naší duchovenské, kazatelské a pastorační služby v situaci projevující se sekularizace. Za dva zřetelné znaky sekularizace západoevropské společnosti projevující se v církvi jsou považovány – snižování počtu účastníků bohoslužeb a nedostatek kněží (srov. Jacob Kremer a Franz König: Křesťan na prahu třetího tisíciletí. Vyšehrad Praha 1996, s. 159).

Naše církev prodělává generační proměnu a to má zjevný dopad na účast při bohoslužbách, respektive na jejím snižování. Naším zásadním a existenčním úkolem je získávání nových věřících lidí, kteří se aktivně účastní bohoslužby a života náboženských obcí. Církev má svoji instituční a organizační stránku, ale je především živým společenstvím založeným na osobních vztazích. Církev má své duchovní poklady v tradici, učení, liturgii, ale tou největší hodnotou jsou lidé věřící v Ježíše Krista a spjatí s církví.

Jaké jsou motivy těch, kteří tvoří jádra náboženských obcí, těch, kteří se účastní pravidelně nebo příležitostně bohoslužeb? Můžeme naznačit některé z nich. Je to jednak 1) rodinná příslušnost. Lidé si znovu vybavují, že jejich prarodiče zakládali náboženské obce nebo se podíleli na stavbě sboru. Přes vztah k vlastním předkům se může projevovat i vztah k církvi, ke které oni aktivně patřili. Tato rodinná příslušnost k církvi se projevuje i v případě duchovních. Například na setkáních mládeže jsou z části mezi účastníky právě děti farářů. Přesto přímá kontinuita rodinné příslušnosti k církvi a zbožnosti již byla u většiny členů přerušena. Další  motivací je 2) vztah ke konkrétnímu faráři. Mezi členy sboru a farářem či farářkou se navazuje osobní přátelský vztah. Přes vztah k faráři se formuje vztah k církvi v konkrétním místě. To se pak projevuje i tím, že v případě personální změny v duchovní správě lidé, takto soustředění ke konkrétní osobě, odcházejí. Jiným 3) typem motivace může být zájem o Jana Husa, husitství a vlastenecké cítění. Jde o to, aby tato motivace byla prohloubena směrem k Bibli a křesťanské víře a nezůstávala jen na rovině historické reminiscence. Uveďme ještě 4) typ, kdy je člověk osloven v určitých existenciálních situacích – zakoušení lásky v partnerství, narození dítěte, smrt blízkého člověka. Lidé, kteří ztratí blízkého člověka a církev jim pomůže takovou ztrátu ulehčit pastoračním zájmem a konáním pohřebního obřadu, se mohou stát účastníky bohoslužby. Další 5) možnost oslovení nového konkrétního člověka či skupiny spočívá v tom, že církev organizuje aktivity výchovné, vzdělávací, sociální, kulturní, kterými slouží lidem. Jestliže je takováto aktivita uskutečňována ve spojení s konkrétní náboženskou obcí, mohou se někteří lidé přes tyto aktivity k církvi dostat.  Mohli bychom jmenovat i další motivace vedoucí k zájmu a vztahu k naší církvi, ale uveďme tu podstatnou - duchovní motivaci, která spočívá v touze po Bohu, po jeho poznání a blízkosti, uvědomění si své hříšnosti, která je spojena s obrácením, uvěřením v Krista a proměnou života projevující se láskou k druhým. Vytrvalost a stálost v aktivitě z víry prokáže, zda se skutečně o takovouto hlubokou duchovní motivaci jedná a zda je dostatečně hluboká.

I v komplikovaných podmínkách sekularizace mají určitou úspěšnost v oslovení, získávání nových členů a v utváření živého společenství ti duchovní, kteří jsou komunikativní, kteří se také věnují trpělivě a vytrvale lidem v přípravě ke svátostem, návštěvám, duchovním a pastoračním rozhovorům. V tom také spočívá pastýřská služba konaná duchovními, na které se podílejí také další pastorační pracovníci.

6. Duchovní správa v náboženských obcích a její personální zajištění

Duchovní správa naší církve je tvořena sítí náboženských obcí územně členěných, která je rozprostřena do šesti diecézí. Pět je v České republice a jedna na Slovensku. Celkový počet náboženských obcí Církve československé husitské je celkem 292 a z toho administrovaných je 123. V pražské diecézi je 108 (49 administrovaných), v královéhradecké diecézi 62 (z toho administrovaných 27) v olomoucké diecézi 43 (16 administrovaných), v brněnské diecézi 39 (16 administrovaných), v plzeňské diecézi 37 (z toho administrovaných 15) a v bratislavské diecézi jsou 3 náboženské obce. Dosud se radikální snižování počtu náboženských obcí v žádné z diecézí neuskutečňuje, avšak probíhá vytipování „center duchovní správy“ – páteřních náboženských obcí, jako je tomu například v královéhradecké diecézi nebo brněnské diecézi.

