WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

20. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

24. října
Koncert ve Svinově
28. října
Modlitba za domov

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Ex 19,2-8a Trojí charakteristika Božího lidu

18.06.2017

Kázání k 70. výročí sboru CČSH v Sokolově a biřmování – 18. 6. 2017

Sestry a bratři, dnešní bohoslužba je spojena se dvěma slavnostmi. Tou první zvláštní příležitostí našeho dnešního slavení, je 70. výročí tohoto husitského sboru zde v Sokolově. Druhou slavností je svátost biřmování. Obojí odkazuje k Božímu Duchu a jeho působení. Bez živého Ducha svatého a jeho rozmanitého působení by zde žádný sbor, žádné společenství, žádná církev nemohla vzniknout a rozvíjet se. A svátost biřmování je přímo slavností Ducha svatého, o jehož posilu a dary prosíme pro našeho biřmovance bratra Daniela.

Naše křesťanská víra je společná i osobní. Jsme v křesťanské církvi spojeni jednou vírou, naším společným vyznáním Otce, Syna i Ducha svatého. Tato víra nese i každé místní společenství Církve československé husitské. Současně je každé společenství tvořeno jednotlivými křesťany. Osobní víra každého z nás je důležitá a nezastupitelná. Církev potřebuje Ducha svatého jako celek, ale i každý jednotlivý věřící, každý z nás potřebuje Ducha svatého, který nás posvěcuje, vede ke Kristu a jeho pravdě, a dává nám sílu, abychom mohli ve svém životě obstát jako učedníci a následovníci Ježíše Krista.

Pro dnešní slavnost či slavnosti nabízí trojí čtení z Písma bohatství Božího slova. Vyjděme ze čtení ze Starého zákona. Bůh vyvolil izraelský lid, jak o tom čteme v knize Exodus v 19. kapitole v události před vydáním Desatera. Dvanáct kmenů Izraele bylo povoláno ke zvláštnímu úkolu. Tento lid byl povolán a vyvolen k tomu, aby byl uprostřed tehdejšího starověkého světa pohanského náboženství živým svědkem o jediném pravém Bohu – Pánu nebes i země.

A v dnešním evangelijním čtení podle Matouše se dovídáme, že Ježíš Kristus vyvolil apoštoly v počtu dvanácti, kteří měli jít nejprve k lidem z izraelského národa: „Jděte ke ztraceným ovcím Izraele“, říká Ježíš. Je pro nás překvapivé, že apoštolové neměli jít ani k Samařanům, a už vůbec ne k lidem z dalších pohanských národů. Ježíš jako Žid a Izraelec myslí nejprve na ty „své“, na ty, kteří formálně náležejí k židovskému národu, ale vnitřně i svým životem se od živého Hospodina vzdálili. Ježíšova výzva k apoštolům zní: „Jděte ke ztraceným ovcím Izraele“. Během Ježíšova pozemského života byli apoštolové vysláni k izraelskému lidu. Ale po ukřižování a vzkříšení Ježíš posílá své apoštoly již k lidem ze všech národů. „Jděte ke všem národům, a získávejte mi učedníky“, zní ze závěru Matoušova evangelia (Mt 28,19). Ježíš Kristus tak tvoří nový Boží lid, který není omezen národností, tělesnou příslušností, ale příslušností Božího Ducha. Ten vytváří jednotu navzdory všem různostem národů a jejich kultur. Naše Církev československá husitská je součástí vyvoleného Božího lidu. Je tomu tak v návaznosti na starozákonní Izrael i na dědictví celého křesťanství. Boží lid je zvláštního charakteru a je nositelem zvláštního úkolu.

