WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Čtvrtá neděle postní (Laetare)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

28. března
VIVAT COMENIUS

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mt 26,69-75 Jeronýmův příběh zapření a odváženého vyznání

29.05.2016

Kázání k 600. výročí mučednické smrti M. Jeronýma Pražského v kostela sv. Václava v Praze na Zderaze - 29. květen 2016

Sestry a bratři,

„Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus“ (1 K 3,11). Křesťanská církev v každém čase stojí na tomto pevném a spolehlivém základě společné víry. Církev však také vyrůstá ze svědectví apoštolů a mučedníků. Na začátku křesťanství jsou to především dva apoštolové, kteří oba zemřeli mučednickou smrtí – apoštol Petr a apoštol Pavel. Také na počátku středověké husitské církve – církve podobojí stojí dva mučedníci – Mistr Jan Hus a Mistr Jeroným Pražský. Oba dva byli odsouzeni a popraveni během Kostnického koncilu. Tragičnost této události před 600 lety spočívá v tom, že soudci i odsouzení byli věřící křesťané. Je to pro nás bolestné historické varování a současně živá výzva ke vzájemnému a otevřenému hledání Boží pravdy a pravé jednoty církve založené na lásce Ježíše Krista.

Mistru Janu Husovi byla a je věnována značná míra zájmu a pozornosti, Oproti tomu je Mistr Jeroným „tím druhým“. Nejen ve veřejnosti, ale i v církvích, hlásících se k odkazu reformace, je méně známým.

Právě letošní 600. výročí je pro nás příležitostí se s touto osobností českých dějin a reformace blíže seznámit a uctít tak důstojným způsobem Jeronýmovu památku. Činíme tak v Praze na Novém Městě, přímo tam, odkud pocházel, i v německé Kostnici, kde byl jeho život ukončen a dovršen.

Jan Hus a Jeroným Pražský si byli názorově i životně velmi blízcí. Oba dva studovali i učili na pražské univerzitě. Když slyšíme Jeronýmovy výroky o nejvyšší neporazitelné Pravdě, o svrchovanosti Písma svatého i o Johnu Wiclifovi a jeho spisech, tak nám může připadat, že je vyslovil Jan Hus. Oba dva se shodně v Kostnici hájili, že nejsou kacíři, ale naopak pravověrní křesťané. Zdůrazňovali, že vystupovali jen proti takovým kněžím, jejichž slova a životní styl neodpovídají slovům a jednání Ježíše Krista.  Oba viděli významnou hodnotu ve svědomí, podle kterého je nezbytné se rozhodovat, aby člověk obstál před druhými, před sebou samým i před Bohem. Oba dva velice trpěli, byli vězněni, odsouzeni, měli na hlavě nasazenou kacířskou čepici, a po předání světské moci na stejném místě byli upáleni.

Čím však byl Jeroným odlišným? Co ho charakterizuje. Nejenom to, že nebyl knězem jako Hus, a že byl především laickým intelektuálem - filozofem, který se pohyboval v prostředí středověkých univerzit.

Rysem jeho příběhu je určité zaváhání, zapření toho, pro co žil a o co usiloval. Mistr Jan Hus zůstal pozoruhodně pevný až do poslední chvíle. Jeroným naopak v určité situaci podlehl pod nátlakem středověkých metod a odvolal své přesvědčení. Připomíná nám tak trochu apoštola Petra. Petr přišel ze vzdálené Galileje do Jeruzaléma – centra náboženského života a dění. Když byl Ježíš Kristus v Jeruzalémě nepřáteli zajat a souzen náboženskou i světskou mocí, tak Petr znejistěl a ve své lidské slabosti se k Ježíšovi nepřiznal. Zapřel, že ho zná, a tvrdil, že ho nikdy neviděl.  Jenomže nelze potlačit hlas svého svědomí, neboť se v určité chvíli zase ozve. Nelze zapřít skutečné hluboké přátelství a vtah důvěry, neboť tvoří významnou hodnotu života. Nelze zapřít Boha, i když se ho snažíme vytěsnit ze svého života a jednat tak, jako by nebyl. On nám dává různá znamení, aby se připomenul. Petrovi jeho zapření a selhání připomenul hlas kohouta. Jeronýmovi to připomenul obrazně řečeno „hlas husy“, který nelze umlčet.

Jeroným viděl jako důležité v životě vzdělání a moudrost. Říká, že jestliže někdo zbohatne, tak je to tím, že má štěstí, jestliže je někdo urozený, tak je to kvůli rodičům, když je někdo krásný, tak má pomyslet na to, že krása pomine, ale učenost a moudrost zasluhují skutečné uznání.

Sám byl také Jeroným charakterizován jako „muž učený a výmluvný.“ Jenomže i přes velké znalosti, vědomosti a schopnosti může člověk někdy přece jen selhat. Jeroným ve své univerzitní řeči zvané „Chvála svobodných umění“ cituje výrok ze Starého zákona z knihy Přísloví „Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane“ (Př 24,16a). Jeroným byl vystaven těžké zkoušce, když prošel krutým vězněním. Kdo by to vydržel? Zdálo se, že byl pod nátlakem vnitřně zlomen, ale nebyl. Sebral nakonec novou sílu k odvážnému vyznání. I my můžeme zaváhat, můžeme někdy selhat, můžeme dělat chyby menší i větší. Může se stát v určité chvíli a situaci, že neobstojíme tak, jak by se na nás jako věřící křesťany slušelo. Důležité je ale zase povstat a prožít Boží milost. Tuto Boží milost prožil i apoštol Petr při svém obrácení, a také Mistr Jeroným, který i přes zaváhání zůstal věrným Kristu a jeho pravdě evangelia i svému příteli z mládí Mistru Janu Husovi.

Sestry a bratři, dokud žijeme, trvá stále naděje, že můžeme i přes všechna naše selhání a zapření vždy znovu vstát, napřímit se a být posíleni a povzbuzeni novou silou Boží milostí. S pohledem na Kristovy svědky kéž můžeme také my věrněji zápasit o hodnoty, které obstojí v každém čase a obstojí i před věčností. Amen.  



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 30.05.2016 11:08 zobrazeno: 281x