WebArchiv - archiv českého webu
Hus 2015 Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Pátá neděle postní (Judica)


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

28. března
VIVAT COMENIUS

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Poznámky ke vztahu CČSH k reformačnímu dědictví

26.11.2016

Charakteristika Církve československé husitské je vystižena v tzv. pojmovém určení, které nacházíme ve věroučném dokumentu Základy víry CČSH a právním dokumentu – Ústavě CČSH. „Církev československou husitskou tvoří křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v Písmu a podání starokřesťanském, a jak je dosvědčen hnutím husitským, českobratrským a dalším úsilím reformačním.“ Z tradic je výslovně uvedena starokřesťanská a pak proudy české reformace – husitství a Jednota bratrská. Současně pokračuje formulace: „…a dalším úsilím reformačním.“ Zde se nabízí dvojí možný výklad. Buď se může jednat o reformaci světovou navazující na českou reformaci. Ale je možné myslet i na obnovné a reformní snahy uvnitř Římskokatolické církve spojené s modernismem, ze kterého Církev československá husitská na počátku 20. století historicky vznikla.

Určující duchovní tradicí pro CČSH je „česká reformace“, jak to bylo vysloveno teologem Karlem Statečným na 1. sněmu v roce 1924 v hesle „dokončit reformaci českou“. Bylo to míněno ve smyslu navázat na domácí reformaci, která byla v 17. století násilně přerušena a potlačena v pobělohorské době nástupem rekatolizačního úsilí. Duchovní spjatost s českou reformací můžeme sledovat v Provolání z 10. ledna 1920 přihlášením se nové církve k Janu Husovi a Českým bratřím, a toto specifické reformační sebeuvědomění církve našlo své zřetelné vyjádření v upřesnění názvu „husitská“ na 6. sněmu v roce 1971.

Vůči Martinu Lutherovi a německé reformaci, jakkoli byla její významnost v dějinách Evropy a lidstva historiky CČSH pozitivně viděna, existovaly v Církvi československé husitské možné výhrady a překážky vůči této tradici. Mohli bychom stručně říci, že tyto výhrady byly trojího charakteru: 1) národnostní, 2) politické a 3) věroučné.

Církev československá husitská se od počátku formovala silně jako církev národní se zřetelem na češství a vlastenectví. V tomto byla důležitá postava reformátora Jana Husa jako představitele národní kultury a českého křesťanství. Martin Luther byl však spojen s němectvím, a proto mu zřejmě nebyla věnována větší pozornost.

Politické hledisko v poměru k Lutherovi se projevilo v období před druhou světovou válkou a souviselo s nástupem nacismu. Tehdy nacionalismus vítězil nad univerzálními hodnotami křesťanství a luterská tradice byla pro tyto cíle zneužita v rozporu se samotným Lutherem.

Třetí důvod je věroučný, neboť Církev československá husitská vychází přece jen z jiných teologických předpokladů, než je tomu v případě světové reformace a protestantismu. Čerpá z duchovního a myšlenkového dědictví „před-reformačního“ či přesněji z domácího českého reformačního prostředí, které bylo více zakotveno v katolické tradici a bylo představováno především Janem Husem. A pak také nová církev vyrůstá z katolického modernismu a nikoli z protestantismu. Ve věrouce a teologickém myšlení je tedy zřejmá větší vyváženost poměru zákona a evangelia, víry a skutků, milosti a přirozenosti, víry a rozumu, Písma a tradice. I přesto, že si CČSH uchovává svá věroučná specifika, nelze nevidět zejména z doby po 2. světové válce vliv moderní protestantské teologie v učení naší církve, zejména v tzv. teologii Božího slova, představované Zdeňkem Trtíkem, Jindřichem Mánkem, Otto Rutrlem a dalšími. V této biblické orientaci se projevil zřetelný vliv reformačních teologů Martina Luthera a Jana Kalvína s důrazem na Boží slovo a jeho zvěstování prostřednictvím teologie Karla Bartha, Emila Brunnera a dalších v učení a kazatelské praxi Církve československé husitské vyrovnávající se s liberalismem a ateismem. Navíc existuje silné vnitřní souznění mezi christocentrismem Martina Luthera i trvalým důrazem Církve československé husitské na autoritu Ježíše Krista. Živý Ježíš Kristus dosvědčený Písmem a jeho svědky byl normou církve i společnosti v 15. století, v 16. století a je jí i v naší době.

