WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

16. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. září
Koncert

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Jk 3,13-18 Moudrost a rozumnost ve studiu a životě

12.10.2016

Kázání na zahájení studentských bohoslužeb v Husově sboru Praze – Vinohradech - 12. říjen 2016

Sestry a bratři, vážení pedagogové a studenti,

k zahájení studentských bohoslužeb v novém akademickém roce jsem zvolil čtení z listu Jakubova. Apoštol Jakub nám klade otázku: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný?“ Spojitost moudrosti a rozumnosti se v Písmu často vyskytuje. První dva jmenované dary ze sedmi darů Ducha svatého jsou právě moudrost a rozumnost (srov. Iz 11,2). Tradičně se rozlišuje moudrost jako porozumění Božím věcem a rozumnost jako porozumění lidským věcem. Teologie vyžaduje obojí – moudrost i rozumnost. Spojuje poznávání a porozumění Božím i lidským záležitostem.

Studium teologie je náročné a hlubší věnování se tomuto oboru vyžaduje zvláštní vnitřní povolání. Ani dnes toto studium není zcela běžné. Proč se člověk má pro takové studium rozhodnout? Proč by v něm měl setrvat? Proč by se mu měl trvale a celoživotně věnovat? Studiu brání různé překážky, které způsobí, že člověk v něm nesetrvá a dá přednost něčemu jinému. Někdo však od jiného oboru, který si vybral, přejde k teologii. A někdo zase naopak, kdo původně se chtěl zabývat teologií, se za čas rozhodne pro zcela jiný obor. Někdo by se hned chtěl věnovat službě v církvi, ale nepostoupí hlubší a náročnější studium, které je nezbytné. Jiný se věnuje sice studiu, ale zase nedospěje ke službě v církvi a zůstává tak ve světě teorie bez vztahu k životu a zápasům církve.

Studium teologie je zaměřením určitým směrem, zaměřením směrem k Bohu. Je zaměřením a soustředěním se na Ježíše Krista. Od něho se učíme, z jeho slova, z jeho přístupu k lidem, z jeho životního postoje. Při studiu teologie máme být stále otevřeni Božímu Duchu – jeho světlu v našem tápání, jeho plnosti v naší prázdnotě, jeho moudrosti v naší nerozumnosti. Středověký bohoslovec a mystik Bonaventura to vyjádřil takto: „Ať se nikdo nedomnívá, že mu stačí čtení knih bez Ducha svatého, spekulace bez zbožnosti, zkoumání bez úžasu, nahlížení bez obdivné radosti, píle bez úcty, vědění bez lásky, poznání bez pokory, studium bez Boží milosti a bádání bez Bohem vlité moudrosti.“

Člověk, který je povolán ke studiu teologie, je studentem celý život. Celý svůj život je žákem a učí se.

Karl Barth říká, že každý učitel byl žákem svých učitelů, a ti měli zase své učitele, a tak jde nedohledná řada učitelů a žáků až k těm učitelům, kteří byli žáky těch, kteří byli svědkové a současníky samotného Ježíše a učili se přímo od něho. V učiteli, který byl žákem, i v žákovi, který se stane učitelem, se má zrcadlit Učitel Ježíš. Ten, který říká: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ Máme tak možnost slyšet ozvěnu Kristova hlasu, která se nese staletími až k nám. Máme tak možnost spatřovat obraz s rysy Kristovy tváře v našich učitelích.

Kristus je totiž tím nejlepším učitelem. On je i nejvyšším knězem, který přinesl oběť za nás. On je i pravým pastýřem, projevující trpělivě svůj vztah lásky k nám. Máme tento příklad Ježíše – učitele, kněze a pastýře napodobovat rozjímáním nad Božím slovem, životem modlitby a liturgie a ve službě lásky druhým.

Církev očekává nové služebníky. Někdo se zdráhá a drží si odstup. Někdo jiný by rád do duchovenské služby v církvi vstoupil, ale scházejí mu některé předpoklady. Někdo se necítí hoden a přitom k tomu předpoklady má, jiný se cítí naopak sebejistý, ale zkoušky prověří jeho víru a schopnosti.

Kristova věc v tomto světě vyžaduje dobře připravené duchovní pro nesnadnou službu v církvi. Církev potřebuje jak „dělníky evangelia“, tak i odborně vzdělané teology, kteří se ponořují do hlubin Písma svatého a tradice a vynášejí cenné poklady víry pro orientaci v přítomné době.

Apoštol Jakub hovoří o moudrosti přicházející shůry. Z listu Jakubova můžeme poznávat, co je tato moudrost, přicházející jako dar od Boha. Tato moudrost není jen záležitostí teorie, ale i života. Projevuje se nejen znalostmi a vědomostmi, ale i jednáním.

Moudrost shůry vyžaduje také duchovní zralost, kdy člověk je vnitřně očišťován a posilován, aby překonával v sobě hořké pocity závisti, nevraživosti, chlouby a neupřímné přetvářky.

Moudrost shůry se projevuje tichostí a mírností. To je v duchu Ježíšových blahoslavenství i ve spojitosti s jeho výzvou: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ V tomto postoji soustředění se na Ježíše a jeho slovo, ve ztišení a pokoře srdce se nám otevírá Boží tajemství.

Kéž vás Bůh provází ve studiu i životě a dává vám hojnost své moudrosti. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 31.10.2016 04:45 zobrazeno: 314x