V přečteném oddílu z knihy Exodus se vyskytují tři označení, která charakterizují Boží lid. Tím prvním, co je zde řečeno, je: „budete mi zvláštní vlastnictví“. Některé překlady uvádějí „budete mi drahocenný poklad“. Tímto je vyjádřeno, že jak Izrael, tak i církev patří Bohu. Toto musíme vědět a toto si musíme uvědomovat, že nejsme jenom lidská skupina, kde rozhodují lidské názory, ale jsme Boží lid, že patříme Kristu a on je tím rozhodujícím. Máme pro něho i přes zdánlivou nepatrnost velkou hodnotu. V našem Katechismu zvaném Základy víry je to řečeno hned na samém začátku: „ ... i přes svou porušenost náležíme mocí Ducha svatého Ježíši Kristu jako jeho lid“ (ZV CČSH, ot. 1).

Tím druhým označením je „královské kněžstvo“. „Budete mi království kněží“, čteme v Ekumenickém překladu. Ve starověkých náboženských představách byla velice důležitá role kněze. Byl tím, kdo zprostředkovával setkání a kontakt mezi božstvem a ostatními lidmi, kteří k němu přímý přístup neměli a nemohli mít. Kněz má zvláštní postavení pro zprostředkování poznání Boha a jeho vůle. Tak tomu bylo i ve Starém zákoně i v tradičních církvích mají kněží důležitou úlohu. Ačkoli máme v Církvi československé husitské svátost kněžství, přesto jsou všichni věřící nositeli obecného kněžství. Každý pokřtěný je svým způsobem knězem pro druhé. Skrze nás, buď se lidé o Bohu dovídají anebo nedovídají. My jsme těm, kdo můžeme druhým zprostředkovat cestu k Bohu, cestu ke Kristu. A to nejen naším moudrým, uvážlivým a věrohodným slovem ale i životem, ve kterém je zřejmé, koho vyznáváme, aniž bychom museli o tom mnoho mluvit. Nejde jen o „sváteční kněžství“, ale i o kněžství všedního“ dne, ve kterém sloužíme Bohu i lidem.

A třetí označení pro Boží lid je „pronárod svatý“. Budete mi „pronárodem svatým“. Povšimněme si, že tam není výraz „národ“, ale „pronárod“. „Národ“ – to zní vznešeně, velkolepě, honosně. Patřit k určitému národu je hrdost a čest. A někteří národu přisuzují hodnotu nade vše ostatní. Ale slovo „pronárod“ znamená něco méně významného, nehotového. A přesto je takto Boží lid označen. To proto, aby bylo zřejmé, že není nositelem zvláštní hodnoty kvůli svým kvalitám, ale jen z Boží milosti. My rozhodně nejsme svatí a dokonalý lidé a přesto patříme ke svatému lidu. Svatost a dokonalost není z nás, ale je z Boha, který je svatý. Bůh nás v Kristu ospravedlňuje a posvěcuje svým Duchem. Bůh se nás dotýká svým Duchem.

A tím se dostáváme ke svátosti biřmování, která bude slavena. Ke svátosti biřmování, navazující na svátost křtu, jde o vědomé vyznání víry. Součástí je i vyučování v křesťanském učení a uvádění do duchovního života. Osu učení a zbožnosti tvoří krédo, Desatero a modlitba Páně. Biřmovance mají provázet naše modlitby. Jestliže se modlíme za posilu a dary Ducha svatého pro našeho bratra, pak současně prosíme, aby posiloval a vybavoval svými dary i tuto naši náboženskou obec, naši Církev československou husitskou i celé křesťanství. Všechny dary Ducha mají svoji důležitost a nepostradatelnost. Přesto jeden z nich je největší a nejvzácnější. A tím je láska. O tom je svědectví v epištolním čtení z listu Římanům pro tuto neděli: „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého“ (Ř 5,5). My lidé si můžeme dávat různé dary k narozeninám a příležitostem. Jsou výrazem našeho zájmu o druhé, našeho vzájemného vztahu k nim. Ale ty nejdůležitější dary dává Bůh, jsou to dary Ducha svatého, o které máme stále prosit, usilovat, rozvíjet je a chránit je. O tyto dary prosme pro tuto náboženskou obec i pro našeho bratra Daniela v den dnešní slavnosti. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.08.2017 10:07 zobrazeno: 70x