WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Krista Krále


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Mt 24,42-47 Služebník věrný a rozumný

17.06.2017

Kázání k 90. výročí smrti dr. Karla Farského - Škodějov - 17. 6. 2017

Sestry a bratři, zdravím vás všechny, kteří jste dnes přijeli z různých míst do Škodějova v Podkrkonoší do rodiště prvního patriarchy Církve československé husitské.

Zde se dříve nacházelo hospodářství, zemědělská usedlost, prostá dřevěná chalupa, ve které se Karel Farský narodil. Karel Farský měl velmi rád toto místo – místo rozkvetlých luk, ale i studeného větru z hor. V této hornaté krajině, kde jsou mraky velmi nízko, jako by byl člověk blíž k nebi. Svým rodem byl Farský zasazen do této krajiny. Zde prožíval své dětství uprostřed přírody. Po smrti svého otce sem byl zavolán, musel se vrátit ze studií z Prahy a zde v tomto rodinném hospodářství manuálně pracoval, vlastně sám nesl tíži rolnické práce. Bůh však měl pro tohoto chlapce z Podkrkonoší připravenou svou cestu, měl pro něho svůj zvláštní úkol. Farský byl povolán k tomu, aby pracoval na poli Božího království a přinášel a rozděloval mnohým Kristův pokrm věčného života.

Pro památný červnový den výročí jeho úmrtí je určeno čtení o služebníkovi podle Matoušova evangelia z 24. kapitoly. Toto podobenství vychází z hospodářského prostředí. Pán a vlastník ustanovuje ve svém hospodářství služebníka. Jeho úkolem je zajišťovat pokrm pro všechny, kteří jsou součástí rodiny a náležejí k tomuto hospodářství. Pro svou službu musí mít služebník potřebné vlastnosti.  Za svoji službu je služebník odpovědný majiteli celého hospodářství, kterému ze své služby bude vydávat svůj počet.

„Pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka.“ Bůh ustanovuje v církvi své služebníky (1 K 12,28). Kristus sám ustanovuje své apoštoly. V Janově evangeliu Ježíš říká apoštolům: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce, aby zůstalo“ (J 15,16). A apoštol Pavel píše o sobě, že byl „ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem“ (2 Tm 1,11). Toto ustanovení není z rozhodnutí člověka, nebo není jen vyjádřením důvěry a volby lidí, ale je od Pána. Takovým Pánem ustanoveným služebníkem byl i dr. Karel Farský.

Ustanovení znamená přijmout určitý úkol v církvi. Toto ustanovení však není pro nějaké zvláštní vyšší a výsadní postavení, pro vyniknutí nad ostatní, ale je to služba pro druhé. Smyslem ustanovení v církvi je sloužit Kristu a druhým lidem. Tak to chápal i Farský. Podle něho spasitelnost Ježíšova díla spočívá v tom, že on nepřišel lidem vládnout, nýbrž lidem sloužit. Jako hlavní nové měřítko pro lidi položil tuto zásadu: „Člověče, chceš-li být člověkem, nesmíš žít pro sebe, ale pro druhé. Jak mnoho se věnuješ druhým, tolik žiješ lidsky. Jestliže žiješ jen pro sebe, vlastně ani nežiješ. Neznáš pravou životní radost a neokusíš „nebeské království“, tvé mamonění a hýření přináší jen prázdnotu a duševní tmu“ (Postily, s. 45).   

Úkolem služebníka není co nejvíce získávat, jen brát a schraňovat pro sebe to nejlepší, ale postojem služebníka je naopak dávat, rozdělovat, předávat.

Služebník je Pánem ustanoven proto, aby druhým „podával pokrm včas“. Toto dávání pokrmu v podobenství je skutečné rozdělování jídla. Tato praxe rozdělování pokrmu byla i v prvotní církvi, kdy křesťané „po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem“ (Sk 2,46). Všichni se shromažďují u společného stolu – členové rodiny i všichni pracovníci – a na všechny se má dostat. Stávalo se někdy, že ti, kteří byli u stolu nejblíže tomu, kdo rozdělovat pokrm, dostali nejvíce a to nejlepší, ale na ty vzadu zbylo nejméně nebo vůbec nic. Ale služebník v podobenství má rozdělovat pokrm všem, má tedy myslet na všechny, i na ty poslední. A také je zdůrazněno „včas“. Nemůže projevovat ani sobeckou nadřazenost, ale ani liknavost a lhostejnost vůči druhým a jejich potřebám. Farskému nebyly vzdálené problémy lidí jeho doby, jejich hmotná i duchovní nouze a vedl věřící k solidaritě. Jistě ne náhodou rozvíjela Církev československá v prvních desetiletích ve svých náboženských obcích ve velké míře sociální službu.

