WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

11. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Jr 31,33-34 Svůj zákon jim dám do nitra

Kázání na svátek mistra Jana Husa - červenec 2007 2Tm 3,10-17; Mt 5,17-19

Vážení účastníci bohoslužby v Betlémské kapli, vážení hosté, ekumeničtí přátelé, televizní diváci, rozhlasoví posluchači, sestry a bratři,
jestliže si položíme otázku, co bylo zdrojem Husovy víry a přesvědčení, pak docházíme k jednoznačné odpovědi. Je to Bible. Český reformátor mistr Jan Hus drží v ruce knihu – Písmo svaté. To je často vyjádřeno v dílech umělců – sochařů i malířů. Tím je znázorněno, kde je zdroj duchovních a mravních hodnot, které určovaly celý Husův život. Jan Hus byl přesvědčen, že všechna pravda je obsažena v Písmu, jak píše ve svém spise O církvi (O církvi. Praha 1965, s. 170). Přirovnává Písmo svaté k zrcadlu, kterým bychom měli celý svůj život řídit (O církvi, s. 107).
Bible provází mistra Jana Husa po celý život - od dětství až do posledních chvil, kdy se modlí před svou smrtí žalmy. Platí o něm, že „od dětství zná svatá Písma“ (2Tm 3,15). A přesto až v určité době, v určité chvíli začal chápat, že poselství Bible není dávný příběh z minulosti, ale živé Boží slovo, které se týká každého člověka, současné církve a celé společnosti. Když píše Hus o svém mládí, tak ho zpětně vidí jako dobu, kdy byl velmi lehkomyslný. Rád hrál šachy a často vzplanul hněvem (Listy Husovy. Praha 1901, s. 157). Také jeho motivace stát se knězem byla značně povrchní, neboť si oblíbil kněžské roucho (Listy Husovy. Praha 1901, s. 226). Ale náhle v jeho životě dochází k proměně. Svědčí o tom tato jeho zmínka: „Když jsem Písmu srozuměl“ (Molnár, A.: Hledej pravdu. Jan Hus. V: Na rozhraní věků. Cesty reformace. Praha 1985, s. 12). Bylo mu dáno vstoupit do živého poselství Bible. Byl zaujat Ježíšovým životem a učením. Hus poznává a vyzdvihuje Kristův zákon. Ten platí nad všemi lidskými ustanoveními a je nejvyšší normou nad církví i společností.
 V knize proroka Jeremjáše slyšíme: „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce.“ Prorok Jeremjáš zaslibuje, že přijde doba, kdy bude uzavřena nová smlouva. Nebude již platit ta, která byla uzavřena s otci (v. 32). Starou smlouvou je míněna smlouva uzavřená s izraelským lidem, když vyšel z Egypta. Tehdy dostal Desatero na dvou kamenných deskách jako řád nového života v zaslíbené zemi. Ale ani v nové době nepřestane Boží zákon platit. „Svůj zákon jim dám do nitra,“ praví Hospodin ústy proroka Jeremjáše. A to potvrzuje Ježíš podle Matoušova evangelia, že Zákon platí a nelze z něho něco libovolně škrtat nebo k němu něco přidávat. I jedno písmeno či dokonce čárka by mohla změnit smysl (Mt 5,17-19). Lidské zákony a předpisy se mění, ale Boží zákon vyjádřený v Desateru ve svém základě zůstává stále stejný a neměnný. A to jak jeho náboženská část – tedy první deska, tak i mravní část – druhá deska. Boží Zákon byl napsán na kamenné desky, máme jej vytištěný v Bibli (dokonce na dvou místech), mnozí jej znají celý zpaměti nebo si alespoň vybaví některé přikázání, a přesto lidé podle toho nejednají a nežijí. Kde je chyba? – Není chyba v zákoně, ale v lidech. Pokud je Boží zákon, Boží přikázání, Boží vůle pro nás jen něco vnějšího, někde napsaného, pak to nemá svou účinnost. Je velmi potřebné znát tento Boží zákon, učit se mu, seznamovat s ním druhé. To činil i mistr Jan Hus, který napsal i podrobný výklad Desatera s dobovými aktualizacemi. Ale sám o sobě napsaný zákon změnu k lepšímu nepřinese. Jak řekl Dietrich Bonhoeffer: „Opakováním přikázání se zatvrzení člověka neprolomí.“ 
