WebArchiv - archiv českého webu

Ko 1,27b-29 Společné úkoly církve a osobní přístup apoštola

11.11.2017

Kázání na církevním zastupitelstvu - 11. 11. 2017

Sestry a bratři,

v každé době si musíme klást otázku, co je hlavním posláním církve, jaké jsou naše úkoly, které máme jako duchovní a jako laičtí spolupracovníci. Takové otázky si kladl před 500 lety Martin Luther. Takové otázky si kladl před 100 lety Karel Farský. Takové otázky si musíme klást i my dnes, a hledat na ně odpovědi především v Písmu svatém. Poslání a úkol církve je její duchovní působení, které vychází z Ježíše Krista a jeho evangelia. Jedno z takových míst v Novém zákoně, které nám to zcela zřetelně ukazuje, je v listě Koloským v 1. kapitole. Apoštol Pavel křesťanům do Kolos připomíná, co jsou hlavní úkoly církve jako celku i jednotlivých služebníků. Pavel píše: „Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu. Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je přivedli před Boha jako dokonalé v Kristu“. Jsou zde Pavlem vystiženy všechny podstatné úkoly a činnosti církve. „Kristus mezi vámi“ – to je slavení liturgie. Kde jinde přece se setkáváme s tak jedinečným tajemstvím jako je Kristova blízkost a přítomnost mezi námi lidmi? Je to právě v liturgii, v bohoslužbě, kdy zakoušíme a vyznáváme, že je „vprostřed nás“. On má být středem a obsahem i našich kázání. „Jeho zvěstujeme (kataggellein), zdůrazňuje apoštol Pavel. Nezastupitelné poslání a úkol církve a jejích služebníků je zvěstování, hlásání, kázání, osobní slovo, živé svědectví. Tím dalším je pastýřská péče, která je vyjádřena výrazem napomínání. Ale je řečeno, že to má být „moudré napomínání“ a nikoli „nemoudré“ (núthetein). „Se vší moudrostí napomínáme“, říká apoštol Pavel. Pastýřská péče není samozřejmě jenom samé napomínání, ale také povzbuzování a potěšování. Bratrské napomínání má být činěno v lásce. Dalším úkolem církve je „učit“ (didaskein). Zde je řečeno, že se učení církve nevztahuje jen na členy církve, ač to potřebují, ale na všechny lidi. Dalším úkolem je pak „přivádět lidi před Boha jako dokonalé v Kristu“. Tím je zřetelné zaměření celého působení církve a snažení jejích služebníků, aby se lidé dostali do kontaktu nejen s církví jako organizovanou a lidsky v mnohém nedokonalou skutečností, ale skrze tuto slabou a viditelnou církev zakusili Boží realitu a dokonalost Ježíše Krista. K němu máme v církvi vést druhé a ne k sobě.

Apoštol Pavel zde předkládá a vystihuje celou „praktickou teologii v kostce“. Můžeme zde rozpoznat liturgiku, homiletiku, pastýřskou péči, katechetiku i to, co se označuje jako „řízení obce“.

Ale církev to jsou zcela konkrétní lidé, kteří jsou schopni se pro Boží a Kristovu věc zasadit. Církev to nemá být anonymní a neosobní skupina, kde každý čeká na to, až co udělá ten druhý, ale církev tvoří ti, kteří osloveni Bohem pro něho trpělivě pracují a vedou svůj stálý zápas. Tak, jak to vyslovuje apoštol Pavel ve svém pozoruhodném osobním vyznání: „O to se snažím a zápasím tak, jak on (totiž Kristus) ve mně působí svou silou“. V ekumenickém překladu Bible je výraz „o to se snažím“. Ale „snaha“ tak úplně nepostihuje to, co je v řeckém termínu (kopiaó), který znamená: vyčerpávám se, unavuji se, trápím se, namáhám se, usilovně pracuji. V Kralické Bibli to zní zřetelně: „pracuji a bojuji“. Těžká práce a riskantní boj, tak je charakterizována apoštolova služba a situace. Ale ani sebevyčerpávající práce pro církev a ani nesmlouvavý a usilovný boj o tu jedinou „správnou“ věc ještě nic nemusí neznamenat a přinést dobrý výsledek. Veškerá práce je marná a veškerý boj zbytečný, není-li přítomno Boží působení a Kristova moc. Pavel nemluví jen o své námaze a zápase, který neustále s někým vedl, ale on říká to podstatné: „jak Kristus ve mně působí svou silou“.

Jsou dvě krajnosti. Jedna znamená takový přístup, že o nic nebudeme usilovat, o nic se nebudeme snažit, vyhneme se práci a budeme jen čekat, až Bůh vše učiní sám. Druhý případ je naopak, že budeme o něco usilovat, vynaložíme pro to své síly, svůj důvtip a šikovnost, a pak to budeme přičítat jen sami sobě a svým schopnostem.

Nabízí se třetí nejlepší řešení podle apoštola Pavla. Pavel se namáhal a procházel neustálými zápasy, ale současně si uvědomoval, že jestli se něco zdařilo, tak to nebyla jeho zásluha, ale jen Boží milost a Kristova moc, která v skrytosti provází služebníky a podněcuje jejich dobré úsilí.

Sestry a bratři,

Můžeme mít někdy pocit, jako kazatelé, pastýři, učitelé a služebníci církve, že se často namáháme, ale výsledky nejsou tak patrné. Vedeme řadu zápasů, ale dobrá věc se velmi obtížně prosazuje. Život a služba v církvi však nikdy nebyly bez námahy a bez zápasů. O tom jistě velmi dobře věděl apoštol Pavel. A přece dokázal vyznat, aby povzbudil druhů, aby povzbudil i nás: „o to se snažím a zápasím tak, jak Kristus ve mně působí svou silou“.

Amen.



Patriarcha Tomáš Butta

Oldřich Nováček publikováno: 26.03.2018 03:05 zobrazeno: 92x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus