WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

7. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

1 Pt 1,3-9 Přes zármutek zkoušek k velikonoční radosti

23.04.2017

Kázání na 1. neděli po Velikonocích - 23. 4. 2017

Sestry a bratři, slavili jsme a prožívali minulou neděli Velikonoce. Ústředním motivem je poselství o Kristově zmrtvýchvstání. Tato zpráva byla od počátku předávána ve vyprávěních a svědectví očitých svědků, kterými byly první Ježíšovi učedníci, ženy i muži. Vyprávění shromáždili a sepsali evangelisté, kteří je tak v Bibli uchovali i pro budoucí čas.

Důležitým svědectvím o Kristově vzkříšení jsou také starokřesťanské hymny, písně. Podobně jako ve Starém zákoně na Boží jednání lidé reagovali zpěvem, díkůvzdáním, chválou. Tak i prvotní církev oslavovala Boha za to, že projevil svoji moc tím, že Kristus nezůstal ve smrti, ale byl vzkříšen k životu. Hymny a zpěvy, přesněji jejich texty se nacházejí v novozákonních listech a vystihují radost z Kristova vzkříšení a z daru nového života. Takové zpěvy jsou například v listě Efezským (Ef 2,19nn; Ef 5,17). Je tomu tak i v případě 1. listu Petrova, jehož čtení připadá na 1. neděli po Velikonocích. Jedná se o chválu a dobrořečení (eulogii). Podle některých novozákonních odborníků jde přímo o velikonoční liturgii a současně o křestní liturgii, přesněji řečeno její část. „Pochválen buď Bůh, že nám dal nám vzkříšením Krista nově se narodit k živé naději“, zpívá se v chvalozpěvu.

Velikonoční události Kristovy oběti a vzkříšení byly záhy spojovány se křtem. Tajemství Kristova vzkříšení je spojeno právě se svátostí křtu. Vzkříšení se tak dotýká člověka a jeho duchovní proměny. Bůh skrze Krista nám dává nový život. Člověk se znovu rodí (srov. 1 J 2,29). Znovuzrození je právě významným tématem listu Petrova. Je to patrné i v označení názvu 1. neděle po Velikonocích „jako novorozené děti Boží…“ (1 Pt 2,2). Vzkříšení tak není událostí v dávné minulosti, ale projevuje se tak v člověku a v církvi i dnes. Otázkou je, jak se skutečně projevuje tato moc vzkříšeného Pána na nás a na naší církvi. Zda skutečně neseme na sobě novost života z Krista. Skutečnost, že Kristus byl vzkříšen a je živý, má být zřejmé právě na živé církvi a na každém věřícím a pokřtěném člověku.

V 1. listě Petrově je řečeno: „ač ho nevidíte, přec v něho věříte“. Zde je souvislost s apoštolem Tomášem a narážka na událost dosvědčenou v Janově evangeliu. Již vzkříšeného Ježíše nevidíme. Takovou zkušenost nemáme, jakou měli nejbližší učedníci a apoštolové. Apoštol Tomáš se mohl Ježíše takřka dotknout. Apoštol Petr s ním mluvil, podobně i Marie z Magdaly. Ale situace další generace učedníků byla již jiná. Důraz je položen na víru, ne na vidění. „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili (J 20,29). Nevidět Ježíše, a přesto ho milovat. Nevidět Ježíše, a přesto v něho věřit. To je i naše situace.

V úvodu 1. Listu Petrova se hovoří o zármutku i o radosti. Věřící musí projít zármutkem zkoušek, aby dospěl k pravé velikonoční radosti. Řecký výraz, který se v hymnu vyskytuje, znamená jak zkoušku, tak i pokušení. Kraličtí mají výraz pokušení. „Zkormouceni jsouce v rozličných pokušeních“. Podle středověké zbožnosti byly potřebné tři kroky duchovního života. První modlitba, druhý rozjímání nad Božím slovem – meditace a třetí pak následovalo blažené nazírání Boha – kontemplace. Ale Martin Luther měl jinou zkušenost a jiný postup. V modlitbě a meditaci se shodoval, ale třetí stupeň je nikoli blaženost či zření, ale naopak stav zkoušek a pokušení. A právě v tomto čase zkoušek a pokušení má člověk projevovat svoji víru. Máme Kristu důvěřovat i když ho nevidíme a ani nemůžeme vidět. Máme spolehnout na jeho slovo a plně mu důvěřovat.

Taková víra a důvěra směřuje ke skutečně hluboké velikonoční radosti. V hymnu je tato radost vyzpívaná, neboť nelze vyjádřit slovy. Mluví se zde proto o „nevýslovné radosti“. K této slovy nevyjádřitelné radosti směřujeme přes zármutek a nejrůznější zkoušky. Podobně jako ženy nebo učedníci byli zarmouceni, avšak vzkříšený Ježíš jim dodal novou odvahu a vlil do srdcí novou radost. O Velikonocích se stalo z Boží strany něco rozhodujícího a zásadního i pro náš život, co je důvodem k radosti. Tato velikonoční radost není sice ještě v církvi v plnosti prožívána, spíše se musíme neustále vyrovnávat s nějakými zkouškami a mnohé nás může zarmucovat. Ale přesto máme tuto velikonoční radost s vírou a nadějí společně v církvi sdílet, jak nás k tomu vede i chvalozpěv z listu Efezským. Amen. 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.06.2017 03:00 zobrazeno: 49x