 Proto prorok Jeremjáš mluví o nové smlouvě, která nebude jen někde mimo nás napsaná, ale která bude v nás, v našem nitru, v našem srdci. Ježíš přichází a naplňuje proroctví Jeremjáše. Naplňuje Zákon svou láskou. Naplněním celého zákona je láska – láska k Bohu a k bližnímu. Tak to chápe i mistr Jan Hus. Ve svém výkladu Desatera říká: „A tak v lásce k Bohu a v lásce k člověku záleží všechna přikázání a je naplněním všech proroků i zákona. Závěrečné završení, pro které všechny věci jsou v Písmu napsány, je láska k Bohu a láska k člověku, protože podle apoštola Pavla je naplněním zákona láska. Proto věz, že všechna přikázání jsou mnohá a jedno; mnohá v rozdělení, ale jedno v kořenu, jímž je láska“ (Opera Omnia. Výklady. Praha 1975, s. 126). Ježíš nevytváří nové podrobné psané předpisy, ale mění lidská srdce. Přikázání Starého zákona – Desatero zniterňuje a staví nás do přímé odpovědnosti vůči Bohu. Ježíš svou láskou působí na lidská srdce a má schopnost je proměňovat. Jestliže má člověk Boží zákon ve svém srdci, pak to, co si Bůh přeje, přijímá za své. Jestliže milujeme Boha, pak toužíme po společenství s ním v den Páně. Jestliže máme vztah lásky k člověku, pak mu nevezmeme něco, co mu patří, nemluvíme o druhém s neúctou a podobně. „Láska neučiní bližnímu nic zlého“ (Ř 13,10).
Předpokladem takového jednání je hluboký vztah k Bohu a jeho poznání, jak slyšíme z úst proroka Jeremjáše: „Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich.“ Týká se to lidí bez ohledu na postavení ve společenském žebříčku – podle míry odpovědnosti. Současně to můžeme vztahovat i na věkové skupiny – na děti – ty nejmenší i na dospělé. Mistr Jan Hus zasvětil svůj život šíření poznání Boha a jeho zákona na základě Bible. Hus s Biblí v ruce - to je symbol pro nás. On bral skutečně do rukou pravidelně Bibli. Zde v Betlémské kapli podle ní řadu let kázal. Šířil tak její obsah mezi všechny vrstvy národa. Položme si otázku, jak je to s námi? Jaké místo má Bible v našem životě? Jsou lidé, kteří nikdy do rukou Bibli nevezmou. Jsou jí nedotčeni. Jejich život se ubírá jiným směrem a Ježíšovo slovo života se k nim nedostane. Druzí po Bibli sice sáhnou, ale po krátkém čtení ji zase odloží. Jejich cestě za pravdou chybí vytrvalost. Jsou další, kteří mají v rukou Bibli často. Otevřou ji vždy pohotově v příslušné kapitole. Znají dokonce i verše zpaměti. Na všechno mají hned odpověď. A přece to může být až příliš zjednodušená cesta k pravdě. Někteří si vybírají jen něco a upravují si ji podle svých názorů. Jiní ji drží s velkou jistotou, neboť mají pravdu pevně ve svých rukou. K této knize máme přistupovat jako mistr Jan Hus s úctou a pokorou. Pravda je nad námi, my ji nevytváříme, my ji neurčujeme. Ona přece platí i tehdy, i když ji nerespektujeme, i když ji nebereme vážně. Vybavuje se mi socha mistra Jana Husa od sochaře Františka Bílka. Nachází se v našem sboru v Litomyšli. Také v tomto případě má Hus v rukou Bibli, ale on ji tiskne k srdci. Umělec přesně vyjádřil to, o co jde. Pravda Písma má být vtištěna do srdce člověka a spojena s Kristovou láskou. To je velké zaslíbení proroka Jeremjáše: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce.“ Kéž se toto zaslíbení naplňuje i na nás, jako se naplnilo na Betlémském kazateli, kterého dnes vděčně připomínáme. Amen.


    Tomáš Butta
    patriarcha



Tomáš Butta

Ivo Vacík publikováno: 10.07.2007 12:11 zobrazeno: 3041x