„Podávání pokrmu“ je ale také chápáno obrazně, jako rozdělování duchovního pokrmu v podobě Božího slova a svátostí. To je úkolem služebníka v církvi, aby nezanedbával druhé a sytil je pokrmem Božího slova a podával svátost, a tak předával Kristovu milost, pokoj a spásu.

Ale úkolem služebníka není jen dávat „něco“, ale rozdávat sám sebe. Vždyť náš Spasitel Ježíš Kristus dal sám sebe. Také Farský jako jeho služebník dával sám sebe, rozdával se druhým. Farský tak zanechal kus svého srdce v církvi, pro kterou žil, v sebezapření se pro její rozvoj namáhal, pro ni po příkladu Ježíše Krista konal vytrvale svou službu a obětoval se pro druhé.

V podobenství jsou oceněny dvě vlastnosti služebníka. Který služebník je „věrný a rozumný“? Kdybychom chtěli vyzdvihnout vlastnosti a schopnosti těch, kteří mají v církvi nějaký úkol, ke kterému jsou ustanoveni, ať již jako duchovní nebo laici, mohli bychom jich uvést celou řadu. Ale zde je uvedena věrnost (řec. pistos). Být věrný, být stálý, být spolehlivý – to je základní potřebná vlastnost pro Kristova služebníka, kterému je svěřen určitý úkol. „Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným“, slyšíme v 1. listě Korintským (1 K 4,2). Farský usiloval o věrnost Kristu, o věrnost evangeliu, o věrnost církvi. Jak je to ale s naší věrností? Čas prověřuje naši osobní víru, zda člověk v různých údobích života zůstane věrný Kristu, anebo na něho zapomene a ztratí se ve světě.  Čas prověřuje i naši víru společnou, víru naší církve, kterou Farský v počátku s velkým nasazením budoval po stránce duchovní i hmotné. Za těch devadesát let od jeho smrti naše církev prošla již mnohým. Někteří se domnívali, že po smrti Farského církev československá zanikne, neboť až příliš stojí na jeho osobnosti a díle. Nestalo se tak, prošla nejrůznějšími zkouškami, ale byla a je držena velkou Boží milostí. Máme být věrni Farskému a jeho odkazu, ale především samotnému Ježíši Kristu, který je živým Pánem církve v každé době. Kristus je Spasitel, Farský je jen jeho služebník.

Druhou vlastností služebníka je rozumnost (řec. fronimos). Řecký výraz má více významových odstínů, jako je prozíravost, rozvážnost, opatrnost, obezřetnost, ale především je tím míněna moudrost, životní moudrost, kdy člověk myslí na budoucnost ve svém životě a počítá s Bohem.

Když Karel Farský, znalec Bible a kazatel, vykládal ve své Postile toto podobenství o služebníkovi či služebnících, tak jeho obsah vyjádřil jedním jediným slovem – odpovědnost (Postily, s. 324). Služebník je ustanovený jen dočasně pro určitou dobu a je odpovědný svému Pánu, kterému bude skládat své účty. Farský žil svůj život ve vztahu k Bohu, ve vztahu k Ježíšovi. Podle Farského Ježíš „zjevil lidstvu, že Bůh není jen síla, nýbrž že Bůh je vševládnoucí láska (1 J 4,8), živý milující zdroj veškerého života, vševládnoucí Otec všehomíra hmotného i duchovního (CČS. Stručné informace, s. 20).

Farský měl úzký vztah k přírodě. V přírodě žil, pracoval, konal často pod širým nebem i bohoslužby. V přírodě poznával Boží řád (CČS. Stručné informace, s. 21). Tento Farského vztah k přírodě vyjadřuje i tato lesní kaple, která byla vybudována v místě jeho rodiště.  Kameny znamenají, že církev má být stavbou z živých kamenů (1 Pt 2,5) a současně není nikdy v tomto světě dostavěna. Dominující je motiv kříže, který vyjadřuje Farského víru v Krista, který přinesl nejvyšší oběť za lidstvo. Stůl s kalichem znamená, že církev se setkává kolem stolu jako Boží rodina a můžeme si tak navzájem podávat svátostný pokrm zůstávající pro život věčný (J 6,27). Tímto pokrmem je Kristus.

Sestry a bratři,

jsme vděčni za to, že Karel Farský přesvědčivě zvěstoval mnohým Boží lásku v Kristu a rozděloval z Božího stolu s hlubokou vírou a zbožností pokrm věčného života. Tento úkol sloužit Kristu a jeho církvi máme v přítomném čase naplňovat i my, kteří navazujeme na odkaz Karla Farského. Kéž tak činíme věrně a rozumně. K tomu nám Bože, dávej, svoji milosti. Amen



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 20.06.2017 04:12 zobrazeno: 138x