V Církvi československé husitské v současnosti koná službu celkem 211 kněží (z toho na Slovensku 5), 28 jáhnů (z toho 1 na Slovensku), 79 kazatelů, 49 pastoračních asistentů. Externích duchovních je 27 a kazatelů 6. Celkem osob v duchovní správě je 367 (bez externích duchovních a kazatelů). Na plný úvazek působí 179 kněží, 21 jáhnů, 52 kazatelů a 29 pastoračních asistentů. Na plný úvazek koná službu celkem 281 osob. Z celkového počtu 237 duchovních (kněží a jáhnů) je 65 pracujících důchodců.

Vzdělávací institucí pro získávání odborné kvalifikace duchovních a pracovníků církve je Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy. O její činnosti podává informace výroční zpráva (Výroční zpráva o činnosti v roce 2014. Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta). Dobrá spolupráce mezi církví a fakultou byla rozvíjena během děkanského období prof. Jana Blahoslava Láška. Probíhají setkání biskupů se současnou děkankou doc. Kamilou Veverkovou a rozhovory o podobách další vzájemné spolupráce a vzdělávání v církvi. 

Duchovní formace bohoslovců a jejich praktické zapojování do duchovní správy v náboženských obcích je v odpovědnosti církve. Při příjímání do služby v církvi je podle současných řádů vyžadována zkouška. Zkoušku před církevní zkušební komisí od května 2008 do září 2015 konalo celkem 157 osob a někteří ji skládali vícekrát. Dva zkoušku nesložili. Tato zkouška se koná při přijetí do služebního poměru, u příležitosti žádosti o jáhenské a kněžské svěcení a při prodlužování služebního poměru na dobu neurčitou. V některých případech se jedná o rozdílové zkoušky ze systematické a praktické teologie, když uchazeči studovali jinou teologickou fakultu než Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy.

Pro působení ve specifických službách je vyžadovaná od duchovních zvláštní kvalifikace. Je tomu tak v případě armády, kde v současnosti působí celkem pět vojenských kaplanů z naší církve. Bratr Mgr. Jan Kozler v září tohoto roku předal žezlo hlavního vojenského kaplana v podobě Bible svému nástupci plukovníkovi Mgr. Jaroslavu Kníchalovi z římskokatolické církve. Bratru plukovníkovi Mgr. Janu Kozlerovi patří poděkování za vykonávání této důležité funkce v Armádě České republiky. Probíhají také kurzy nemocničních kaplanů, kterými procházejí i duchovní naší církve. Dne 3. listopadu se bude konat v kapli vojenské nemocnice v Praze 6 - Střešovicích jejich vyslání při ekumenické bohoslužbě.

7. Aktuální společenské téma

K současné uprchlické krizi, které je živým společenským, politickým i náboženským tématem, bylo formulováno společné prohlášení biskupů Církve československé husitské z 11. září 2015 a dne 10. 10. 2015 byla vyhlášena sbírka pro křesťany v Sýrii. Obojí je zveřejněno na stránkách naší církve. Informace poskytuje ředitelka Diakonie a misie CČSH Mgr. Hedvika Zimmermannová.

8. Poděkování a biblické slovo

Sestry a bratři, v závěru bych chtěl vyslovit své poděkování vám všem, kteří konáte duchovenskou službu v náboženských obcích i v dalších aktivitách církve. Ať máte oporu ve svých spolupracovnících i podporu přímluvné modlitby ze strany sester a bratří, s nimiž tvoříte místní společenství církve. Ať vás milostivý Bůh ve vaší duchovenské, kazatelské a pastorační službě vede, ukazuje vám nové cesty a možnosti, jak předávat druhým Kristovo evangelium. Ať svým Duchem posiluje vaši víru a dobrou a vytrvalou vůli k překonávání překážek a provází vás svým požehnáním. Přijměme biblické slovo z 2. listu apoštola křesťanům do Korintu: „Nakonec žijme v radosti, napravujme své nedostatky, povzbuzujme se, buďme jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s námi“ (2 K 13,11).  

Říjen L.P. 2015                                                                             

Tomáš Butta
patriarcha 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 19.01.2016 03:58 zobrazeno: 627x