WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Čtvrtá neděle postní (Laetare)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

28. března
VIVAT COMENIUS

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mt 17, 24-27 Chrám projevem vděčnosti a dobrovolnosti

11.06.2016

Kázání k 80. výročí Husova sboru v Čelákovicích - 11. červen 2016

Sestry a bratři,

přestože většina lidí v naší společnosti se k žádné církvi nehlásí, přesto jsou lidé přitahováni stavbami kostelů a projevují svůj zájem o historické stavby z dávné doby, ale i o novější stavby z doby nedávné. Proběhla „Noc kostelů“ – velmi úspěšná akce, která přilákala velké množství lidí – poutníků a zájemců o církevní stavby a architekturu i zajímavý program. A my slavíme dnes „den kostela“, konkrétně tohoto Husova sboru v Čelákovicích.

K této příležitosti jsme četli dva oddíly z 1. knihy Paralipomenon – letopisů či kronik. Tato biblická kniha spolu s druhou knihou stejného názvu je taková obsáhlejší kronika. Tato starobylá kronika dokládá řadu událostí a také dosvědčuje postup stavby velkolepého chrámu v Jeruzalémě. Jeho stavbu připravoval král David a král Šalomoun ji dokončil – v kronikách našich náboženských obcí, které byly od počátku pečlivě vedeny, se vyskytují zprávy o aktivním faráři – budovateli, o radě starších, která nesla stavbu na svých bedrech, je zaznamenáno jméno stavitele, stavební firmy i jména dárců a podporovatelů. Bývají uvedeny i konkrétní částky, kterými, kdo přispěl na stavbu kostela. Ve starozákonní kronice se dovídáme, že David shromažďoval materiál na stavbu chrámu. Ale on nebyl tím, kdo měl uskutečnit vlastní stavbu, ale jeho úkolem bylo vykonat přípravu. Co je podstatné sdělení z Bible, že vše bylo shromážděno dobrovolně. David dal dary sám a pak dávali i ti, kteří stáli v čele lidu, i lid sám předával své dary na chrám. Na celé té události stavby Jeruzalémského chrámu a její přípravy je pozoruhodná dobrovolná obětavost lidí. Davida překvapilo, jak lidé měli otevřené srdce i dlaně. Naše sbory vznikaly také z velké obětavosti věřících. Za každou stavbou – i za tímto sborem jsou ti, kteří se něčeho ze svého zřekli, kteří něco obětovali a činili tak dobrovolně. Dobrovolnost znamená udělat něco z dobré vůle. Není to z nějakého donucení nebo příkazu či nátlaku a vymáhání či vydírání. Dobrovolné obětování znamená, že to není konáno z vypočítavosti, s úmyslem mít z toho nějaký prospěch. Něco dám, abych zase dostal. Znamená to, dát něco, aniž z toho cokoliv budu mít. Boha nelze podplatit ani si koupit jeho přízeň a vymoci nějakým darem. Má to být projev dobré a nezištné vůle. Je to výraz naší vděčnosti. Vždyť každý lidský dárce je předem obdarovaný Bohem. Bůh dává dříve nám, než dáváme my. Král David se modlí k Bohu – jedinému Hospodinu a touto jeho modlitbou prostupuje výpověď, že Bohu patří vše. Od něho pochází vše. On nám dává mnohé, a to, co získáváme, máme od něho. To je pohled víry – uvědomovat si, že to, co máme, co nám patří, co shromažďujeme, s čím nakládáme, ať již je to hodně nebo málo, je nám jen svěřeno. A my dáváme jen nepatrný zlomek toho, co nám dává Bůh. V naší liturgii v modlitbě vyznáváme: „Bože, nemáme nic, co bychom ti mohli darovat, vždyť všechno, co máme, pochází od tebe.“ Vše patří Bohu a Kristu – svět, příroda. On nám dává mnohé dary a schopnosti, on nám dává i čas. Z těchto darů hmotných i nehmotných máme být schopni něco obětovat Bohu, jako toho byli schopni věřící židé v době krále Davida, jako toho byli schopni ti, kteří připravovali stavbu tohoto sboru k poctě Božího jména i ve 20. století a k paměti Kristova svědka Mistra Jana Husa.

Právě Mistr Jan Hus říkal, že církev není jen stavba, ale sbor – ve smyslu shromáždění a společenství věřících. Nejde totiž jen o stavbu, jakkoliv je zázemím a viditelným znamením církve vzhledem k vnějšímu světu. Jedná se předně o lidské srdce, o naše nitro, o duchovní střed našeho bytí. David se modlil za shromážděné lidi, aby si Bůh jejich srdce připravil pro sebe. Skutečným chrámem Božího Ducha je naše lidské srdce. Jak se zpívá v jedné z písní v našem Zpěvníku: „a v srdcích našich chrám svůj měj“ (Zpěvník CČSH, č. 194)

Do srdce máme přijmout Krista, jeho lásku, jeho pokoj, který až do hloubky má naplňovat naše nitro. Dokud jsou zde lidé s otevřeným srdcem pro Boží slovo, kteří přicházejí sem do tohoto kostela, má tato stavba svůj pravý smysl. Kéž i naše budování tohoto hmotného chrámu, ale i neviditelného chrámu našich srdcí, je projevem naší stálé vděčnosti a dobré vůle. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 04.07.2016 05:14 zobrazeno: 254x