WebArchiv - archiv českého webu
Žena vysvěcená - konference konaná k příležitosti 70. výročí svěcení žen v CČSH Hus 2015 Metodické materiály - Mistr Jan Hus

Krista Krále


POŠTA ccsh.cz     ADRESÁŘ ccsh.cz

VIII sněm CČSH


Odkazy

Diakonie a misie

ekumena

husinec

pension betlem

ubytovna

husitstvi

krestanska media
Statistiky

Reformace a vzdělávání

Článek do ČZ 37/2017

Většinou si představujeme reformátory Martina Luthera a další jako velmi přísné kazatele a jako nábožensky upnuté a horlivé postavy. Ale oni byli také velmi zdatní a zkušení učitelé a moudří vychovatelé. O jejich vzdělanosti není pochyb, neboť četli biblické texty v původních jazycích hebrejsky a řecky, běžně užívali latinu a měli velmi široký humanistický rozhled.

Reformátoři měli významný podíl na rozvoji školství. Byli autory učebnic a prosazovali zavádění všeobecného vzdělání, jak to vyslovil Luther ve své řeči v roce 1524 k radním pánům všech měst německé země, aby zřizovali a udržovali křesťanské školy. Jestliže se věnuje tolik prostředků do rozvíjení měst po hmotné stránce, má se podle Luthera investovat i do mladé generace a jejího vzdělání, neboť ona je tím největším bohatstvím. O rozvoj protestantského školství se velkou měrou zasadil Lutherův přítel a spolupracovník Filip Melanchthon, který obdržel titul „Učitel Německa“ (praeceptor Germaniae).

Období reformace bylo spojeno s humanismem a renesancí. Zjednodušeně řečeno humanismus staví do středu člověka, v renesanci je objevován přirozený svět a v reformaci jako širokém náboženském hnutí je v centru Ježíš Kristus. Jakkoli byli reformátoři ovlivněni humanismem, jejich základním předpokladem a východiskem byla křesťanská víra. To souvisí i se vzděláním, které má být pro reformátory především biblické a křesťanské.

Nejproslulejší učebnicí a nejčastěji vydávaným spisem Martina Luthera se stal jeho „Malý katechismus“ z roku 1529. Do Lutherovy smrti v roce 1546 byl jenom v němčině vytištěn více než šedesátkrát. Ačkoliv Tridentský koncil zapověděl a odsoudil spisy Luthera a dalších reformátorů, v nové době je naopak i ze strany římskokatolických pedagogů toto dílo oceňováno jako velmi zdařilé. „Malý katechismus“ svou jednoduchostí, jasností a stručností podává srozumitelně pro děti i pro dospělé jádro křesťanské víry, života a zbožnosti.

Důvodem k sepsání této elementární příručky byla Lutherova nespokojenost a překvapení ze zjištění, jak v jeho době ve společnosti, která se označuje jako „křesťanská“, neznají ani mládež ani dospělí základní biblické texty a modlitby, jako jsou Desatero, Krédo a Otčenáš. Kriticky Luther viděl situaci, kdy kněží a kazatelé zanedbávají vyučování dětí a obecného lidu a věnují se jiným záležitostem, spíše světského charakteru. Z tohoto důvodu se rozhodl napsat příručku, ve které podává stručný výklad Desatera, Kréda a Modlitby Páně. Bez znalosti těchto tří základních textů by podle Luthera neměl nikdo ani přistupovat ke svátostem. Pro podrobnější vyučování vytvořil „Velký katechismus“. V českém překladu se v poslední době vyskytuje označování „Menší katechismus“ a „Větší katechismus“, aby nedošlo k nedorozumění, že by tento spis byl „malého“ významu. Označení se týká rozsahu a nikoli hodnoty díla, která je mimořádná. Vybaví se nám, že i Mistr Jan Hus napsal nábožensko-vzdělavatelský traktát tzv. Výklady, jejichž obsahem jsou právě tyto tři základní biblické a křesťanské texty. I on připojil k většímu obsažnějšímu pojednání také stručné shrnutí v podobě menšího výkladu. 

Luther podává zřetelný pedagogický postup, jak mají být děti a mládež vyučováni v těchto základech křesťanství. Nejprve se mají děti naučit texty Desatera, Kréda a Modlitby Páně zpaměti. Když si je pamětně osvojí, má být připojen jejich stručný výklad. Pak se tyto tři texty doplní ještě o biblické svědectví o křtu a o večeři Páně. Pak se děti seznamují s žalmy a duchovními písněmi, které Luther považoval pro pěstování víry a zbožnosti za velmi významné. Smyslem tohoto Lutherova pedagogického postupu je, aby se mladý člověk otevíral bohatství Písma svatého a své poznání si stále rozšiřoval a prohluboval. V čase reformace byla pro mládež určena katechismová shromáždění, kdy si Luther přál, aby tyto výklady a katechismová kázání byly stručné, jasné a pro mladé lidi srozumitelné.

Filip Melanchthon inicioval reformy školství, tvořil školní řády a psal učebnice. Byl mužem, kterému bylo vlastní univerzitní prostředí a svět vzdělanosti. Jeho dům se nachází ve Wittenberku nedaleko Lutherova domu. V tomto univerzitním a reformačním městě žili oba reformátoři se svými rodinami, služebníky, a součástí jejich domácnosti se stali i jejich studenti, kteří s nimi jedli u jednoho stolu.

Také ženevský reformátor Jan Kalvín je autorem francouzsky psané příručky „Vzdělání ve víře“ a Ženevského katechismu, který soužil k nedělnímu vyučování mládeže. V praxi se v reformovaném prostředí ujal „Heidelberský katechismus“ vydaný v roce 1563. Ženeva se stala vyhledávaným centrem vzdělanosti tehdejší Evropy. V čele ženevské Akademie stál půl století jako její první rektor Theodor Béza. Pěstování vzdělání v kalvinismu bylo úzce spojeno se zbožností a s kázní. Proto členové a budoucí kněží Jednoty bratrské vyhledávali pro svá zahraniční studia tyto reformované akademie, neboť Jednota bratrská kladla podobný důraz jak na vzdělání, tak i na zbožnost, kázeň a řád.

Jedním z podstatných rysů reformace je její zájem o vzdělání a výchovu. Víra je v reformaci chápána jako dar a nelze ji nikomu vnutit. Přesto výchova a vyučování podle reformátorů významnou měrou napomáhá k rozvíjení křesťanské osobnosti. Pěstování vzdělání a vyučování dětí a mládeže je pro církev požehnáním.  

Tomáš Butta

 

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 03.11.2017 11:04 zobrazeno: 15x