WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

7. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Př 3,1-7 Komenského škola víry a vědění

16.04.2016

Kázání při bohoslužbě k J. A. K. u příležitosti 400. výročí jeho ordinace bratrským knězem - Zlín - 16. duben 2016

Sestry a bratři,

k dnešní příležitosti připomenutí Jana Amose Komenského při 400. výročí jeho přijetí bratrské ordinace na kněze roku 1616 se přiléhavě hodí vyslechnuté čtení z knihy Přísloví 3. kapitoly. Myslíme na Jana Amose Komenského jako na bratrského kněze, kazatele Božího slova, starostlivého biskupa, ale také jako na učitele působícího v mnoha zemích a národech. Ve starozákonní knize Přísloví, kterou se Komenský také inspiroval, je obsažen velmi silný motiv učení. Vystupuje zde učitel – otec, který učí svého žáka jako syna. „Můj synu, na mé učení nezapomínej“ (v. 1).

Co všechno se musí člověk během svého života učit! Od svého dětství se učíme v rodině, následně ve škole, jako věřící se učíme v církvi, podstupujeme různé formy životního vzdělávání. Člověk v každém věku má být otevřen poznání a možnosti něčemu novému se naučit a osvojit si potřebné dovednosti. Učením jsme jako lidé utvářeni, formováni. Co všechno se musíme v životě naučit! Ale také co všechno se nenaučíme! A co všechno, co jsme se naučili, zase zapomeneme! Učitel podle knihy Přísloví – a mohl by to být právě i Komenský – připomíná svým žákům, každému z nás: „Můj synu, má dcero, na mé učení nezapomínej“. Na něco, čemu se učíme, nemáme zapomenout nikdy. I kdybychom mnohé pozapomněli z toho, co jsme se kdy učili a dověděli, na jedno nemá žák ve škole víry zapomenout. A to je milosrdenství a věrnost. „Ať tě nikdy neopustí milosrdenství a věrnost. Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce“ (v. 3). Ve starověku se ve škole užívaly hliněné tabulky, na které psali žáci texty, které si měli zapamatovat a osvojit. Dnes se užívají jiné pomůcky pro zachycení potřebných informací, jako je paměť počítačů a tablety. Způsoby zachycování informací se mění, ale to podstatné má být uloženo a zapsáno v našem srdci. A to je právě milosrdenství a věrnost. Milosrdenství to je vztah vůči druhým lidem a věrnost je vztahem vůči Bohu. Ve škole víry se totiž stále učíme milosrdenství vůči druhým lidem a trvalejšímu hlubšímu vztahu k Bohu, který je založen na důvěře a úctě. K tomu vedl ve své době a vede svým odkazem a dílem nás i dnes právě Komenský. Tomu se musíme stále učit a toto učení samotného Ježíše naplňovat. Jestliže je člověk naplněn milosrdenstvím a láskou, a jedná tak i navenek, a jestliže žije vztahem důvěry, víry a věrnosti vůči Bohu, tak dojde podle knihy Přísloví ocenění: „Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských“.

Jan Amos Komenský nalezl milost v Božích očích. Celý jeho život, i když dramatický a bolestný, byl prostoupen Boží milostí. Ale došel Komenský také uznání? A to i uznání od lidí? Můžeme říci, že ano, avšak do jisté míry. Pro své vzdělání a schopnosti byl velmi oceňovaným mužem ve své době v mnoha zemích Evropy. Ale nikoli ve své vlasti. Tu musel pro svoji víru opustit. I na něm se naplňují Ježíšova slova: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti“. Komenský však všechno, co činil, nedělal rozhodně pro nějaké povrchní uznání. Jestliže člověk touží po lidském uznání, ocenění, aby byly patřičně vyzdviženy jeho zásluhy a vědělo se o nich, pak je to povrchní a nesprávný motiv našeho usilování. Komenský vše, co činil, dělal proto, aby naplnil dobrou Boží vůli. Komenský vedl a vede své žáky k poznání, k rozvíjení znalostí vědomostí. Vede k rozumnosti v úsudku a jednání, přivádí k hluboké a nevyčerpatelné studni moudrosti. Ale rozhodně ne k takové rozumnosti a moudrosti, kdy člověk spoléhá jen sám na sebe (Př 3,7). Neboť naše lidské vědění a posuzování je jen částečné, omezené a nedokonalé. Jak to vyslovuje Komenský: „Konec vědění není lidem dopřáno. Nikdo totiž není dokonalý v žádné vědomosti. Dokonalosti a vrcholy má opravdu jen jediný – totiž Bůh“ (Věječka moudrosti). Pravá moudrost spočívá podle Komenského v důvěře v Boha. To prokázal Komenský v celém svém životě a k tomu vede svým dílem a bohatým duchovním odkazem i nás své žáky přes staletí. „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svou rozumnost nespoléhej“.

Toto je výzva k hlubší důvěře, kterou žil i Jan Amos Komenský.

Ačkoli rozvíjel své poznání, vědomosti a schopnosti v nebývalé míře, přesto byl mužem důvěry v Boha. I nás zve tento bratrský kněz a biskup do Ježíšovy školy pravého poznání a pokorné víry. Amen.   

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 09.05.2016 01:45 zobrazeno: 415x