WebArchiv - archiv českého webu

Kázání při pohřebním rozloučení se sestrou farářkou Dagmar Krmenčíkovou

08.02.2018

Ga 6,7b-10; L 10,25-28

Vážená zarmoucená rodino, vážení přítomní, sestry a bratři!

Na smuteční oznámení o odchodu své drahé maminky a blízkého člověka jste nechali vytisknout biblický verš – jedno z Ježíšových blahoslavenství „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha vidět budou“ (Mt 5,8). Toto slovo můžeme vztáhnout k Vaší mamince, neboť tak jsme ji znali, jako člověka čistého srdce, vnitřní upřímné víry a laskavosti, která z její tváře a jejího úsměvu vyzařovala. A pak ještě její dalším charakteristickým znakem byla její činorodost, její stálá aktivita a úsilí činit dobro a prokazovat je druhým. Tento její povahový rys a životní zaměření vycházejí z naplňování rady i respektování autority Ježíše, který říká, že Boží slovo a přikázání je potřebné jak znát, tak i činit. „To čiň a budeš živ“, slyšíme z evangelia. Předpokladem věčného života je naplňování Božího zákona v životě. Láska k Bohu a láska k člověku se podle Ježíše má projevovat aktivním jednáním. A ve stejném smyslu hovoří i apoštol Pavel: „A tak dokud je čas, čiňte dobře všem, nejvíce těm, kteří patří do rodiny víry.“

Jistě sestra Dagmar žila pro svoji rodinu – pro svého manžela Ing. Václava Krmenčíka, se kterým měla svatbu v tomto sboru v roce 1954. Prožívali spolu krásné i těžké chvíle. Nesla s ním jeho onemocnění v roce 1995 a zhoršení zdravotního stavu. Její manžel zemřel v loňském roce 31. ledna 2017. A úplně ve stejný den 31. ledna 2018 zemřela po roce jeho manželka. Věnovala svou péči a mateřskou lásku svému synovi Václavovi a těšila se z vnoučat. Žila pro vás své nejbližší z rodiny.

Ale ona se věnovala i široké rodině víry. „Čiňte dobře všem, nejvíce těm, kteří patří do rodiny víry.“ Širokou rodinou víry se stal tento sbor, se kterým je její životní aktivita především spjata. Sem přišla z Litvínova, kde působila před tím jako učitelka náboženství a kazatelka. Zde přijala svátost kněžského svěcení v roce 1954 z rukou tehdejšího pražského biskupa a pozdějšího patriarchy dr. Miroslava Nováka. Zde působila jako duchovní a od roku 1978 byla ve funkci farářky. Sestra farářka Dagmar Krmenčíková patří k osobnostem naší církve, kterým náleží naše uznání a vděčnost. Ve svém životopise napsala své osobní vyznání: „Působím jako duchovní Církve československé husitské ráda, povolání je současně mou zálibou. Jde mi hlavně o vytváření dobrých, pokojných a užitečných vztahů mezi lidmi.“ Původně chtěla být učitelkou, po studiu na reálném gymnáziu se věnovala práci v církvi a teologickému studiu. Vedla děti, věnovala se mládeži. Připravovala s dětmi různá pásma a vystoupení na Vánoce a k dalším příležitostem. Uplatňovala při vyučování dětí své výtvarné obdarování. Věnovala se s velkým porozuměním mladé generaci. Mohu to i osobně dosvědčit, neboť v určité době jsem přicházel do skupiny mládeže, kterou vedla právě sestra farářka. Měla vstřícný zájem o druhé a upřímný a srdečný vztah k druhým lidem. To se projevovalo i ve vztahu nejen vůči mladým a studentům, ale ke všem generacím členů náboženské obce. Navštěvovala pravidelně nemocné členy sboru a přinášela jim povzbuzení slovem víry i laskavým úsměvem.

V listě apoštola Pavla Galatským jsme slyšeli: „Co člověk zaseje, to také sklidí.“ Povolání duchovního – službu faráře či farářky můžeme přirovnat k setbě a sklizni. Úkolem duchovních je rozsévat Boží slovo, podílet se na dobré Boží setbě v tomto světě. Jenomže někdy může působit tato činnost jako setba bez odezvy. To se však těžko dá posuzovat jen lidským pohledem. A navíc se výsledek této setby projevuje až po čase, ne okamžitě, ne hned. Každé zasetí dobra se časem projeví. Sestra farářka Dagmar Krmenčíková zanechala mezi námi dobrou setbu. Tato setba působila a působí v mnohých, kterým ukázala na Ježíše Krista a kterým zpřítomnila Boží lásku k nám lidem.

Zní k nám dnes výzva apoštolova: „A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce těm, kteří patří do rodiny víry.“ Konat dobro můžeme jen, dokud je čas, který nám je v tomto světě vyměřen. Naší sestře Dagmar byl dopřán požehnaný věk více než devadesáti let. Jak dokázala naplnit čas svého života, bude posuzovat její Stvořitel, který je naším dobrým Otcem a v Ježíši Kristu Učitelem cesty života, který nepomíjí. S touto vírou i s vděčností můžeme tuto naši sestru Bohu odevzdat.

Dne 8. února L.P. 2018

Tomáš Butta

patriarcha



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 26.03.2018 03:33 zobrazeno: 148x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus