WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

7. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

J 19,10b – 11 Ježíš vyslýchán Pilátem

14.04.2017

Kázání na Velký pátek v kostele sv. Václava v Praze 2 - na Zderaze - 14. 4. 2017

Sestry a bratři,

vyslechli jsme pašije podle Jana. V tomto svědectví o Ježíšově utrpení v podání evangelisty Jana je podrobně vylíčeno setkání Piláta – římského vládce s Ježíšem. Není to přátelský rovnocenný rozhovor, ale soudní výslech. Tak jako je pro Janovo evangelium charakteristické, i zde je Ježíš představen jako svrchovaný a vítězný Pán. Je tím, kdo má duchovní převahu a svrchovanou autoritu, jakkoliv se setkává jeho setkání s mocí tohoto světa v osobě Piláta. Z tohoto obsažného rozhovoru či výslechu Ježíše ze strany Piláta se zaměříme na samotný jeho závěr, na poslední věty tohoto rozhovoru. Pilát, když viděl, že již Ježíš mlčí a neodpovídá, řekl mu: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit a mám moc tě ukřižovat? „Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu“.

Tento rozhovor se odehrál v Pilátově paláci v Jeruzalémě a v čase před polednem (J 19,14), nedlouho před tím, než byl Ježíš ukřižován. Pilát se opírá o své mocenské postavení. „Říká Ježíšovi: „Mám moc ...“  „Tady rozhoduji já.“   „Mám nad tebou navrch“. Pilát dává zřetelně najevo, že má nad Ježíšem moc. – Jsme ve svém životě závislými na rozhodování politiků a úředníků, kteří mají moc rozhodovat, ať chceme nebo nechceme. Lidské osudy ovlivňují ti, kteří mají postavení a mohou o mnohém rozhodnout, ať již je to místní politik nebo představitel velmoci. Jejich rozhodnutí mají vždy značné důsledky a následky. Kam až sahá moc vládců a vysoce postavených lidí? Jedna věc je moc a druhá vliv, jedna záležitost je postavení a druhá ovlivňování událostí. Pilát měl moc, ale neměl dostatečný vliv, jak se později ukázalo. Byl pod silným tlakem jiných a nedokázal mu čelit. Nakonec rozhodl jinak, než o čem byl sám vnitřně přesvědčen. Ježíš mu však jeho odpovědnost připomíná: „Žádnou moc bys neměl, kdyby ti nebyla dána shůry“. Jakákoliv moc a postavení v tomto světě jsou jenom propůjčeny. Ono Ježíšovo slovo „shůry“ odkazuje k Bohu, kterému jsou všichni vládci odpovědni (Ř 13,1), jak je to vyjádřeno v knize Moudrosti: „Nuže slyšte, králové, mějte rozum, poučte se, soudcové končin země. Naslouchejte, kdo ovládáte davy, a pyšníte se množstvím pronárodů. Vždyť moc vám byla dána od Hospodina a vládu vám svěřil Nejvyšší. On ověří vaše skutky a přezkouší záměry. Měli jste sloužit jeho království, ale nebyli jste správnými soudci ... ( Mdr 6, 1-11). Ten, kdo má skutečnou moc, je Bůh. On ji lidem pouze propůjčuje. Moc je spojená vždy s odpovědností. Tuto odpovědnost měl i Pilát. Neměl rozhodovat, jak chtěl on sám nebo někdo jiný, ale měl rozhodovat podle práva. Nebyl v záviděníhodné situaci, neboť byl pod silným tlakem těch, kteří stáli venku před palácem. Pilát se stal víc závislým na lidech, na nátlaku davu, než na svém svědomí a rozhodování podle práva a spravedlnosti. Rád by Ježíše propustil, chtěl být na jeho straně, ale neměl k tomu sílu. Bál se nepokojů, bál se o svoji kariéru, bál se, že na něho bude poslán do Říma stížný dopis, že není „přítel císaře“. Bál se všeho možného jen ne Boha a jeho spravedlivého soudu, a tím se provinil proti Ježíšovi. My často posuzujeme politiky a jejich rozhodování velmi snadno. Jiná věc je ovšem přijmout odpovědnost, být v jejich situaci a na jejich místě. Pro křesťany platí závazek modlitby za vládce, jak je to vyjádřeno v 1. listě Timoteovi: „Na prvním místě žádám, aby se konaly modlitby za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc ...“ (1 Tm 2,1-2).  Ježíš říká, že na Pilátovi neleží jediná a hlavní vina. To je vyjádřeno výrokem: „Proto ten, kdo mně tobě vydal, má větší vinu“. Zpravidla se uvažuje v této souvislosti o Jidášovi nebo dokonce o židovském národu. Pravděpodobně se jedná o saduceje (J 18,35. 19,6) a konkrétně o velekněze Kaifáše. Ten se postaral o to, aby Ježíš byl odveden před Piláta (J 18,27-28). V každém případě jde o odpovědnost zcela osobní. Každý se rozhoduje sám za sebe, podle svého svědomí a před tváří Krista.

Pašijový příběh se dotýká dějin, dotýká se každého z nás. Nevíme, kde bychom byli my, kdybychom nežili v této době, ale v roce 30. Byli bychom někde mezi davem nebo mezi rozprchlými, zklamanými a strachujícími se učedníky? Nebo bychom se věnovali práci na poli a bylo by nám jedno, že někde se děje někomu veliká křivda a nespravedlnost? Nebo bychom došli až pod kříž a setrvávali u trpícího Ježíše s těmi nejvěrnějšími? Žijeme však v té době, ve které žijeme. I do našeho času dopadá stín Kristova kříže. Za ním však smíme tušit světlo vítězné Boží lásky. Tato Boží láska v Kristu přemáhá a odpouští nás lidský hřích a kříž je tak stálým zdrojem nevyčerpatelné Boží milosti. Kéž toto poselství Velikonoc přijímáme vděčnou vírou. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.06.2017 02:53 zobrazeno: 45x