WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

4. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

5. července
Pouť na Ostravici

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

J 14,1-12 Ukaž nám Otce a víc nepotřebujeme

Kázání při bohoslužbě k zahájení výstavy o dr. Karlu Farském v Plzni - květen 2007

Sestry a bratři, dnešní bohoslužba je spojena s děkovným připomenutím odkazu dr. Karla Farského, prvního patriarchy Církve československé husitské. Jeho životní cesta je spojena s několika místy naší vlasti. Je to jednak Škodějov u Semil – jeho rodiště v Podkrkonoší. Je to také Praha, kde studoval, kde byl vysvěcen na kněze. Tam se zúčastnil rozhodujícího  jednání ve smíchovském Národním domě a sloužil bohoslužby v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Ale významným městem ve Farského životě byla také Plzeň. Zde vyučoval náboženství v nedaleké škole a zde prožil vnitřní přelom, kdy v něm dozrálo rozhodnutí k radikální cestě uskutečnit církevní reformy. Toto rozhodnutí vyústilo ve zrod samostatné církve. Vydal se tak spolu s mnoha dalšími bratry a sestrami novou svobodnou a přitom neznámou cestou k Božímu království, k věčnému Hospodinovu chrámu. Na tuto cestu zval lidi, kteří měli v sobě pochybnosti, upadali do náboženské lhostejnosti a nevěry.
 Jeho sbírka kázání Postila obsahuje také výklad oddílu z Janova evangelia, který jsme dnes slyšeli. Ježíš zde říká: „V domě mého Otce je mnoho příbytků.“ Farský k tomu poznamenává: „Ježíš přirovnává Boží říši k obytnému domu a pro každého je tam místo“ (s. 239). Množství příbytků v jednom domě rozumí Farský tak, že jde o různost náboženského přesvědčení. „Budiž každému přán jeho příbytek, jeho náboženské přesvědčení, ve kterém jeho duše dovede spočinout“ (CČS. Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé. Praha 1929, s. 8). Boží království je v Písmu přibližováno více obrazy. Zde je užit obraz domu. Boží království je jako dům. A to nejen ve smyslu velikosti a rozlehlosti nebo architektonické dokonalosti, ale především jako domov. Místo, kde lze zakoušet bezpečí, kde je zázemí, kde je každému dobře, kde si nejsou navzájem lidé odcizeni; je to místo, které prostupuje Otcova láska. „Náš domov je v odvěkém Bohu, v jeho věčné náruči“ (Dt 33,27). Ježíš tedy nechápe podle Janova evangelia svou smrt jako odchod do nicoty, ale jako návrat k Otci, do jeho blízkosti, do jeho světla, do jeho lásky.
Ježíš vyzývá apoštoly, aby ho následovali. Nikoliv na smrt, kam on se ubírá, nýbrž k Otci, k Bohu (s. 239). Jenomže učednici byli plni pochybností. O jakém domě a o jakých příbytcích to Ježíš mluví? Jaká je to cesta? Kdo a jaký je Otec? Učedníků se zmocňovaly pochybnosti i úzkost, když s nimi byl Kristus naposledy u večeře. Ježíš je o Bohu - svém Otci neustále učil, přibližoval jim ho, stále o něm hovořil, ale nyní jsou nejistí. „Ukaž nám Otce,“ říká Ježíšovi apoštol Filip. Pochybnosti o Bohu měli lidé doby, v níž žil Karel Farský. Byly to pochybnosti lidí, kteří procházeli sice náboženským vyučováním ve škole, byli vyučováni katechismovým pravdám, ale vnitřně se s nimi neztotožňovali. Pochybnosti o představách víry přinášelo vědecké poznávání vesmíru rozpínajícího se do nekonečna, které vytlačovalo představu Boha sedícího kdesi na nebi. Pochybnosti zesilovaly i hrůzy první světové války, ve které mnozí umírali a trpěli. Lidé se ptali: „Kde je ten váš Bůh? Ukažte nám Otce! Chceme ho vidět a mít o něm jistotu!“
V této situaci ukazuje Farský na Ježíše, na toho Krista, kráčejícího cestou utrpení a oběti za druhé. Ukazuje ale také na Ježíše učitele a uzdravovatele, který napomáhá životu svým slovem a jednáním. Farský v Postile říká: „Ježíš jde napřed a podniká odhodlání nejtěžší, smrtelné, protože poznává svoji cestu k Bohu. Až dosud šel cestou všedních skutků, a těmi všedními skutky přebýval v jednotě s Bohem, ano více: v těch jeho všedních skutcích byl Bůh sám – věčný živý Zákon všehomíra, kterým on se řídil. Jenže jak vypadá Bůh? Tak vypadá, jak vypadají skutky toho, kdo žije dle něho, Ježíš žil věrně podle vůle Boží, jak ji svým svědomím poznával, žil spravedlivě, poctivě, každému činil dobře – hle, takový jest Bůh. Učedníci chtějí, aby jim ukázal Boha. A on jim jej již ukázal svým životem. Kdyby si bedlivěji všímali jeho života (říká Farský), znali by i Boha, protože on žije Bohem a v Bohu, a Bůh žije tudíž v něm“ (s. 239). Ježíš jako viditelný, na zemi žijící člověk, dává poznávat svým jednáním neviditelného Boha Otce. Bůh je poznatelný skrze lidské jednání, skrze skutky plynoucí z lásky. I od učedníků se žádá, aby se prokazovali takovým jednáním. Ježíš oslovuje učedníky: „Amen, Amen, pravím vám, kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím.“ Karel Farský kladl důraz na skutky, na praktické křesťanství, na křesťanský život ve skromnosti a služebnosti. Své církvi a každému z nás adresuje apoštolský vzkaz: „Jednejte podle mého příkladu, jako já jsem jednal podle příkladu Kristova.“
Sestry a bratři, slyšíme z Písma o věčném Otcově domě – o jediném Hospodinově chrámu s nespočtem příbytků pro učedníky všech dob i míst. Tento chrám nevybudoval žádný člověk, nepatří žádné církvi, ale zřídil ho sám Hospodin (Žd 8,2). V pochybnostech, těžkostech, složitostech a zápasech v pozemské církvi jsme tak posilováni nadějí z Božího slova i příkladem svědků, jakými byl právě Karel Farský. On nám i dnes vyznačuje jedinou spolehlivou cestu a způsob našeho každodenního jednání v Ježíšově lásce, když ukazuje na toho, který říká: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Amen.

      Tomáš Butta  patriarcha


 



Tomáš Butta

Ivo Vacík publikováno: 22.05.2007 05:02 zobrazeno: 3083x