WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

12. neděle po svatém Duchu


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH

13. září
Seminář Poslání CČSH v současné společnosti

Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Ex 36, 1-7 Více darů, než je potřeba

09.07.2017

2K 9,8-12; Mt 14,13-21 

Kázání k 90. výročí sboru v Červeném Kostelci - 9. 7. 2017

Sestry a bratři,

zdravím vás všechny při této slavnostní bohoslužbě k příležitosti 90. výročí sboru Církve československé husitské v Červeném Kostelci. Jak jsem se dočetl v historii této náboženské obce, její vznik se datuje do roku 1920; tedy patří k náboženským obcím, které byly založeny v roce vyhlášení a vzniku novodobé křesťanské církve, navazující na odkaz české reformace. Zde ve východních Čechách byla husitská a bratrská tradice živá. A to se projevilo právě při vzniku a zakládání náboženských obcí. Nejprve zde Církev československá k bohoslužbám užívala obecní hřbitovní kapli, ale následně byl zbudován tento sbor, který nese označení po významné postavě doby husitské. Do této doby náleží jak Mistr Jan Hus, či Mistr Jeroným Pražský, nebo Jakoubek ze Stříbra či Petr Chelčický, ale i postava neporazitelného vojevůdce a hejtmana Jana Žižky z Trocnova, obhájce programu české reformace.

Tento sbor byl slavnostně otevřen 10. července roku 1927 a náklady spojené se stavbou se vyčíslují na 500 000 tehdejších korun československých. Největší částka byla získána z příspěvků a z darů. To je právě charakteristické pro náboženskou stavbu, pro křesťanské chrámy a kostely, kaple, že vznikají z darů a obětí. Stavby kostelů, které zdobí naše města a obce, byly podporovány majetnými lidmi – pány a šlechtici, ale svůj dar dávali i lidé nemajetní. Sbory Církve československé husitské vznikaly právě z takových darů a obětavosti věřících lidí, kteří tak vyjadřovali svůj živý vztah k Bohu, k církvi i ke konkrétnímu místnímu společenství, které usilovalo setkávat se k bohoslužbě v důstojných podmínkách.

Při této slavnosti poděkování za tento sbor, ve kterém se církev setkává devadesát let, jsme vyslechli čtení ze Starého zákona z knihy Exodus. V této knize se dovídáme o tom, jak vznikal Boží stánek, který zviditelňoval Hospodinovu přítomnost uprostřed izraelského lidu putujícího k zaslíbené zemi. Když se však podíváme na celek této druhé knihy Mojžíšovy, zvané Exodus, zjišťujeme, že svatyně, Boží stánek, kostel, není tím hlavním a prvořadým. Je spíše až na konci knihy, kde je jeho podoba popsána. Stánek, kostel, chrám je až důsledek toho, co tomu předchází v událostech Božího lidu. To prvořadé je podle knihy Exodus, jak nám napovídá její název, vyjití z Egypta. To, co je nejdůležitější, je cesta důvěry a spolehnutí se na Hospodina. A to druhé je vydání Desatera. Lid na cestě dostává pravidla, řád života podle Boží vůle. A teprve až to třetí je viditelná stavba, prostor, kde se odehrává bohoslužba. Tato stavba odkazuje k Hospodinu viditelným způsobem. Koná se zde služba kněží i celého lidu, jako projev vděčnosti a výraz touhy po Boží přítomnosti, která přináší plnost života a požehnání. Ale je to služba stejnému Bohu – jedinému Hospodinu, který nás zve na cestu svobody, vyvádí svůj lid z otroctví a dává mu řád lásky, kterým se lidé mají řídit ve dnech svátečních i všedních. Neboť Boží stánek není oddělen od běžného života, ale tvoří jeho součást.

Již na tomto příběhu prvního bohoslužebného stánku Izraelců je zřejmé, že tyto stavby vznikají ze sbírek a dobrovolných darů. Izraelci přinášeli své dary – látky, vzácné kovy, vše co měli vhodného pro zhotovení svatyně. Tyto předměty a materiál dodávali šikovným a schopným zhotovitelům, kteří jsou jmenováni a které Mojžíš povolal. Tím Izraelci zcela zřetelně projevovali svoji víru. Vztahem ke konkrétnímu sboru, ke konkrétní stavbě, ke konkrétnímu prostoru a zařízení se projevuje také naše víra a naše láska k Bohu.

Na příběhu, který si dnes z Bible připomínáme, je udivující a zarážející, že Mojžíš musel zasáhnout a sbírku zastavit. Přišli za Mojžíšem stavitelé a organizátoři stavby a sdělovali Mojžíšovi, že lidé toho přinesli již příliš mnoho. Darů bylo mnohem víc, než bylo na stavbu stánku potřeba. To je zvláštní situace! Většinou se peníze na církevní stavby, projekty a opravy nedostávají. I od nás se stále něco požaduje. Máme přispět na to nebo ono. Nedostávají se peníze, je jich málo. Není dostatek ochotných darů. Ale v situaci, kterou líčí Bible, bylo darů a dárců až příliš mnoho. Mojžíš oznámil: „Muži a ženy, už nic nechystejte ve prospěch svatyně.“ Někteří vykladači Bible to vysvětlují tak, že Mojžíš měl obavu, aby to nebylo zneužito pro jiné účely. Když je něčeho příliš, tak to škodí. Lidé mohou ulpívat na tom vnějším, viditelném, ale Bůh je skrytý a neviditelný. Žádný, i ten nejvelkolepější chrám jej nemůže postihnout a přiblížit. Proto nejen velebnost a nádheru chtějí svým dílem postihnout od nejstarších dob mistři architektury a umění, ale ke křesťanskému chrámu patří i střízlivost, čistota, prostota a jednoduchost.

Přesto se ještě pozastavme u toho přebytku, který vznikl z dobrovolné sbírky Izraelců. Čteme: „Měli dostatek potřeb pro veškeré dílo, které se mělo udělat, a ještě zbývalo.“ Kdyby ale Bůh nepohnul jejich srdcem, tak by si to nechali pro sebe. Tam, kde je uprostřed lidu živý Bůh, tam je dostatek a přebytek. Tam, kde je Ježíš, tam i v pusté krajině mají mnozí dostatek a ještě zbývá pro druhé, jak tomu bylo při nasycení, kdy ještě zbyly naplněné koše. Tam, kde není Bůh, přesněji – lidé se od něho vzdálí, tam i kdyby toho měli velice mnoho, budou se vždy cítit nespokojenými a stále jim bude něco chybět a scházet.

V Bibli se hovoří nejen o strádání a zkouškách na cestě víry, ale také o hojnosti, dostatku a přebytku, jak to dokládá i dnešní příběh ze Starého zákona. Sestry a bratři, máme v církvích – i naší Církvi husitské velké bohatství staveb – sborů, které vznikaly z velké obětavosti, nasazení a štědrosti mnohých. Ale máme především v Kristu velké bohatství, které je třeba rozpoznávat, předávat a rozdělovat. Budeme-li hledat především Ježíše Krista a jeho království, všechno ostatní nám bude přidáno. Tam, kde jsou lidé víry s dobrým srdcem, tam je dostatek. Jak to vyslovuje apoštol Pavel: „Bůh má moc zahrnout vás všemi dary milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo“ (ZK 9,8). Kéž se tato zkušenost víry a apoštolovo přání naplňuje i v tomto vašem sboru, jehož jubileum dnes slavíme. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.08.2017 10:19 zobrazeno: 18x