Nyní se pokusím naznačit, jaká je kladná recepce reformačního dědictví v Církvi československé husitské. Mohli bychom říci, že Martin Luther v CČSH je kladně přijímán z hlediska: 1) historického, 2) spirituálně-kulturního a 3) ekumenického.

Význam Lutherův je z hlediska dějinného vývoje nepopiratelný. Jistým způsobem jeho vystoupení a zápas potvrzují postoj Husův a rehabilitují snahy české reformace. Zajímavé téma je Hus a Luther, které zpracovali historikové Amedeo Molnár v knize Na rozhraní věků, Cesty reformace a Zdeněk David ve své knize Nalezení střední cesty utrakvismu mezi Římem a Lutherem. V aktuálním kontextu Lutherova 500. výročí podal toto téma pozoruhodně historik Petr Moré na německé ambasádě v listopadu roku 2016.

Druhé hledisko je spirituálně-kulturní. Lutherova víra a zbožnost se vykazovaly kulturně tvořivou silou. To se projevovalo v rozvíjení duchovní hudby. Podobně jako v církvích hlásících se k reformaci, najdeme také ve Zpěvníku CČSH písně spojené s Lutherem a písně pocházející z reformačního prostředí Německa, Švýcarska a dalších zemí. Jsou to tyto Lutherovy písně: „Mocný Bože, při Kristově slovu“ (srov. Zpěvník CČSH, č. 185 „Ó veď nás, Pane, v slovu svém“ a č. 116 „Ó Pane, zůstaň s námi jen“), „Je pevným hradem Pán Bůh náš“ (Zpěvník ČCSH č. 7) a „Přej, Bože, pokoje nám všem“ (Zpěvník CČSH č. 191). Ale i písně vánoční jako „Z nebe přicházím samého“ (srov. Zpěvník CČSH č. 219 „Já vyřizuji od Pána“) a velikonoční „Ježíš smrti Přemožitel“ vystihující Pavlovu i Lutherovu teologii ospravedlnění a svobodu z víry (Zpěvník CČSH č. 252).

Podobně jako předbělohorský utrakvismus, Jednota bratrská, tak i luterství v našich zemích čekají na hlubší zkoumání a zhodnocení po stránce kulturního přínosu – architektury a umění. Významným počinem byla výstava v roce 2010 a publikace s názvem „Umění české reformace“. 

Lutherovy obrazy mezi svědky Páně nacházíme v interiérech kostelů a modliteben CČSH jen ojediněle, jako je tomu například v Husově sboru v Turnově, kde v umělecké výzdobě bočních oken spatřujeme vedle Jana Husa, Petra Chelčického a Jana Amose Komenského postavy, jako jsou John Viklef, Martin Luther a Jan Kalvín. Ale ve stejné řadě s nimi je i František z Assisi. Tam, kde CČSH po druhé světové válce přejala kostely a fary německé evangelické církve, zvláště v pohraničí, tam se setkáváme s obrazem Luthera na vitrážích.

Náš kladný poměr k Lutherovi a světové reformaci je dán ekumenickým zřetelem. Udržujeme kontakty s evangelickými církvemi a úzkou spolupráci máme s Anhaltskou zemskou církví, kde v 16. století probíhala reformace pod vlivem Filipa Melanchthona – Lutherova přítele.

Luterství je pro nás zajímavé po stránce liturgické, neboť uchovává více prvků z bohatství bohoslužebné tradice, než je tomu v případě kalvinismu.

Inspirující je pro nás Lutherovo úsilí o křesťanskou výchovu a vzdělávání. Jeho příručka elementárního křesťanského vyučování Malý katechismus je oceňovaná z hlediska didaktického i současnými katolickými odborníky na náboženskou pedagogiku.

Lutherovo 500. výročí chápeme jako možnost blíže se seznámit nejen s Lutherovým příběhem a osobností, ale i s jeho učením a porozuměním Bibli. Reformační jubileum je pro nás příležitostí ke vzájemnému ekumenickému obohacování přes hranice konfesí a národů.

Tomáš Butta

Listopad 2016                                  



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.12.2016 10:47 zobrazeno: 141x